Bardo, falešná kronika několika pravd

Inarritu upadol do bezvedomia, komy. Zeby ? Podla tohoto filmu to vyzera aj, ze jo. bezducha vec, kde bardo je tusim podla nejakej buddhistickej logiky stav, respektive stavy medzi smrtou a znovuzrodenim. ono to vyzera dobre, ze uznavana pozornostna kurva, pardon investigativny novinar vyrazi na cestu spoznania sameho seba. Zmierit sa musi s kadecim, minulostou, pritomnostou ..... len sa prilis prelina Inarrituov svet s  realnym, do toho ten novinar ma  kadejake sny, vizie, pomaly az chimerym ktore sa tiez prelinaju s realnym svetom. Ako reziser je Inarritu talentovany, len horsie, ze tu si pisal slaboduchy scenar sam, a to je pruser. Inarritu sa rozisiel so scenaristom Guillermo  Arriagom /Amores Perros, 21 gramu, Babel/ a to  vidno. Inarritu  je ako reziser Ok, len ako scenarista hovorim jednoznacne nie. Prazdnota, neskutocna prazdnota sa na mna vyvalila z tohoto filmu. Ak doteraz bol Biutiful najslabsi Innarituov film, uz to nepalti, najslabsi je Bardo Falsa Cronica de munas Cuantas Verdades 2022  : 30 % (22.12.2022)

Bardo je, ostatně jako každý takto osobní film, malinko sebestředný, ale pohybuje se v únosných mezích. Nad úrovní snadné stravitelnosti se pohybuje bezvýchodnost a depresivnost celého snímku, který velkým obloukem provazujícím úvod s koncem konstatuje, že jediné příjemné místo pro život je smrt. Krize z nastupujícího stáří (geniální scéna s otcem na toaletě) je naservírována v podmanivém vizuálním provedení. To však není nic proti tomu, jak je zpracována audio složka, která je snad poprvé od vzniku zvukového filmu, skutečně mimořádně důležitou součástí snímku. Bardo je nejen sebebilancujícím filmem, ale zároveň i reflektivní filozofickou úvahou nad stavem dnešní společnosti. Iñárritu se nebojí ani velmi citlivých (ty hřeby v nohou bolí) prohlášení o schopnosti lásky (zvýrazněné možností vnímat druhého myšlenky i beze slov) i odcizení (neslyšet druhého, i kdyby svými vyjádřeními tropil sebevětší hluk). Bardo je krásně zasněný snímek, který si k plnému pochopení zřejmě budu muset pustit vícekrát. Nebo ho možná nikdy zcela nepochopím, ale i tak se s chutí nechám unášet na vlnách režisérovy fantazie. (01.04.2023)

Iñárritu se pustil do vizuálně silně expresivního podobenství, jehož významy se utápí v jeho vlastním podvědomí, aniž by kdy vypluly byť na okamžik na povrch a daly na vědomí, že to všechno dává smysl a není to jenom sebeukaječský režijní cvičení. Jeho předchozí tvorba je fenomenální a podobný filmy obvykle uznávam, leč tady mě naprosto ztratil už v prvních deseti minutách. Pro osobní potěšení - stejně jako třeba Fincherův Mank, nebo víc trefně Malickův The Tree of Life (kterej se ovšem nesnaží tematicky větvit do všech stran, díky čemuž je stravitelnější) - fantastickej film, ale snad jenom pro něj. (19.12.2022)

Iňárritu si vystál na Netflixu frontu a stejně jako další slavná jména před ním i on dostal šanci natočit si něco co by si nejspíš jinak nenatočil.Výsledkem je pak oku lahodící, technicky brilantní a osobitá (a nejspíš i osobní) víc jak dvě a půl hodiny dlouhá artovka, která dokáže být nepříjemná, úsměvná, dojemná, ale taky nudná, rozvleklá a nesnesitelná, přičemž kombinaci předchozích přívlastků mnohdy zvládá v rámci jedné scény. Ani den potom co jsem Bardo viděl nejsem schopen úplně identifikovat jestli se mi líbilo a nejspíš bych ho musel vidět ještě jednou, jenže šance že se tak stane je dost malá. V jednotlivostech a některých scénách je Bardo geniální, ovšem tahle genialita je na druhé straně vykoupena tím, že v jiných částech zase působí jako sebestředná a dost prázdná onanie bez řádného vyvrcholení. Kdyby se mě někdo zeptal, zda můžu Bardo doporučit, pak bych hodně váhal.Kdo se nicméně chce u filmu střídavě královsky bavit a usínat zároveň, pak asi není moc lepších voleb...65% (24.12.2022)

Neměl bych žádný problém s tím, koukat na poněkud osobnější/autorštější film, jehož námětem je protagonistův vztah k Mexiku. Divák z Česka by mohl tvrdit, že je to vyhoněné a že není důvod, aby ho tohle vůbec nezajímalo. Zajímat ho to nemusí, ale neřekl bych, že zajímavější je třeba Batman a jeho rozplétání Gothamské korupce. Autorská vnitřní zpověď a reflexe Mexika mě určitě zajímá víc než nějaká fikční korupce fikčního města. Problém je, že Bardo je příliš bezobsažný a nicneříkající na to, jak dlouhý to je. Gasparu Noeovi by možná šlo vyčíst totéž, ale nutno mu přiznat větší dravost a hravost - ten to prostě audiovizuálně utáhne a zbytečně neroztahuje. Bardem jsem se ale pronudil. Sice je pěkně natočený, ale v tomto ohledu si bohatě stačí pustit ty dva trailery, které mě namlsaly na jinak nudný film. AGI měl po Birdmanovi a Revenantovi skvělou pozici, ale pak 7 let nic a teď přijde s timhle? (08.02.2023)