Příběh jeptišky

Jako ateista jsem si před první projekcí nebyl vůbec jistý, jak mě Příběh jeptišky osloví, ale zanechal ve mně silný filmový zážitek a ten se u mě dostavil i při dalších zhlédnutích. Snímek mě pasoval do role souputníka sestry Luke a celou její cestu jsem absolvoval s empatickým pochopením. Audrey tomu svým hereckým výkonem (zasloužená nominace na Oscara) velmi napomohla a i když jsem si ji jako jeptišku nejdřív vůbec nedokázal představit, zvládla to bravurně. Film je oživen několika dějovými zvraty (včetně zásahu II. světové války), které film vždy posunou dál, ale i přesto jsem se ani chvíli nenudil, spíš mě zastihl podivný pocit prázdnoty, když příběh skončil a další osud sestry Luke už nebyl ukázán. The Nun's Story nejspíš nebude pro každého diváka (někteří třeba film vypnou už po pár klášterních scénách), ale mně se opravdu líbil a nevidím důvod proč nedat plný počet. (05.04.2010)

Dnes sa už takéto filmy netočia. Dlhé, nie pre množstvo akcie, ale pre hĺbku a komplikovanosť problému, ktorý reflektujú. Aj keď si cením, že ako dôvod odchodu tu nefiguruje, tak často zobrazovaná milostná aféra, predsa mi prídu dôvody sestry Luke, málo vierohodné. Na druhej strane, film dáva divákovi neobvykle veľký priestor na úvahy nad životom v kláštore, ktorý sa snaží zobraziť čo najvernejšie. Hoci rehoľný život už dnes nie je tak prísny ako v tomto snímku, myslím, že to stojí za pozretie každému, kto uvažuje o zasvätení sa Bohu. (22.01.2016)

Příběh jeptišky je dle očekávání dost zdlouhavá podívaná. Je to drama, které chvílemi zajímavě přibližuje život uvnitř kláštera, ale jakmile vychází do exteriéru, padá do nudnějšího průměru a stává se jen obyčejným hollywoodským dramatem. Je to vlastně naprosto stejný problém, který jsem měl u Zinnemanna i V pravé poledne. 6/10 (24.08.2016)

Skutečný, byť umělecky zkrášlený životní příběh Marie Louisy Habetsové (1905-1981) byl pro Audrey blízký zejména svým odbojovým - byť ve filmu jen naznačeným - vyzněním (sama Hepburnová působila v odboji rovněž přes svůj věk na hranici holčičího a dívčího období). Katolická církev a její mystéria jsou tu představena plně - věcně, nekarikovaně, ve vyváženém poměru světla a stínu aktivit řeholních komunit zatížených doživotním celibátem a ústraním. Středověk v první polovině dvacátého století - jak film prokazuje - nezmizel; za zdmi klášterních areálů žil v mnohém v podstatě nerušeně dál. Skutečně evropská, silná povaha se v korzetu, přijatelném pro více tvárné jedince, dusila; v mnohém přitom záleželo na způsobu, jimiž staletá dogmata byla prosazována. Tento portrét je silný právě tím, že je portrétem sine ira et studio (portrétem prostým hněvu a podjatosti). Audrey, jedna z největších hereček všech dob, i tady prokázala vícerozměrovost svého robustního talentu ve škále a tóninách, které pro dobové diváky musely být mimořádným překvapením. Totéž lze říci i o vnímavé a pozorné, místy až pietní Zinnemannově režii. Věrohodnost prostředí a kulis, mimořádná pozornost věnovaná uměřené podobě filmu výpravou, tento katarzní (očišťující a pročišťující) zážitek jen dále posiluje a rozvíjí. PŘÍBĚH JEPTIŠKY má nesporně silný nadčasový náboj. Pro současného člověka náboj až očistný. (04.12.2012)

17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - cena (1) - *Speciální cena - Fred Zinnemann + nominace (5) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka (drama) - Audrey Hepburn, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Edith Evans, Nejlepší režie - Fred Zinnemann, Nejlepší film (podporující porozumění) - Fred Zinnemann (16.01.2009)