Přehlídka národů

Znamenitý film mapující atletické soutěže berlínské olympiády, ze kterého se má redakce sportu ČT ještě co učit. Už jen stylizovaný úvod s nahými antickými atlety a tanečnicemi (včetně režisérky osobně) a cesta olympijské pochodně z Akropole do Belína je skvěle podaná. A i samotné závody překvapí množstvím kamer, detailními záběry, dramatickým střihem a hezkými nápady (kamera např. často místo atleta samotného zabírá jeho stín). Jednou provždy tak máme zachyceny výkony sprintera Owense, maratónce Sona, tyčkaře Meadowse, výškařky Csakové a dalších borců (btw..tehdejší skokani do výšky a o tyči dopadali hezky natvrdo do písku, ne jako ti dnešní rozmazlenci na měkkou matraci) ___________Ještě jedna zajímavost: Jeden z fanoušků, roztomilý malý človíček s knírkem, byl v záběru častěji než jiní. Mezi ostaními fanoušky byl jistě velmi oblíben, protože ho neustále zdravili zdviženou pravicí. Na IMDB jsem vyhledal, že se jmenuje Himself, a hrál ho talentovaný německý herec A. Hilter. Byl to jistě velký vlastenec, protože vždy když říšský sportovec získal zlato, tak se usmíval a zářil štěstím jako sluníčko. Výraz na Himselfově tváři, když běh na 100m a skok daleký vyhrál šikovný, opálený Američan Jesse Owens, se do konečného sestřihu bohužel nedostal. (20.04.2006)

Na svou dobu gigantický projekt s nevídaným technickým zázemím měl sloužit k demonstraci nadřazenosti německého národa i v oblasti sportu. Árijci však nebyli zdaleka tak úspěšní a vznikl tak jeden z nejúchvatnějších dokumentů. Na jednu stranu je praotcem všech sportovních přenosů, je až fascinující sledovat, kolik záběrů a úhlů kamer se dodnes používá v nezměněné podobě. Na tu druhou s nimi ovšem nemá nic společného, i sport totiž pojímá jako umění. To sice mnohem lépe vynikne až ve druhém dílu, i na prostoru vymezeném ochozy stadionu však nesledujeme jen sportovní výkony, ale opravdové filmové minipříběhy jako závod na 800m, skok daleký nebo noční tyčka. Film je plný naprosto fantastických střihů a prostřihů, které dokonale vykreslují atmosféru na stadionu a Riefenstahlová celou událost pojímá ve velmi sportovním duchu, kde vítězem je opravdu každý, kdo se odhodlá změřit síly se svými soupeři. Mimo zmínky o tom, že při dálkovém běhu jde o souboj bílé rasy s černou (který dnešní atletika už jednoznačně rozhodla) v něm, kromě všeobecného hailování, nějaké propojení s nacismem nenajdete a schválně si všímejte, které národy pří úvodní přehlídce zdraví Hitlera pozvednutím pravice. A ten úvod...chtěl bych vidět, která cenzura by tohle dnes do olympijského přenosu pustila. Tohle je opravdová oslava sportu v antickém ideálu krásy ducha a těla. Dokonalé. (12.09.2006)

Po Triumfu vůle, který byl jako celek zajímavý, ale chvílemi dost nudil, jsem čekal něco podobného. Musím se ale přiznat, že mě Olympia dostala do kolen. Od prvních záběrů jsem sledoval naprosto dokonale promyšlené a stoprocentně fungující dílo. Na svou dobu neobvyklé úhly kamery, jízdy, střihová skladba, zpomalování záběrů - to vše dokonale promyšlené tak, aby se maximalizovala dramatičnost jednotlivých sportovních momentů. Dramatická gradace je zvládnutá skutečně bezchybně a téměř v každé disciplíně je jí dosaženo odlišným způsobem (jednou pohybem kamery, po druhé umístěním kamery, po třetí kombinacemi záběrů, ....). K dramatičnosti tedy nepřispívají pouze rekordní sportovní výkony, ale především perfektní režie. Škoda, že je hodnota filmu poněkud degradována spojením s nacistickou propagandou, která ale v případě tohoto konkrétního fimu není až tak extrémní (i když existuje několik verzí filmu, takže tohle berte s odstupem). Z filmového hlediska ale jeden z největších zážitků. (14.01.2010)

Tento snímek si zaslouží plné hodnocení už z toho důvodu, že Riefenstahlová svým mistrným režírováním záznamů z Olympijských her v Berlině vlastně udala směr, kterým se sportovní přenosy až dodnes ubírají. Lehce patetický úvod oslavující krásu lidského těla se pozvolna přehoupnul do slavnostního zahájení, které se od současnosti moc neliší, a pak už následovaly záznamy jednotlivých soutěží, jenž Leni nasnímala s obrovskou dávkou invence. Dále je nutno Riefenstahlové připočíst ke cti, že tento snímek nepojala propagandisticky do všech důsledků. Je sice pravda, že neustále vztyčená pravice většiny přítomných bolestivě píchá do oka a záběry na Hitlera jsou samozřejmé, nicméně jakás takás objektivita je zajištěna a my můžeme s radostí vychutnávat velkolepý triumf Jesseho Owense a dalších borců. No řekněte - neusadil Owens toho Hitlera těmi svými čtyřmi zlatými řáďácky? :-) (31.07.2006)

Dokumentární film, s takouvou uměleckou hodnotou se jen tak nevidí a já musím před Leni Riefenstahl smeknout, protože takhle se už dnes o sportu netočí. Ano, většina zde použitých záběrů se používá dodnes, ale pojetí snímků bývá úplně jiné. Celý film je hlavně oslavou lidského těla a člověka, který se dokáže vzepnout k úžasným výkonům, to se zde povedlo zachytin naprosto dokonale. Propagandu v tomto filmu, dle mého, mohou vidět jen pokrytci, protože prostoru se zde dostává všem atletům stejně (bez rozdílu barvy pleti, viz Owens). A to, že je zde několik záběrů na Hitlera je celkem logické, protože byl hlavním představitelem pořádající země (tyto záběry také vídáme i v dnešní době). Ještě samozřejmě musím vyzdvihnout technickou připravenost režisérky a celkovou úroveň a originalitu záběrů a také smeknout před nádherným prologem, jaké bych si přál vídat mnohem více u takových akcí. Abych to shrnul, jedná se krátka o mistrovský umělecký dokument a dílo celkově. (28.03.2010)