Odtud až na věčnost

Ve světě bez horizontů vrcholí několik životních příběhů, jejichž hloubka, štěstí i bolest by vystačily na samostatný román. Vesměs dokonale vylíčená dramata se postupně vrství a mezi sebou konfrontují a zřejmě bezděčně vyvolávají otázku po smyslu pout, hranic, která vymezují životy zúčastněných. Obraz (americké) armády vyvstává jako bezútěšný koridor mezi domovem a cizinou, v němž se nejvíce daří cizotě – a přátelství a lásce, na něž by možná ve svobodném komíhání nezbyl čas. Každý krok vojína Prewletta měří jeho věčnost služby, která je však v podstatě sebeobelháváním. A jeho oběť – ne snad ta skutečně poslední, ale ta mstící smrt přítele - to potvrzuje. Samo doslovení či rozřešení celé té polyfonie útokem na Pearl Harbor, nesmyslně zpřítomněným archivními záběry, mi však přišlo poněkud alibistické, jakkoliv počáteční americkou rozpačitou reakcí dokonale doslovilo to postavení vojenského prostředí „mimo svět“ a jeho ponor do bezživotných pravidel. Předešlé dění bylo nadčasovým, ale tato „okolnost“ je zcela vychýlila a nepatřičně zproblematizovala. A co je ještě horší: do chumle příběhů vešel národní (či profesní) patos, vědomí povinnosti, které jakoby dočasně nepatřičně a nezodpovědně zapomenuté náhle vedlo člověka tím správným směrem. Psychologismus předešlých dramat tak vyznívá (s ohledem na varování, tužby a vize hrdinek /hrdinek, ne jen ženských postav!/) pouze zženštile a pravda života se odráží v zrcadle mužského (anebo snad i mužného?) boje. Jako bychom již nežili v nebezpečném světě našich přání a tuh, naší odpovědnosti vůči našemu životu (ne majetku či okolnostem, ale pohybu, sdílení a vnímání!), ale v rozvřelém kotli internacionální nenávisti, v níž „my“ jsme těmi spravedliví, „because we are soldiers“…. PS: Jako hrdý majitel modré knížky si nadále myslím, že potřebujeme více lásky a méně armád(y). (12.08.2017)

Tento film má pre mňa výstižný názov, hlavne preto, že táto romantická akože drsniacka konverzačka z vojenského pľacu je filmom, ktorý podľa mňa mohol ohurovať len v časoch, kedy toho po vojne ešte veľa natočeného nebolo. Divím sa tej záplave vysokých hodnotení a chválospevov, ono to nič extra nebolo, skôr to bola nuda, no ľudia majú radi obkecávačky, krásne obaly a dej tomu často radi obetujú. Mal som pocit, že sledujem staršieho predchodcu filmov od Pilcherovej zmixovaných s americkou kinematografiou 30. rokov a navyše vojenské prostredie tomu u mňa tiež nedodalo. (17.08.2013)

O životě v armádě i "za armádou" tak pravdivě, přesně a lidsky, jak se toho asi již nedočkáme. Co armáda člověku dává. Proč k ní tolik mladých mužů vzhlíží. A o co naopak vojáka ochudí. Povinnost x láska. Kamarádství a věrnost. Milý Frank Sinatra. Pro mě však jednoznačně film Burta Lancastera a jeho nejlepší role (a to se u mě jedná už o Burtův 26. film!) se šlehačkou na dortu v podobě tak slavné plážové milostné scény. Seržant Milton Warden a příběh o tom, jak se nezpronevěřit kamarádům i jak zabít předem marnou lásku, pro mě o něco zastiňují i osud toho nejbezvýznamnějšího "ucha" Prewitta Montgomery Clifta, který v armádě nalezl domov i vězení. Pochválit musím ale i skvělého "tlusťocha" Ernesta Borgnina, jenž zamlada hrál skutečně znamenitě. (02.10.2005)

No, čakal som rozhodne viac. Príbeh samotný bol taký nemastný-neslaný a aj keď bol výborne herecky zvládnutý, nedokázal ma bližšie zaujať. Prišlo mi to ako také nezáživné pletky medzi vojakmi, prípadne medzi nimi a ich romantickými láskami. Až moc nudné, fádne, banálne a dramaticky veľmi slabé. No a ten koniec bol typická ukážka nerozumu a niečoho, vďaka čomu vám jednej hlavnej postavy ani nie je ľúto. Jediným pozitívom je herecká stránka. Slabší priemer. 55/100 (19.12.2017)

Opravdu výborné a hvězdné obsazení. Příběh je taky zajímavý, trocha romantiky, trocha vojenského drilu, trocha válečné vřavy. I konec se mi líbil, byl docela dramatický a tajuplný, ne jako dnešní jednoduché americké konce. Prostředí na ostrově Oahu taky nemá chybu, zvláště scény na pláži jsou výborné. A samozřejmě závěrečný útok Japonců. Klidně si film někdy zase zopakuji. (14.02.2018)