A pátý jezdec je Strach

Dávali na CS Film v rámci filmů pro "náročného diváka". Předpokládám, že nenáročný divák se pozná tak, že se mu líbí úplně všechno; zatímco náročnému se jen tak něco nezavděčí. Ovšem tenhle snímek by se mu líbit měl, když byl přímo pro něj určený. No a já jsem tak zjistil cosi zajímavého o sobě... prsa se mi dmou pýchou a hlava ulítává do kosmu... že totiž nejsem obyčejným náročným divákem, ale supernáročným! Mě totiž ani tohle dílo nezaujalo. Už zezačátku mi přišlo divné, že se děj odehrává v šedesátých letech a pak najednou přepne do doby okupace... nejdřív jsem si myslel, že ten hlavní hrdina vzpomíná, jaké to tehdy bylo, a že on je tím malým klukem. Pak mi ale došlo (neb supernáročný divák je samozřejmě divákem vysoce inteligentním), že by to jaksi časově nehrálo, kluk z okupace by vyrostl v šedesátých letech v relativně mladého muže a né že bude vypadat jako důchodce. No a pak měl supernáročný divák silný problém s udržením koncentrace... vadily mu totiž některé výrazně nerealistické či nepřesvědčivě zahrané scény, jako rozčilování se toho bývalého doktora, že nebude operovat, pak, že nesežene morfium, pak to morfium sháněl kdesi v baru a nahlas tam vykládal, že ho potřebuje pro postřeleného a vůbec se nebál, že ho někdo práskne. No a to už supernáročného divákova hlava začala být unavená přemýšlením o takovýchhle složitých věcech, začala klimbat a probudila se až v okamžiku, kdy ten doktor spolkne jakýsi jed a zahyne. Tím pádem se znova zamotala, protože jak ten doktor mohl žít v šedesátých letech, když zároveň zemřel za okupace... Ne, to už né. (26.06.2013)

Zatím to nejlepší, co jsem od Brynycha viděl, ale nevyhne se to jeho typické chybě a tou je slabý scénář. On teda v tom, co chce v divákovi zanechat, je napsaný dobře, ale vzhledem k tomu y že má jít o psychologické drama, to moc psychologické nebylo. Je to takový ten typ filmů, který je označovaný jako psychologický už jen proto, že v něm jsou všechny postavy v těžké situaci, ale postavám chybí prokreslenější charaktery, které by z nich udělaly víc, než jen nositele určité vlastnosti. A když už se o to Brynych snaží u Brauna, nedokáže to jinak než skrze vtlačený a nehodící se monolog, který o to víc bije do očí, když je jasně poznat, že o všem ostatním jasně vypovídá už jen samotná, až experimentálně vytvořená znepokojivá atmosféra. Filmařsky je to brilantní a propracované a ačkoli chápu, že pro některé to bude až moc na vstřebávání, tak já tenhle psycho styl hodně rád a hlavně díky němu mě to časem naprosto vtáhlo. Chytrou kompozicí záběrů (a chytře podanými motivy opakování záběrů) mi dost evokovala pozdější Zabitou neděli, která pro mě ale ve výsledku funguje lépe už jenom proto, jak moc je psychologická. A tím se vlastně vracím na začátek. Prostě počin je to nadprůměrný, ale má své vady. Slabé 4* (05.12.2023)

"Historicky jsem optimista, ale osobně už ne." . . . Hrdinou proti své vůli, dalo by se říct. Malý shrbený židáček se zarputilým výrazem v tváři zpočátku moc sympatií nevzbuzuje. Je postavený do situace, kterou si nevybral, ale jedná jako lékař a člověk. Doktůrek, který si odpracoval své a mohl dát ruce pryč, ale nedalo mu to ... Postupem času zůstává sice nevlídnost ve tváři, ale nesympatie jsou ty tam. Procházíme po schodech činžovního domu a ze dveří vykukují další postavičky. Nahlížeme pod pokličku a hleďme - každý má svého kostlivce ve skříni! Vinklář coby vlezdoprdelka, Olga Scheinpflugová jako lamentující babka, co debatuje s obrazem zemřelého chotě, Adamíra s klidným nadhledem a noblesou, Ilja Prachař jako táta rodiny ... Obrovskou předností jsou promyšlené záběry, kamera nezabírá jen náhodně odvíjející se děj, ale ukazuje nám symbolické obrazy. Znovu se potvrzuje, že v šedestátých letech se točily kvalitní filmy, kdy ladilo všechno - silný příběh, kvalitní scénář, citlivá kamera, herci, co umí hrát a režie hlavou i srdcem. (25.04.2014)

Macháček je skvělý, hraje gesty a především očima. "Nejsem lékař, jsem něco jako skladník...operoval jsem před dvěmi hodinami a je mi poněkud nevolno". Film je plný krásných mouder a hereckých výkonů (Adamíra, Procházková, Prachař,Scheinpflugová). Kamera velmi dobrá, hudba sedí. Pepa Vinklář si střihnul roli udavače z přesvědčení. "Udávejte přesně a rychle, chráníte tím svoji bezpečnost". Zase Cvach! Brynych má podobný osud jako mnoho českých režisérů. Zpočátku kariéry nádherné věci a po zbytek života agitační voloviny. (03.05.2011)

Strašlivě úzkostný a bolestivý pohled na šílenou dobu WWII, kdy v Československu zbývali poslední žijící Židé "mimo zákon", tolerováni jen pro své schopnosti a vysokou flexibilitu. Těžká rána osudu je však všechny, kdož neutekli, dostihla.!! Vzpomenu větu, která vystihne mnohé... "hrdina je ten, který zbytečně umře, narozdíl od ostatních, kteří zbytečně žijí..."!!!!!!! (10.03.2012)