Příběh jeptišky

Skutečný, byť umělecky zkrášlený životní příběh Marie Louisy Habetsové (1905-1981) byl pro Audrey blízký zejména svým odbojovým - byť ve filmu jen naznačeným - vyzněním (sama Hepburnová působila v odboji rovněž přes svůj věk na hranici holčičího a dívčího období). Katolická církev a její mystéria jsou tu představena plně - věcně, nekarikovaně, ve vyváženém poměru světla a stínu aktivit řeholních komunit zatížených doživotním celibátem a ústraním. Středověk v první polovině dvacátého století - jak film prokazuje - nezmizel; za zdmi klášterních areálů žil v mnohém v podstatě nerušeně dál. Skutečně evropská, silná povaha se v korzetu, přijatelném pro více tvárné jedince, dusila; v mnohém přitom záleželo na způsobu, jimiž staletá dogmata byla prosazována. Tento portrét je silný právě tím, že je portrétem sine ira et studio (portrétem prostým hněvu a podjatosti). Audrey, jedna z největších hereček všech dob, i tady prokázala vícerozměrovost svého robustního talentu ve škále a tóninách, které pro dobové diváky musely být mimořádným překvapením. Totéž lze říci i o vnímavé a pozorné, místy až pietní Zinnemannově režii. Věrohodnost prostředí a kulis, mimořádná pozornost věnovaná uměřené podobě filmu výpravou, tento katarzní (očišťující a pročišťující) zážitek jen dále posiluje a rozvíjí. PŘÍBĚH JEPTIŠKY má nesporně silný nadčasový náboj. Pro současného člověka náboj až očistný. (04.12.2012)

Ukazuje se, že je-li film příliš zdlouhavý, může ztratit své klady. A bylo by ovšem nespravedlivé tento příběh neocenit. Třebas proto, že obsah má poměrně silnou spirituální dimenzi. Tudíž posuzováno s tohoto hlediska to nepostrádá na zajímavosti. Za těchto předpokladů byla už půvabná Audrey Hepburn takzvanou třešničkou na dortu. (21.11.2015)

Na veliké ploše rozložený příběh, kdy jeho první část je téměř dokumentárním filmem o životě v ženském kláštěře a o rituálech přijímání do společenství jeptišek, ale poté se rozvíjí do smělé šíře jak v rovině osobní, tak i historické. Zvěrečné vyznění, že lidská dobrota je pojem mnohem širší a všeobsáhlejší než dobrota uměle diktovaná a vytvářená zvnějšku přes víru v Boha, je mi velice blízké; i proto možná v hodnocení trošku nadsazuji. (28.05.2011)

Prvá časť - nástup a zaučenie je zobrazená naozaj skvelo, autenticky. Kým dej dôjde k tomu, že sestra Luke je poslaná na psychiatriu (nie ako pacient) je to stále dobré, no zdá sa mi, že práve táto časť je zbytočne roztiahnutá. Samotný úsek s psychiatrov je fajn a prináša aj výrazný prvok drámy. Časť, kde sestra Luke odchádza do Konga a samotný pobyt na tomto mieste je snáď najlepšia časť filmu. Po návrate domov a vypuknutí vojny je rozhodnuté. Všetky tie pochybnosti, ktoré sa v nej roky zbierali vojna len podčiarkne. Treba vziať do úvahy, že film je okrem iného životopisný a vystúpiť v tejto dobe z kláštora, to bol veľmi zriedkavý jav. Bol by som rád, keby namiesto THE END vidím, čo robila sestra Luke po(čas) vojny. Či sa nevrátila do Konga pomáhať ako civil, miestneho doktora by to určite nesmierne potešilo. To by však už nebol skutočný obraz Habetsovej. Práve to, že "len" odkráča z kláštora vo mne vyvrcholil pocit, ktorý ma viedol celým filmom. Pocit, ktorý sa začal prejavovať už na začiatku, keď si sestra Luke vzala do kláštora pero ako spomienku, hoci sa to nesmelo, a ktorý vrcholil v situácii, keď podriadenej sestre povolila odísť z kláštora "bojovať" proti nepriateľom, hoci podľa božích zákonov treba byť nestranný. Skľúčenosť, či sa rozhodne počúvať svoje vnútro alebo sa obetuje. Rozhodla sa a rozhodla sa správne. Čo sa týka hereckých výkonov, Audrey exceluje ako vždy. Vďaka nej sa dá na pohľad dlhšia stopáž a miestami nudnejšie časti prežiť bez ujmy. Po uležaní myšlienok a dojmov z filmu zvyšujem zo 4* na 5*. OT: Audrey Hepburn hrala sestru v Afrike. O 30 rokov sa tam vrátila opäť - tento raz ako skutočný Anjel. (09.02.2013)

Jako ateista jsem si před první projekcí nebyl vůbec jistý, jak mě Příběh jeptišky osloví, ale zanechal ve mně silný filmový zážitek a ten se u mě dostavil i při dalších zhlédnutích. Snímek mě pasoval do role souputníka sestry Luke a celou její cestu jsem absolvoval s empatickým pochopením. Audrey tomu svým hereckým výkonem (zasloužená nominace na Oscara) velmi napomohla a i když jsem si ji jako jeptišku nejdřív vůbec nedokázal představit, zvládla to bravurně. Film je oživen několika dějovými zvraty (včetně zásahu II. světové války), které film vždy posunou dál, ale i přesto jsem se ani chvíli nenudil, spíš mě zastihl podivný pocit prázdnoty, když příběh skončil a další osud sestry Luke už nebyl ukázán. The Nun's Story nejspíš nebude pro každého diváka (někteří třeba film vypnou už po pár klášterních scénách), ale mně se opravdu líbil a nevidím důvod proč nedat plný počet. (05.04.2010)