Čarodějův učeň

Karel Zeman zadaptoval tuhle původní mýtickou naraci o souboji s temnými stránkami duše a o směřování k pólům Dobra či Zla tak sugestivně, až vznikl jedno z nejdepresivnějších a nejbolavějších animovaných děl světového filmu. Snoubí se tu nejenom ona odvěká primární dualita Dobra a Zla, ale i Krásy a Hnusu, Radosti a Bolesti...a hlavně intelektuální divácké percepce - je to skutečné UMĚNÍ, ale už jako malému dítěti mi tenhle film přinášel doslova fyzické utrpení. Pohádka pro děti, která rozežírá a zraňuje... (tak to ale v prapůvodních, např. eskymáckých a indiánských, ale i indoevropských, pohádkách vždy bylo...) (03.07.2007)

Krabat podle mě trochu předběhl svou dobu. Zeman často zobrazuje téměř hororové výjevy za doprovodu depresivní atmosféry a hudby. Filmu bych vytknul pouze místy unylé tempo a zbytečně nastavovaný happy end, což jsou pouze kosmetické vady na jinak brilantním filmovém díle, které věřte nebo ne, vzniklo u nás. (27.01.2008)

"[...] osamělý poutník opět kráčeti budu nocí neskonalou, jejíž pustá tichosť obživne jen vlastním lkáním mojím; čírou tmou opět rozestírati budu rámě má za nicostnými postavami a přeludy mých snů, až chápajícího se osamělého stromu mne v noc zavitá koruna jeho opět slzami ledovými probudí ze snů horoucích v opravdivost strastnou, až vlastní vřelé slzy moje v led ustydnou a sny moje pohynou ve věčném snůpustém spaní." (K. H. M.) (22.10.2015)

Přiznávám, že jsem pohlcen. Absolutně. A čím, ptáte se? No přece Čarodějovým učněm světového génia Karla Zemana. Nádherná animace, skvělá hudba Františka Belfína a naprosto jedinečná atmosféra, která je neopakovatelná. A nesmím samozřejmě zapomenout na oba vypravěče Luďka Munzara a Jaroslava Moučku, jehož "Krabate" děsí a zároveň fascinuje. Maně si vzpomínám, že jsem tenhle snímek viděl jako malý chlapec, když mi bylo tak sedm let. Je to fakt dávno, ale není možné zapomenout. Teď jsem to viděl po mnoha a mnoha letech a úplně mě dojalo, že ten film vůbec nezestárl. (03.09.2009)

Až dneska mi došlo, jak často v pohádkách figuruje starý mlýn. Ono místo, kde se ze zrní stává mouka, jsou tam všechny ty hejblata, převody, to kolo ... to se přímo samo nabízí, pravá esence magie. Nebudu nosit havrana do mlýna s poznatky o hororové atmosféře, tajemnu, dokonalé animaci, hudbě a příběhu. Člověk musí, kromě toho, co důsledně nezmiňuju, ocenit i ty drobné žerty jako vylíčení zblbnutelnosti snobů při nákupu vykouzlených šperků, nebo z postřehu při podvodu při prodeji Krabata proměněného v dobytče, kdy ke svému lepému hovězímu vzhledu konstatuje: "Ve městě na dobytčím trhu jsem byl hned středem pozornosti, asi tu takového vola nevídali často." (06.04.2013)