honajz2

První cca čtvrt hodina je úžasná zábava skoro stejně dokonalého ranku jako Botostroj, vzhledem k tomu, jak je zde všechno šíleně přehnané - ať už chování teroristů, tak i nezištné vzájemné pomáhání vesničanů a korunu tomu nasazuje naháněčka v lese a malý kluk, co se strašně těší na mírový pochod. A nejen to, bavil mě i samotný fakt, že při přestřelce schytá hrdinný policista snad tři kulky, ale přesto dál běhá po lese dokud nepadne - a samozřejmě neumře. Takhle tu ti hodní schytají a přežijí mnoho ran, ale na ty hnusné záškodníky stačí jen jedna, do úplně náhodného místa, a je hned po nich. A to nahodilé střídání noci a dne v úvodní scéně! Jak od Eda Wooda... Potud to bylo ještě další guilty pleasure ze začátků 50.let, jaké mám rád, jenže pak se do záškodnické rodiny vrátí táta z lágru a tam už mi to pomalu začalo překračovat na druhou stranu, kdy mě celá ta propaganda nejhrubšího zrna začínala štvát. Padouši jsou sice ukázkově strašně zlí, nejradši by vyvraždili celou vesnici a chudákům z KSČ všechny dokumenty ukradli, ale ono je to až tak černobílé, že jsem se tomu už ani smát nedokázal. Za prd to stojí nejen kvůli bolestně šablonovitým postavám (a snad i ty šablony by v sobě měly víc životnosti), ale taky se na tom dost podepsal vyloženě mizerný scénář, který chce být drsný a ukázat nám, jak ti, jenž se Stalinem a Gottwaldem nebudují nové zítřky, jsou zavrženíhodný odpad, pokud se sami nekají; jenže nikdy nemůže vyniknout, když se před vším byť jen trochu drsným zalekne, takže je to spíš sled náhodných záškodnických a hrdinských scén, které se zničehonic, v uspěchaném závěru, střetnou. Obě strany jen existují a to je vše, co se o nich dozvíme, když samozřejmě vynechám předem jasný fakt, komu fandit. Což ale taky není zrovna lehké určit, jelikož obě strany působí strašně nesympaticky a ve finále jsem spíš "fandil" teroristům, protože protagnoista Karel, heroizující udavačství, mě svým silně totalitářským postojem vytáčel. Ale on to asi je jen paskvil na objednávku, což by vysvětlovalo, proč je to tak děravé a krátké. Každopádně i tady mírový pochod zachrání svět a ačkoli už jsem se v tu dobu dávno ničemu nesmál, stojí za zmínku krátká prolínačka, při které Gottwald a Stalin jakoby bdí z nebes na českou krajinu... a tam už jsem se neudržel a aspoň trochu guilty pleasure se před závěrečným titulkem dočkal. Jako komedii bych to viděl, dejme tomu, za 2*, vážně tak na hvězdičku kvůli pár řemeslně zdařilým scénám a hlavně kvůli výkonu mladého Rudolfa Hrušínského, který nemá co hrát, ale přesto je skvělý a pocitově charismatický. U zbytku těžko říct, tady neměl vlastně nikdo co hrát. Lepší 1*

Tak i Greenovi už mají vlastní film a Gumball furt nic... Ale tady si moc stěžovat nehodlám, jelikož se to, překvapivě, povedlo. Sice bych byl rád, kdyby se tam tak často nezpívalo (v seriálu jsem to jednak skoro nezažil, druhak to tu působilo dost na sílu) a vše s Remym mi přišlo poněkud moc infantilní (ale s tím jsem se nesmířil už v seriálu), ale na film podle seriálu je to kupodivu celistvé, s minimem scén sloužících jen k protažení stopáže a výstavbou to, sice s odřenýma ušima, ale i přesto na celovečerák vyjde. Přitom se to zdá jednoduché, ale není to první takový film, který vidím a tenhle jako jeden z mála představí několik prvků, které pak všechny funkčně využije. Vlastně všichni členové rodinky Greenových zde mají svoje místo a kdyby každý z nich nebyl tam, kde skončí a nezískal/nenašel určitý předmět/bytost/přesvědčení, tak by jejich záchrana Velkoměsta stála jen na náhodě. Tady se v první půlce odhalují karty a motivy, což se mi zdálo poněkud rozplizlé a zbytečné (asi tak jako u Hlasiťákových ve filmu), ale vše zde nakonec má svou důležitou a opodstatněnou roli. Náladě seriálu to jinak zůstává věrné, charaktery postav se nemění, jen se projevují ve vesmíru, což se mi zdálo na první pohled úplně mimo (vzhledem k tomu, že seriál je o venkovské rodině, která se přistěhuje na farmu uprostřed velkoměsta), ale jelikož z toho nevylezla žádná přehnaná sci-fi, ale v rámci možností a svého fikčního světa důvěryhodná space opera, nepůsobí ve výsledku takový námět přehnaně. Dokonce si i Cricket s Billem vyříkali svoje, což zde logicky muselo přijít, ale popravdě jsem za to byl rád, jelikož sice jde v podstatě o prd, ale v dílech seriálu se onen konflikt vždycky rychle stane a rychle vyřeší, zatímco tady (a ještě ve vesmíru!) vybublá na povrch pořádně. Ačkoli nejlíp napsanou postavou tu je Gwendolyn, padoucha s tak pošahanými motivacemi jsem opravdu nečekal a až si říkám, jestli tak vykreslená nebyla schválně, jako určitá ironie vůči Marvelovským superpadouchům, jejichž motivace jsou podobně pseudo-psychologické a přitom beroucí se smrtelné vážně. Takže fajn překvapení, které mě utvrdilo v názoru, který mám po nedávném zhlédnutí několika epizod z třetí a čtvrté série - a to v tom, že si to našlo svoji laťku a stále se to na ní drží. Není to dokonalé, ale mírný nadprůměr neurážející ničí inteligenci určitě. Slabé 4*

Ve světě se schyluje k strašným událostem, ale v bufetu na benzínce u jedné jaderné elektrárny nikdo nic neřeší, maximálně tak sami sebe. Ostatně - dá se vůbec něco na takové situaci změnit? Nevím přesně, jestli existuje nějaká post-hippie filmová éra, ale pokud ano, tohle by do ní patřilo snad až učebnicově. Strach z jaderné války, stále trvající studená válka, stále přetrvávající touha po naprosté svobodě, avšak s přiznáním, že je globálně nesplnitelná a platí, že každý je svého štěstí strůjce. Ačkoli je Neil Young interpret, kterého znám v tom smyslu "na název žádné skladby si okamžitě nevzpomenu, ale pokud ji slyším, řeknu si ano, to znám", tohle jsem chtěl vidět hlavně proto, že to vypadalo dost neotřele, ať už mi hudba sedne nebo ne. Tudíž jsem se nemohl na nic vyloženě těšit, na rozdíl od zasvěcených, takže jsem do toho šel s naprosto čistým štítem, stejně jako do starších filmových (nostalgických) kultů, které současná generace vůbec nezná. Za sebe musím říct, že je to strašná blbost, chvílemi vtipná a chvílemi jen trapná, ale překvapivě kreativní a ačkoli mě nedokázala bavit celou dobu, určité kouzlo má. Určitě si budu pamatovat předposlední scénu se spontánní taneční scénou, která mi přišla skvělá, stejně jako některé scény z bufetu, jako třeba zavádění nových pravidel provozu, která prostě jsou, aby nevypadalo, že šéf nic nedělá, ale v praxi jsou naprosto nesmyslná a zákazníky akorát naštvou. A i přes neuhlazenost a určitou necelistvost mi přišlo, že u některých nápadů Young se Stockwellem přesně věděli, co dělají, protože jednotka ozářených popelářů či zářící moucha jsou působivě ztvárněné prvky. Mé tři hvězdy sice nejsou silné, jelikož chvil, které mi přišly trapné, nebylo zrovna málo, ale i přes na první pohled průměrné hodnocení mi to rozhodně nepřijde jako průměr v klasickém slova smyslu. Spíš jako specifická ujetost pro ty, kterým sedne - a kam patříte vy zjistíte jen tak, že se na to podíváte sami. A samotná hudba mi sedla, takže nějaké další plus. 3*

MOŽNÉ SPOILERY, i když... Carpe diem, áno? Hlavně na to nezapomeňte, ačkoli se to dá rozklíčovat už z názvu a tvůrci vám to už stokrát řekli, ale kdyby se vám to náhodou povedlo, nebojte, tvůrci vám to ještě stokrát znova zopakují. Ale co už - od pohledu je jasné, že o to půjde především, navíc to taky vypadá dost nenáročně a plné atraktivních žen a mužů, tudíž se nedá čekat nic hlubokomyslného, takže to nebudu soudit jen kvůli tomu, jak to dokola opakuje jednu a tu samou miliónkrát řečenou myšlenku. Tyhle filmy vás mají hlavně bavit, navodit letní dovolenkovou atmosféru a pokud měli tvůrci trošku větší rozpočet, představit vám co nejatraktivněji možné cool způsoby trávení volného času (jako třeba skok padákem), které si budete přát k příštím narozeninám... a ono to tu všechno je, ale mě to prostě a jednoduše nebavilo. Spíš než o zábavu jde o romantiku, vše aspoň trochu vážnější se zvrtne v klišovitý patos (nebo jenom klišé - viz. návštěva otce) a celé je to natolik obyčejné, že se pro mě největší zábavou u některých scén stalo sledování počtu minut do konce filmu. Přitom se tu moc nezpívá, jsou tu snad jen tři muzikálová čísla a u jednoho by se dalo dost polemizovat, jestli se vůbec dá počítat a ne jen jako hudba na pozadí, ale to je taky tím, že to chce být hybridem amerických komediálních road movie a Bollywoodu, jenže dopadl výstavbou podobně, jako Go Goa Gone - uvízl někde mezi. A tak je to chvíli to, chvíli zase tamto, dějové linie se co nejvíc odsouvají a když už na konci čekáte, že se nějak uzavřou, padne jen slib, pronese básnička a konečná. Teda ne, pak přijde jediná pořádná muzikálová scéna a pokud ještě patřila k narativu, tak babo raď, co tím vlastně tvůrce myslel. Rozešel se Kabir? A vyšla Imraanova kniha? A co Kabirova přítelkyně? Zkráceně, trvá to dvě a půl hodiny a přitom je to dost líně napsané a někdy i uměle protahované co největším počtem záběrů z adrenalinových akcí, abychom si je, jo, (pro)žili. Že si s Bollywoodem moc nerozumím, to už jsem zjistil, takže jsem se snažil na to brát ohled a opravdu dlouhou dobu to viděl na třetí hvězdu s tím, že mi to sice nesedí, ale že to není až tak špatné. Jenže tak nijaký závěr mě upevnil v nižším hodnocení a to právoplatně, jelikož tohle si po rozsáhlejším sledování divák rozhodně nezaslouží, ani u Bollywoodu. Ale tak co už, hlavní bylo carpe diem, tak to carpe diem i končí, jestli vám to za celou dobu, kdy se to pronese v x různých variacích, opravdu, ale opravdu nedošlo. Btw taky jsem se těšil na road movie z prostředí Indie, ale nakonec se jezdí po Španělsku... Nic proti, je krásné, ale na skutečně indickou road movie jsem ještě nenarazil a přitom právě kvůli tomu jsem chtěl tenhle film vidět. Lepší 2*

Bizarní love story čtyř sexuálně neuspokojených podivínů, kteří se tak dlouho hledali (a sem tam vzájemně míjeli), až se prostě museli najít, ačkoli už se někteří potkali. Zpočátku jsem netušil, kam to bude směřovat a pořád jsem čekal, co se z toho vyvrbí, jelikož to jen dlouho představovalo paralelně všechny čtyři hlavní hrdiny a nic víc, ale jakmile se začne odhalovat celé schéma, vyleze z toho překvapivě silně propracovaný koncept, takový ujetý psychologický film, který nejde až tak do hloubky, ale své postavy představí natolik nosně, že by na to kdejaký současný "psychologický" film neměl ani zdaleka. A těší mě, že jsem po letech zase něco takového objevil ve vodách dánské kinematografie, se kterou si často nerozumím. Asi holt musím hledat hlouběji, ve filmech, které nejsou všeobecně oslavované a jejich obsazení nekorunují profláklá jména typu Madse Mikkelsena, ale zato mají k tomu, co si představím pod pojmem "evropský film", mnohem blíž. Závěr je pak sice trochu kýč (tou štědrovečerní atmosférou), ale celá hostina je scénáristicky natolik geniální, že jí to mile rád odpustím - SPOILER to bezeslovné postupné usmíření opravdu muselo dát práci takhle efektně vymyslet, klobouk dolů KONEC SPOILERU. Takhle dobré jsem to skutečně nečekal a regulérně přemýšlím nad plným počtem, avšak na ten mi to momentálně přišlo málo úderné a tak uvidím časem, kolik silných dojmů to ve mě zanechalo a podle toho když tak přehodnotím. Nic to ale nemění na faktu, že je to skutečně poctivě napsané drama plné divných a skvěle obsazených postav, které vám nezaručí klasický "příběh ze života", ale ponor do jejich bizarního mikrokosmu, kterému buď uvěříte, nebo vám bude připadat až moc přehnaný (a přitom tak přehnaný není, existuje tuna bizarnějších úchylek, o kterých se radši filmy netočí). Mě si to hodně získalo a bavil mě i ten občasný černý humor. Nedotažená Malá smrt, přes kterou jsem tenhle film objevil, se proti němu může jít zahrabat. Silné 4*

Jsou hudební filmy o interpretech (které jsou často narativní a životopisné) a hudební filmy interpretů (které jsou primárně prezentací vybraných skladeb). Skoro vždy se pak dají řadit pouze do jedné z těchto skupin, jelikož se jejich výstavby výrazně liší a dohromady to jde jen těžko. Mixy ale existují - zařadil bych tam oba filmy Daft Punk, kde u Interstelly to funguje skvěle a u Electromy už se to žel začíná bít a mutovat v jakési (ne)podobenství. Zvuk hluku je taky mixem, avšak úplně jiným - výstavbu má jako kategorie č.1, jenže je z něj silně poznat, že chce být především kategorií č.2. V praxi to vypadá tak, že se to sice vyloženě nebije, zato se to ale podepisuje na scénáři, kde se rozpadají pravidla fikčního světa (nebo aspoň fungování Amadeova hudebního hluku - chvíli něco slyší, chvíli neslyší nic a při scéně na stanici, kde má zatčené všechny hudebníky z města, už vůbec nechápu jak to teda má...) a téměř neexistují charaktery postav, které jsou jen nositeli určitého přesvědčení, na základě kterého se dá očekávat jasný střet, ale ve finále přijde jen stav mající nejblíž k usmíření. To mi rozhodně vyhovuje víc, než pointa, které jsem se obával na začátku, tedy "náš hudební vkus je dokonalý a jediný dobrý, váš je odpad a neměl by existovat", prostě takový ten podivný toxický pohled (většinou) určitých subkultur, ale naštěstí ne, na tu zde chybí ten typický nejkonvenčnější "padouch", kterému tady může být nejblíž jen klasika a ta k němu má samozřejmě daleko. Jenže i tak je závěr poněkud nijaký, vlastně jen skončí a některé konflikty uzavře sice jasným, ale přesto nedostatečným pomrknutím. Hodně to tedy stojí na jednotlivých hudebních výstupech, která jsou sama o sobě dost nápaditá a nečekaná, hodně se mi líbila a stejně tak i další nápady typu hudební hluchoty (teď nehledě na to, že není propracovaná) a obecně postavy Amadea, protože jsem snad ještě neviděl film, kde by někdo nenáviděl veškerou hudbu a přitom mě zajímalo, jak by takový film s takovou postavou vypadal. Taky se to dá brát čistě jako absurdní komedie, což by mohlo eliminovat některé nedostatky, ale já to tak brát úplně nedokážu, vzhledem k tomu, že stačilo málo a mohla to být hutná polemika o významu hudby, co všechno se dá brát jako hudba a kde jsou hranice konvenčnosti, jelikož prvků tam na to všechno je dost, ale ono se to pak jaksi rozplizne. Co tedy zůstane? Poutavá, kreativní komedie, která má dost co dát a získat asi každého, koho aspoň trochu zajímá alternativní hudba (ať už tím, že ji poslouchá, nebo jen tím, že ho zajímá, jak se taková hudba tvoří), takže taky tak trochu nenáročný film pro (mírně) náročné. Tedy v tom, co to chce být, se jedná o povedený film a čtyři hvězdy mu určitě chci dát, ale mrzí mě, že svůj potenciál moc nevyužil. Slabé 4*

No nevím, zatím mi přijde, že mě čeká drsnější Ready Player One, který se sice tváří dospěleji, ale stále je geekovskou fascinací být přímo ve videohře a záporná fakta, který tento fakt obnáší, zametá pod koberec akční zábavy. A ačkoli ve mě tajemství okolo pozadí videohry nějakou zvědavost vzbudilo, jako celek mě to nechává lhostejným a až na pár odvážnějších scén to neshledávám nijak poutavým. Ono je to taky tím, že postavy jsou zatím jednorozměrné a fikční svět zatím docela klišé, jen zatím ne tak průhledné, jako v jiných VOD seriálech. Záleží, kam se to bude posouvat, takže u toho ještě chvíli vydržím a uvidím. Po pilotu to rozhodně nechci odepsat, ačkoli mi ta hodina a něco moc nedala. Lepší 2*

Tohle je tak vděčný námět (myslím interakci naprostého idiota a malých dětí, o které se má dočasně starat) a hned jak bylo jasné, že tady bude prostupovat celou epizodu, začal jsem se těšit. Jenže ve výsledku sice není špatný a přinese několik světlých míst, ale celkově mi jeho pojetí přišlo příliš prvoplánové a to mi dojmy dost kazilo. Navíc konceptu "x věcí, co by Don udělal" stále nedokážu přijít na chuť, ale to je spíš tím, že ho zpopularizovali a využili/zneužili youtubeři jako svůj kontent, který se časem prostě musel okoukat. 3*

Pilotní díly jsou u britcomů často jedny z nejslabších dílů a tady by to mohlo platit taktéž, jelikož se zvolený styl upevní až na samotném konci, kdy Donův talent všechno podělat konečně funkčně vyeskaluje. Jinak představení hlavních postav je slibné, Don je typická britcomová postava (čili neskutečné hovado), která by mě mohla bavit, Eddie je zase správně pošahaný a zbytek se snad víc projeví časem. Občas mi ten humor přijde až moc jednoduchý, ale doufám, že si to sedne, jelikož by mi to mohlo být sympatické. Potenciál tam je. Silné 3*

Ubrat na romantice, nenechat tolik věcí na náhodě, dát postavám trošku hlubší charaktery a bylo by to fajn. Žádné přehnané hard fantasy se nekoná, spíš taková vcelku milá pohádka se zajímavou legendou v sobě, která je řemeslně zručná, rychle utíká a odehrává se v pěkných lokacích, takže potud fajn, jen mi v ní chybí cokoli výraznějšího a skutečně nezapomenutelného, co by z toho udělalo víc, než jen film na jedno zhlédnutí. Zároveň na ní není nic vyloženě špatného a i já ji vidím aspoň jako mírný nadprůměr, ale přijde mi, že tady budou spokojení hlavně fanoušci a příznivci žánru a mezi ty se moc nepočítám. Silné 3*