V pravé poledne

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Buď pořád se mnou lásko sladká / tvůj úsměv je mé bázně štít / a tak tu stojím bez pozlátka / až jednou zmizí co je mně cizí / jen pro tvůj úsměv chtěl bych žít... při těchto verších a tónech ústřední melodie mám vždycky srdce až v krku. "V pravé poledne" není jen westernová klasika, je to rovněž kritika lidských povah. Až na malé výjimky jsou obyvatelé zdejšího městečka sebestřední sobci, myslící jen a pouze na sebe, od nichž se statečný šerif Kane těžko dočká pomoci. Gary Cooper ho zahrál naprosto bezchybně a zcela po právu získal Oscara. V jeho tváři je dokonale vepsána beznaděj (díky hercovým zdravotním komplikacím tak nabývá na přesvědčivosti). S přibývajícími minutami se napětí stupňuje a atmosféra houstne a houstne a vrcholí v závěrečné desetiminutovce. Tiché město, všichni zalezli a festovně se schovali, čtyři všehoschopní gangsteři procházejí se smrtí v očích městem, slunce praží a on je sám. 100%. (12.02.2005)

Je pravda, že šerif s tváří a hlasem Johna Waynea by nikdy nežádal o pomoc muže od rodin a raději by zemřel sám... v krajním případě by se bandě gaunerů postavil s opilcem a chromým starcem po boku. Je pravda, že Howard Hawks by takový western nikdy nenatočil, jenomže Fred Zinnemann nebyl kovboj, ale humanista. Nemluvě o tom, že s vědomím neúspěchu o takovou pomoc žádat, vyžaduje také odvahu, nemluvě o tom, že tento film je opravdu o něčem jiném! (22.11.2008)

Na tento film nedám dopustiť nielen preto, že to bol môj prvý western a pre ukážku jednoty času, miesta a deja, ale najmä pre charakterové vlastnosti z donútenia osamoteného hlavného hrdinu. Nezabudnuteľná je aj pieseň, ktorú zložil Dimitri Tiomkin. Zabudnuteľná pre mňa bola upnutá Grace Kelly, i keď to už v tej dobe bola slávna herečka a neskôr nemenej slávna monacká kňažná. V mojich spomienkach ju prekrýva živočíšna a vášnivá Katy Jurado napriek tomu, že to bola v podstate bezvýznamná herečka. (24.11.2008)

Výborné komorní westernové drama, kde se stříli pouze šest minut před koncem. Výborný Gary Cooper, další charizmaťák do sbírky. Výborná Grace Kelly, která je přece jen na okrasu, ale i tak je to paní herečka. Výborná atmosféra, hodiny tikají a ze strachu nechce nikdo osamělému šerifovi pomoct. Výborná stopáž. Výborná ústřední písnička. Prostě celkově výborný :-) (18.06.2008)