Odtud až na věčnost

Tak tohle je určitě právem oceňované drama z vojenského prostředí. Šedesát let starý oskarový snímek přibližuje poměry v americké armádě těsně před vstupem USA do druhé světové války poutavě, věrohodně a bez příkras. Taky si klade otázku, proč muži vlastně do armády vstupují a jsou ji věrní přes všechnu tu šikanu, vymývání mozků a buzeraci. (18.06.2013)

Chápu, že pár let po válce zacílil Zinnemann na ta správná místa a také je trefil. Z dnešního pohledu mi ale tenhle slavný snímek přinesl jen zklamání. Děj je na můj vkus až nečekaně roztříštěný. Sledujeme několik paralelně se odvíjejících linií, které ale netvoří žádný jeden sepjatý celek. Naopak, měl jsem pocit, jako kdybych sledoval spíš nějakou telenovelu, které se z nějakých záhadných důvodu upsali slavní herci. Za celou dobu mě navíc žádný moment z té nudy nijak nevytrhl, nenaznačil mi, že bych měl ve filmu hledat něco víc, než jen nepřirozeně se tvářící melodramatickou limonádu. Velké oscarové zklamání. 4/10 (18.12.2017)

Dej filmu som pred zhliadnutím nepoznal,ale vidím Havaj , rok 1941 a mňa ihneď napadlo, že sa to bude určite točiť okolo útoku na Pearl Harbor. Lenže po hodine ani náznak a končila takmer druhá a vravím si, že som sa mýlil. Nakoniec k japonskému útoku predsa len došlo, ale jeho úloha vo filme je skôr okrajová a film by sa bez neho určite obišiel. Hlavným hrdinom je nezlomný vojak, ktorý nedá na armádu dopustiť, napriek tomu, že mu vojaci a nadriadený robia zo života peklo. Šikanovanie a buzerácia ho aj tak nezlomia a jeho odolná a tvrdohlavá povaha pripomenie frajera Lukeho v podaní Paula Newmana. Dôjde dokonca aj na kopanie a zasypávanie jamy. Film sa takmer kompletne odohráva na vojenskej základni alebo v jeho blízkom okolí a nebyť krátkeho japonského útoku, tak sa tento "vojnový" film zaobíde bez jediného výstrelu. S tak silným príbehom to bez problémov funguje aj po takmer 60-tich rokoch. 80%. (27.09.2011)

V současné době už to není film, který by fungoval tak dobře před těmi šedesáti lety. Je to odpověď na Pearl Harbor, ale stejně tak i na problémy, které v armádě byly a jsou. Montgomery Clift opět ukazuje, jak skvělým hercem bylo a jak dobře se na něj v každé roli dívalo. Muži obecně v tomhle snímku mají prim, a to i herecky, ne jen kvantitativně. (21.11.2014)

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)