Vrah Rosemary

Docela slušný slasher, který je ovšem místy dost nevyvážený. V určitých momentech je zbytečně zdlouhavý, nudný a nezáživný. Pozitivní věci zde však převyšují. Brutální vrah se s nikým nesere a při jeho vraždících scénách tuhne krev. Nebo alespoň v době natočení to tak jistě fungovalo. Vražedné scény (většina) jsou hodně rozmanité, dobře zvukově doprovázené a především pěkně krvavé. Herecké výkony jsou rovněž na přijatelné úrovni a rozhodně lepší než český dabing. „Při vraždě první dívky jí dvakrát mladík řekne jiným jménem“. Budovaná atmosféra a napětí mi však přineslo příjemný prožitek pátečního večera, který už jen trochu kazil slabší závěr a fakt, že mi došlo pivo.7/10 (09.07.2011)

Skvělý osmdesátkový slasher o vrahovi s vidlemi a dlouhým nožem. V téhle vyvražďovačce je namixováno přesně to, co si fanoušek podobných snímků žádá - svůdné dívky (i když se nesvlékají tolik, jako bylo v oné době zvykem), noc, maskovaný vrah, slušivé gore, hřbitov, naháněčky, falešné stopy, ples a bazén. Pěkná kamera, místy výborná atmosféra (otevírání rakve bylo tak zdlouhavé, že jsem chvílemi pomáhal očima) a dobrá hudba. Na temný podzimní večer jako stvořené! (26.10.2014)

Pro mě průměr ve všech ohledech. Příběh skoro žádnej, postavy docela sympatický, provedení vražd slušný. Po hromadě hororů byl tenhle první, kde jsem konečně viděl v akci vidle =)). Jinak vrah je bohužel pomalej, neohrabanej, nikam nespěchá, za žádnou z obětí se nerozběhne ... ale to je tak bohužel všude =((, alespoň u takto starých snímků. (11.07.2013)

Mnohým ľuďom sa slasher horory (ktorých vynikajúcim príkladom je Vrah Rosemary) zdajú úchylné. Človek je v podstate odnepamäti tvor agresívny (viď staré obrazy sadistických mučení svätých, pred ktorými sa má kresťan ešte modliť). Skúste si vyhľadať obrazy martýria sv. Erazma, ktoré namaľovali Dieric Bouts (15.stor.) a Nicolas Poussin (17.stor.) a potom skúste povedať, že západná civilizácia nie je úchylná. Keď som túto fiktívnu a teda akceptovateľnú hororovú fantáziu videl prvýkrát, cítil som sa ako po poriadnej opici a k filmu som sa vrátil až po desaťročí. Režisér Joseph Zito nie je žiadnym majstrom v budovaní atmosféry, avšak jeho neuveriteľná hardcore verzia slasheru je žánrom, ktorý akúkoľvek atmosféru presahuje. Ak vo Fulciho filme obeť s prebodnutou hlavou umiera okamžite, Zito jej dáva ešte desať sekúnd. Ak Steve Miner necháva Michaela Myersa podrezať obeť jediným rozmachom, Zito štylizuje vraždu tak, ako keby šlo o krájanie chleba. Za tak intenzívne zážitky sa menej než päť hviezdičiek nedáva. Nemyslím, že je vhodné dívať sa na tento film dookola celý týždeň, rozhodne som však presvedčený, že toto dielo reflektuje objektívnu realitu sveta i subjektívnu realitu človeka omnoho zdarnejšie než väčšina iných filmov. Záverečné scény ponorené do znejasňujúceho oparu majú snový charakter, v ktorom sladké snenie ústi do nočnej mory a anticipuje "Elm Street". (14.01.2005)

Na slasheroch ako takých ma najviac priťahujú okrem gore scén mladé slečny (študentky/maturantky...a iné dievčiny), ktorých pohodové užívanie života je narušené príchodom, po väčšinou “starého“ známeho (nie však pre diváka) chlapíka, ktorému sa v minulosti nejakým spôsobom ukrivdilo a po rokoch akumulovanej nenávisti vracia úder. Toť jedna zo základných kostier slasheru, ktorú Joseph Zito v Prowlerovi na slušnej úrovni použil. Hlavným lákadlom pre mňa u podobných druhov filmov zostáva postava hlavného vraha. Zaujímavé na tom je práve to, že to môže byť prakticky hocikto. Či už zmyslená obluda, mutant alebo skutočný človek z rôznej spoločenskej vrstvy bez vekového obmedzenia. Predstavivosť a vynaliezavosť nepozná hranice. Síce v niektorých prípadoch je to až na úkor reality, ale inak by som to ani nechcel. Pozície hlavného kata (lovca) sa v tomto prípade zhostil jeden ostrieľaný mariňák oblečený vo vojenskom a s plným vybavením. Pravé hovado! ### Slasher starej školy a zlatej éry, žiaden slaďák. (06.03.2009)