Odtud až na věčnost

From here to eternity funguje bez chyby ako melodráma, aj ako vojnový film. Tieto dva odlišné žánre sú tu vo vzácnom súzvuku. Niekoľko večných romantických scén, ako tá pri mori sa zapísalo do dejín podobne, ako napríklad bozk pri morskom útese vo Vertigu. Takže čo vlastne vyčítať dokonalému filmu? Dokumentárne zábery z útoku na Pearl Harbour. To si vážne nemohli dať tvorcovia a producenti námahu a investovať do realizácie takéhoto scenára viac peňazí? (02.08.2012)

Film jsem chtěla vidět už dlouho, dokonce jsem si ho před měsícem přinesla domů, ale vinou všemožných náhod jsem se k němu dostala až letos na Festivalu v Karlových Varech. A možná je to tak lepší, protože velké plátno tomuto dvouhodinovému osmi-oscarovému klenotu americké kinematografie moc sluší. Už jen ten počet hvězd, který se Zinnemannovi podařilo ukázat na plátně, je obdivuhodný a přitom nikdo nehraje nějakou miniaturní cameo roli. Právě naopak, každá postava má v příběhu své místo, každá má svou úlohu a ovlivňuje svým jednáním ostatní. Přiznávám se dobrovolně, že pro mě byl největším tahákem Frank Sinatra, přece jen vidět mého oblíbeného zpěváka (a stále oblíbenějšího herce) v roli, za kterou dostal Oscara, se člověku moc často nepoštěstí. A ano, byl famózní, jen mi přijde, že podobnou kombinaci opilce-sympaťáka hrál několikrát předtím i několikrát potom, takže můj hlas v anketě "nejlepší herecký výkon kariéry" by dostal spíš za Suddenly (ačkoliv nebýt Odtud až na věčnost, nemuselo být žádné Suddenly). Shrnuto, podtrženo: Kvalitní padesátkové drama z vojenské základny Pearl Harbour, které obsahuje několik vynikajících (a dnes již kultovních) scén a končí událostmi z prosince 1941, kdy na pozadí nečekaného japonského náletu umírají i některé postavy; a jak už tomu ve válce bývá, jejich smrt je často hloupá až nesmyslná. Zvláštní pozornost si dle mého názoru zaslouží i závěrečná scéna na lodi s konstatováním, že jistá postava byla sestřelena japonskými stíhači. Taková byla válka. Taková byla armáda. Takový byl Frank Sinatra. Takový byl Burt Lancaster. Montgomery Clift. Deborah Kerr. A Donna Reed. Ti všichni si za své role zaslouží jen to nejvyšší uznání. [44. MFF KV 2009] (06.07.2009)

Aristokraté a dandyové uniforem v armádní kavalérii i lidsky mizerné scenérii. Hrdý nováček, princovský vzhled, poznamenaný mladý lev Montgomery Clift rebelsky zpovídá se, prolévá dezertérskou bolest i krev. Trubačovo sólo truchlivých tónů line se tmou, jako óda za spravedlnost, jako výkřik nehrdinského hrdinství, vrávoravý vzdech neutichajících slz, jež svlažují uniformu, havajskou košili i udusanou půdu základny v nerozumných dnech. (02.04.2016)

Tento film je skvelou ukážkou, do akých krajností sa dá pracovať s klasicizmom aj mimo vyhranených, bežných pravidiel čiernobieleho Hollywoodu. Občiansky chaos mužov v službe na okraji vojnových fanfár odzrkadľuje malinkú súčasť ich civilných životov, ktoré sa formujú iba v istých, vytýčených zvyklostiach. Zaujímavé sú nepochybne ich slepé a nepredvídateľné uličky súkromia, čo v kontraste s naratívnou osnovou následných udalostí vrhá tieň disharmonickej antitézy tých najnepredvídateľnejších rozmerov. Samotná choreografia náletovej katastrofy je v kontexte hybridnosti dopadu na konštruktívnu kostru dejovej osnovy lepšia, než v The Hurricane (1937). I keď jej paradoxne chýba hlbšie kinematografické splynutie, je zbytočné to prílišne vyčítať. Aj scenár spĺňa prísnejšie kritéria. Nebyť vedomia obsahu tohoto filmu vo všeobecnosti, ani len v náznaku by ma nenapadli spomínané zvraty, ktoré mali ten správne, osožný náboj prostriedkov filmového umenia. (21.04.2015)

V současné době už to není film, který by fungoval tak dobře před těmi šedesáti lety. Je to odpověď na Pearl Harbor, ale stejně tak i na problémy, které v armádě byly a jsou. Montgomery Clift opět ukazuje, jak skvělým hercem bylo a jak dobře se na něj v každé roli dívalo. Muži obecně v tomhle snímku mají prim, a to i herecky, ne jen kvantitativně. (21.11.2014)