Tři přání pro Popelku

PLUSY: Vynikají nápad s třetím oříškem, který o dost předčil obsah původního oříšku rozlousknutého Libuškou.  Norské řešení víc odpovídá povaze Popelky, její samostatnosti a sebevědomí. Zlá sestra – zde jen holka, která se za svou matku evidentně stydí, ale zároveň je v jejím vleku, přestože by se s Popelkou ráda kamarádila. A tudíž má i vlastní osobnost, nikoliv jako česká Dora, která byla jen hihňající se přívěšek své matky. Přenádherná norská příroda v zimě.  Krásné Popelčiny plesové šaty (rozhodně hezčí než ten přeplácaný růžový hadr s vlečkou od Pištěka). Vtipně transformovaný netopýří klobouk zlé macechy z české verze do zastrašujícího účesu norské macechy. MÍNUSY: Nedostatek humoru a hlavně téměř nulové budování atmosféry. Ten film je mdlý. Plyne si od scény ke scény, propojení žádné a náladu v divákovi vzbudí leda v podobě stále zklamaného očekávání, kdy už ho vtáhne do děje. Nevtáhne. (06.06.2022)

Popelka vypadala nejmíň na 30, princ byl spíš takový princ z Persie a zlé maceše jsem její zamýšlenou zlou povahu až do konce nevěřil. Snímek samozřejmě měl své momenty, třeba konkrétně scénu, kdy Popelka vstupovala do tanečního sálu podkresleného teatrální hudbou a magickou atmosférou, z čehož mě až mrazilo. Jinak ošklivě průměrná pohádka, která skoro vůbec nevyužila potenciálu oříšků a celá byla taková nijaká. Jo, výprava se povedla, efekty ušly, hudba byla (někdy až moc) velkolepá a celé to moc pěkně vypadalo. Prostředí norské zimní krajiny a mírný keltský styl také rozhodně neurazil, ale nebylo mi to sympatické a po odchodu z kina jsem téměř okamžitě zapomněl, že jsem na nějaké Popelce byl. Přesto jsem překvapen, že se dostáváme do doby, kdy i české klasiky zažívají své zahraniční adaptace. I když špatné. (29.12.2021)

Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (20.01.2022)

Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi  Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. (26.12.2023)

Nóri nám ukázali, ako sa to dá dojebať ešte viac. Stačí pridať zberačov, buzerantov, kriplov a celkovo tak nejak netrafiť casting, a sme tam. Snáď tá Astrid lepšie spieva ako hraje. Príroda fajn, pokus o remake fajn, ale celý ten zvyšok sa nepodaril. Snáď to žiadna TV nenasadí na štedrý večer namiesto našej Popelky, lebo také protesty budú, aké ešte neboli! 2 z 5 a veľké sklamanie (27.04.2022)