Enola Holmesová 2

Enola Holmes na rozdíl do svého bratra Sherlocka Holmese nepochází z pera Arthura Conana Doylea, hrdinka vytvořena spisovatelkou Nancy Springer se přesto stala populární hrdinkou doposud sedmidílné knižní série, kdy odpovědí časem musela být i filmová adaptace, která nakonec vznikla na Netflixu s Millie Bobbie Brown v titulní roli a.... no, každý ať kvality první Enoly Holmes radši posoudí sami. Důležitější totiž bohužel není fakt, zda se sir Doyle obrazí v hrobě, ale zda se stal v rámci sledovanosti první díl filmové Enoly Holmes hitem a tím se stal. I proto na sebe realizace pokračování nenechává dlouho čekat, kdy se vrací tvůrčí tým v čele s režisérem Harry Bradbeerem a lákalo se na to, že samotný Sherlock Holmes v podání Henryho Cavilla dočká více prostoru. A výsledkem je lepší film nežli v případě prvního filmu. Háček tkví v tom, že laťka nebyla minule nastavena kdovíjak vysoko. Menší krokem kupředu Enola Holmes 2 přeci jen je. Samotnou Enolu Holmes 2 jistě šlechtí snaha o zobrazení ženské emancipace a postavení žen ve společnosti, i případě druhého filmu je ovšem celé toto zacházení krapet křečovité a například finální rozuzlení celé zápletky ve finále udělá celé této snaze spíše medvědí službu. Skutečně to v tomto ohledu působí dojmem, že se tvůrci snažili naservírovat trus a maskovat ho jako dortík, jistí se ovšem prostě nachytat nenechají a pochopí, že i přes snaživost je Enola Holmes 2 pořád až příliš triviální podívaná, kterou v tomto ohledu skutečně nelze brát vážně a její snaha o nějaký sociální komentář je nad její síly.  Millie Bobby Brown je pořád sympatická hrdinka, v případě druhého filmu poté prospívá větší prostor pro Sherlocka v podání Henryho Cavilla a především vzájemná chemie mezi jeho sestrou. Dva sourozenci mají krapet komplikovaný vztah, Enola ovšem po vzoru svého bratra trpí asexuálními příznaky a právě vyvrcholení jejich vztahu v rámci tohoto filmu poměrně funguje. Oba mají vysokou inteligenci a jsou v podstatě vzájemnými rivaly, oba mají krapet problém vyjádřit své pocity, ve finále ovšem padne kosa na kámen. Je to sice krapet celé vychtěné a očekáváné, přesto to v jádru pudla funguje. Režírující Harry Bradbeer, u něhož pořád převažují především televizní zkušenosti, pořád působí jako po tvůrčí stránce neatraktivní rutinér, chvílemi to ovšem alespoň vypadá, že na pokračování dostal větší rozpočet a chvílemi tak předvádí alespoň nějaké slušné atrakce, v průběhu ovšem Enola Holmes 2 pořád působí prakticky bez života a rutinně. Alespoň vizuál již působí méně televizně a více filmově. Po vzoru prvního filmu poté Enola Holmes 2 vlastně funguje jako ideální manuál na to, jak nebourat čtvrtou zeď či jak jí bourat nefunkčním způsobem. Celá linka s romancí má napojení na onen motiv asexuálních rysů a ve finále působí neskutečně nuceným a nepřirozeným způsobem, kdy je pořád poznat, že je zdrojová předloha pořád především young-adult novelou. Zde se ovšem výrazněji čerpá z literárních děl sira Doylea a nejspíš i analfabet v oblasti Sherlocka Holmese ihned zbystří pří zmínce slova Moriarty. Jenomže zmínka o úhlavním nepříteli Sherlocka Holmese vyvolá až příliš vysoká očekávání a jakmile dojde na představení, jde vlastně o rádoby chytrou revitalizaci již mnohokrát představeného padoucha, které ovšem ve finále jednoduše nefunguje a podráží nohy jinak o poznání lépe vystavěné detektivní lince, než kdysi v případě prvního filmu. Alespoň David Thewlis nezklame a představí bravurně podaného slizkého padoucha, u kterého zamrzí, že ve světle reflektorů ve finále nezůstane právě spíše on.  Zázraky se tak nedějí a Enola Holmes 2 je ve finále jen o ždibec snesitelnější podívanou, než svého času její předchůdce. A i když si tuto podívanou opět zdánlivě dokážou užít pouze nenároční konzumenti čehokoliv od Netflixu, není úplně nutné hned věšet hlavu. Pokud se totiž stoupající kvalitu podaří udržet, mohlo by to znamenat, že příště v podobě třetího filmu snad konečně dorazí reálně dobrý film.... (04.11.2022) (méně) (více)