Odtud až na věčnost

Hviezdne obsadenie - Lancaster, Clift, Sinatra, Borgnine, ale ani ono nedokázalo vytiahnuť po väčšinu času nudný dej. Pritom prostredie havajskej vojenskej základne bolo zaujímavé. Šikana, nevera, v závere útok Japoncov - to všetko išlo podať oveľa atraktívnejšie a hlavne s lepším tempom a hutnejšou atmosférou. Samotný japonský nálet výborne spracovaný, ale činí sotva pár minút. Po väčšinu času to vyzerá ako dovolenka vojakov, ktorí sa chodia opíjať do barov alebo chodia za dievčatami. Z takejto dovolenkárskej idylky ho vyťahuje iba málo momentov a to je škoda. (04.06.2021)

Tento film má pre mňa výstižný názov, hlavne preto, že táto romantická akože drsniacka konverzačka z vojenského pľacu je filmom, ktorý podľa mňa mohol ohurovať len v časoch, kedy toho po vojne ešte veľa natočeného nebolo. Divím sa tej záplave vysokých hodnotení a chválospevov, ono to nič extra nebolo, skôr to bola nuda, no ľudia majú radi obkecávačky, krásne obaly a dej tomu často radi obetujú. Mal som pocit, že sledujem staršieho predchodcu filmov od Pilcherovej zmixovaných s americkou kinematografiou 30. rokov a navyše vojenské prostredie tomu u mňa tiež nedodalo. (17.08.2013)

Ve světě bez horizontů vrcholí několik životních příběhů, jejichž hloubka, štěstí i bolest by vystačily na samostatný román. Vesměs dokonale vylíčená dramata se postupně vrství a mezi sebou konfrontují a zřejmě bezděčně vyvolávají otázku po smyslu pout, hranic, která vymezují životy zúčastněných. Obraz (americké) armády vyvstává jako bezútěšný koridor mezi domovem a cizinou, v němž se nejvíce daří cizotě – a přátelství a lásce, na něž by možná ve svobodném komíhání nezbyl čas. Každý krok vojína Prewletta měří jeho věčnost služby, která je však v podstatě sebeobelháváním. A jeho oběť – ne snad ta skutečně poslední, ale ta mstící smrt přítele - to potvrzuje. Samo doslovení či rozřešení celé té polyfonie útokem na Pearl Harbor, nesmyslně zpřítomněným archivními záběry, mi však přišlo poněkud alibistické, jakkoliv počáteční americkou rozpačitou reakcí dokonale doslovilo to postavení vojenského prostředí „mimo svět“ a jeho ponor do bezživotných pravidel. Předešlé dění bylo nadčasovým, ale tato „okolnost“ je zcela vychýlila a nepatřičně zproblematizovala. A co je ještě horší: do chumle příběhů vešel národní (či profesní) patos, vědomí povinnosti, které jakoby dočasně nepatřičně a nezodpovědně zapomenuté náhle vedlo člověka tím správným směrem. Psychologismus předešlých dramat tak vyznívá (s ohledem na varování, tužby a vize hrdinek /hrdinek, ne jen ženských postav!/) pouze zženštile a pravda života se odráží v zrcadle mužského (anebo snad i mužného?) boje. Jako bychom již nežili v nebezpečném světě našich přání a tuh, naší odpovědnosti vůči našemu životu (ne majetku či okolnostem, ale pohybu, sdílení a vnímání!), ale v rozvřelém kotli internacionální nenávisti, v níž „my“ jsme těmi spravedliví, „because we are soldiers“…. PS: Jako hrdý majitel modré knížky si nadále myslím, že potřebujeme více lásky a méně armád(y). (12.08.2017)

Strhujúce spojenie melodrámy a vojnového veľkofilmu sa môže pýšiť jednou z najikonickejších scén kinematografie. Okrem toho však ponúka aj silný príbeh so skupinu silných charakterov, obsadených mimoriadne silnou hereckou zostavou, vrátane Burta Lancastera, Montgomery Clifta alebo Franka Sinatru. Osem získaných Oscarov tu rozhodne nebolo kvôli protekcii. 9/10 (07.12.2017)

Pár správných chlapů v uniformách nebo havajských košilích, jejich mužné kamarádšofty i drsná šikana, dvě srdcebolné lovestory a závěrem hrstka autentických Japonců, bombardující Pearl Harbor. Dovedu pochopit, že z toho bylo publikum včetně Akademie v padesátých letech u vytržení, ale čím si toto uhlazené a zvětralé melodrama oživuje dodnes status vrcholné klasiky, je mi menší záhadou. Montyho krásným xichtíkem to asi nebude. Ale ještě že tam byl a dopřál alespoň mým ženským hormonům blaženého povyražení. P.S. Jituš, moc dík za dvd, třásla jsem se na to jak divá, ale že bych to teď stejně vehementně doporučila dál, to ňák ani né... (04.05.2012)