Tři přání pro Popelku

Ano, je to hnus, když Vám někdo šáhne na originální film, který máte rádi. Ale i tak si můžete říct, samozřejmě pro dobro společnosti, že když se toho někdo chopí dobře, pořád to může dopadnout alespoň průměrně. Jenže když se k dané věci takto postavíte, tak pořád musíte pracovat s myšlenkou, že se daná varianta může posrat a vy se tak akorát naserete. Co sí budeme povídat, když Vám někdo předělá oblíbený příběh, ta pravděpodobnost, že se naserete, je pořád, a zde je třeba to podotknout, prostě hodně vysoká. No a když si teda po všech těch peripetiích, přemýšlení a přemlouvání daný příběh pustíte a přesvědčíte se, že to prostě stojí za hovno, řeknete si, že lepší jste to vlastně nečekali. Jenže i přes to přesvědčování jste vlastně stejně strašně nasraní. Proč? Protože někdo, kdo vůbec nerozumí podstatě zkurvil Vaši oblíbenou pohádku...a svět už bohužel nebude nikdy jako dřív. Jako co vám budu povídat, ale ti holubi místo holubic? To si asi někdo v Norsku dělal prdel z toho námětu, ne? Nebo to snad někdo mohl myslet vážně? Pochybuji... (21.12.2022)

PLUSY: Vynikají nápad s třetím oříškem, který o dost předčil obsah původního oříšku rozlousknutého Libuškou.  Norské řešení víc odpovídá povaze Popelky, její samostatnosti a sebevědomí. Zlá sestra – zde jen holka, která se za svou matku evidentně stydí, ale zároveň je v jejím vleku, přestože by se s Popelkou ráda kamarádila. A tudíž má i vlastní osobnost, nikoliv jako česká Dora, která byla jen hihňající se přívěšek své matky. Přenádherná norská příroda v zimě.  Krásné Popelčiny plesové šaty (rozhodně hezčí než ten přeplácaný růžový hadr s vlečkou od Pištěka). Vtipně transformovaný netopýří klobouk zlé macechy z české verze do zastrašujícího účesu norské macechy. MÍNUSY: Nedostatek humoru a hlavně téměř nulové budování atmosféry. Ten film je mdlý. Plyne si od scény ke scény, propojení žádné a náladu v divákovi vzbudí leda v podobě stále zklamaného očekávání, kdy už ho vtáhne do děje. Nevtáhne. (06.06.2022)

Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (20.01.2022)

Nechci nijak zbytečně hanit snahu mých oblíbených seveřanů přijít s vlastní verzí slavné pohádky, přeci jen ani ta naše není českým výmyslem, ač ji tak spousta zabedněných patriotů vnímá. Ale už jen proto, že tu tenhle příběh zazněl tisíckrát a kromě obsazení krásné Astrid S do hlavní role loňské Tři přání pro Popelku nedokážou nic nového nabídnout, nemůžu hodnotit jinak. Koneckonců nemám příliš rád ani naše téměř půl století staré pojetí, kde jsem zůstal shovívavý kvůli hudební stránce. Zde trestuhodně schází. (20.12.2022)

Nepratrím zrovna medzi nadšených obdivovateľov filmovej rozprávky "Tri oriešky pre Popolušku", ktorú v roku 1973 zrežíroval Václav Vorlíček. No keď sa to v predvianočnom období objaví v televízii, tak si to rád pozriem. Je to taká tá pohodová každoročná vianočná klasika. Teraz som však omylom natrafil na rovnomenný titul z nórsko-litovskej koprodukcie, ktorý bol natočený v roku 2021. Horúca novinka, novodobý, progresívny remake. Je to režisérsky debut akejsi Cecilie Askeland Mosli. Oproti pôvodnej českej verzii to trpí mnohými výraznými nedostatkami, aj keď sa ju snaží takmer autenticky kopírovať. Podpriemerní herci sú necharizmatickí, prostredia neatraktívne a viaceré účelovo pozmenené detaily z toho robia nechutne neoliberálnu propagandu. No a keď sa tam pri záverečnom, všeobecnom veselí začali vášnivo bozkávať dvaja homosexuálni panoši, tak to u mňa definitívne spadlo do kategórie odpad! (25.12.2022)