Pohádka o Honzíkovi a Mařence

No, pán Zeman si to natočil po svojom.Jeho rozprávky sú výnimočné a iné,ku príkladu ,,učeň,,, u ktorého majú (nielen)deti nočné mory.Aj v tomto diele je pekná animácia, krásna hudba Karla Svobody a v celkovom prevedení ide kvalitnú prácu.Avšak takáto klasika má ostať klasikou....Malá chybička krásy. (29.12.2009)

Karel Zeman navazuje animací i pojetím děje na svůj předchozí snímek o Čarodějovu učni. Výrazně mu v budování atmosféry napomáhá svou podmanivou hudbou Karel Svoboda (ačkoliv ta v několika momentech připomíná sci-fi). Film je rovněž kvalitně nadabován. Příběh samotný mě ovšem dokázal zaujmout podstatně méně, ačkoliv konec je nádherný. 65% (01.09.2011)

Rozhodně neuděluji tomuto filmu tak skoupé hodnocení z důvodu toho, že bych se nechal zmást jako jiní a pouštěl si jej s domněním, že se jedná o další verzi klasického příběhu o Jeníčkovi a Mařence. To naopak dost kvituju, že se Zeman vydal jinou cestou a odvyprávěl něco, co vlastně nemá obdoby. Bohužel se nemůžu ubránit tomu, že v případě jeho posledního kousku forma ve velkém válcuje obsah a kromě té pozoruhodné ploškové animace, kvůli níž jsem tady, jsem si z filmu vůbec nic neodnesl. (11.12.2020)

Tato pohádka mě lehce zklamala. Zeman byl vždy mistr v navozování atmosféry exotických dálek a klasická česká pohádka mi k němu příliš nesedne. Celkový dojem také kazí hudební doprovod. Nic proti filmové hudbě Karla Svobody, jeho Návštěvnící, či Chobotnice jsou bez chyby, jenomže chladbý syntetizátorový zvuk působí v animované středověké pohádce nepatřičně. Navíc tam zpívá Helenka a tu fakt nemusím. Na Zemana je tento film příliš obyčejný. (13.10.2008)

Originální trochu fantasy variace na klasické české pohádky, tvářící se jako zapomenutý příběh z „předpohádkové“ doby, takový malý domácí Silmarillion (děti mávající ze země v závěrečné scéně jsem si vždycky automaticky ztotožňoval s „opravdovým“ Jeníčkem a Mařenkou, které patálie s perníkovou chaloupkou teprve čeká). Možná i lehce nahodnocuju, ale to je tím, že se mi Zeman se svou labutí písní strefil přesně na rozhraní mezi dětství a dospívání, kdy ve mně silně zarezonoval boj různých stránek osobnosti hlavního hrdiny v podobě tří skřítků, jeho temná proměna, Mařenčin původ ve světě mimo tento svět i Svobodovy melodie (právě jen ty melodie – rutinní synťáková instrumentace a aseptický hlas Helenky V. mi připadaly nepatřičné i tenkrát na prahu osmdesátek v čerstvě postaveném malenovském kině Květen, co už je dnes zase zavřené). (01.07.2015)