Ukradená vzducholoď

Výtvarně, technicky, hudebně...opět geniální. Ale bohužel trochu selhává scénář, který příběh zbytečně dělí na dva celkem rozdílné světy, přičemž pořádně nevynikne ani jeden - chlapecké dobrodružství na tajuplném ostrově je prokládáno technicistním světem dospělých, kteří se honí za patentem nehořlavého plynu. Ani jedna větev pak nemá potřebnou dramatickou kontinuitu. Ke chlapcům nepřilneme tak, jako v Cestě do pravěku, a příběh dospělých je spíš dozvukem velkých témat Vynálezu zkázy a Barona prášila. Film však selhává ve srovnání se svými předchůdci, ale sám o sobě je opět naprosto neuvěřitelnou podívanou. která nemá ve světové kinematografii obdoby. (20.02.2014)

Karlovi Zemanovi patří za jeho tvorbu obrovská poklona, o tom asi není třeba polemizovat. Mně ale jeho vizuální podoba moc nesedí. Oceňuji velkou invenci a hromadu vtipných nápadů, ale (podruhé) příběh mě kupodivu i na tak krátké stopáži dokázal nudit. Když se zpětně dívám na svá hodnocení a komentáře k minulým filmům Karla Zemana, vychází mi z toho nejlépe Cesta do pravěku. Ke skvělým trikům, má totiž ještě napínavý celý příběh a není tam pro mě ten rušivý vizuál. Tady mi napětí scházelo a možná i ta motivace Vernem je větší, než by se mi líbilo. Budou to opět tři hvězdy. (27.08.2019)

Zemanovy filmy mají u mě problém. Většina z nich vychází z různých Vernových románů a já jsem Vernův obrovský příznivec a navíc konzervativec, takže jakékoliv odchylky od předlohy nesu velmi nelibě a Karel Zeman se jich dopouští ve velké míře. Naproti tomu Ukradená vzducholoď se pouze inspiruje Vernem a rysy jeho tvorby a jako volná inspirace funguje výborně. Dětské dobrodružství jako vyšité z dětských snů. A vyjadřovat se k Zemanovým audiovizuálním nápadů by bylo nošením dříví do lesa. Klasa 5*. (20.12.2008)

Mám moc ráda filmy Karla Zemana. Jeho styl filmování mi učaroval už v dětství a i když se na ty filmy dívám po letech - už na DVD - stále mají pro mě kouzlo. Líbí se mi také jeho lyrické-poetické nebo humorné vsuvky. V ´Ukradené vzducholodi´ je to například když se na scéně objeví představitel armády, začne hrát notoricky známý c. a k. pochod a generál hned rozdává medaile. Nejsmutnější scénou pro mě zůstává od prvního shlédnutí ta, když Jakoubek znechucený hraním na housle, dokonce prchá z ponorky kapitána Nema (!), kapitán mu posílá záchranný člun a pak přes okénko vidíme, jako osamělý Nemo sedí zase sám u stolu s hlavou v dlani. Dospělí to nemyslí vždy špatně s dětmi, i když to někdy tak vypadá... (24.03.2014)

Cesta do pravěku mi vždycky přišla moc didaktická, Baron Prášil (navzdory skvělým momentům a M.Kopeckému) místy trochu pomalý, Zemanovy pozdní animované horory jsou geniální, ale nemohl jsem po nich usnout. Tento film pokaždé naplno podnítil mou klukovskou fantazii (verneovky jsem četl za onoho klasického svitu baterky) a do kina jsem na něj chodil znovu a znovu mimo jiné proto, abych si pořádně zapamatoval hlavní hudební motiv. (01.03.2007)