Duch

Film s příliš překombinovaným dějem, který se snaží fungovat na poli několika žánrů. Swayze a Moore mi k sobě až tolik nejdou, viz Hříšný tanec. Samotná Whoopi Goldberg mi tady nevadí, jako spíše její postava, která film posouvá někam, kde to pro mě už moc nefunguje. Až se zdá, že Unchainted melody by si zasloužila vyváženější film. (07.05.2010)

Tak to já nemám s Patrickem žádný problém, takže klidně ty čtyři hvězdičky dám. Tento romantický thriller „drama“ si pouštím docela rád, přestože na slaďárny moc nejsem. Temná stránka filmu si mě však získala, stejně jako Demi Moore. Všichni herci podali opravdu hodně dobré výkony a na tehdejší dobu nejsou ani speciální efekty k zahození. Jerry Zucker si tímto zářezem u mě získal respekt, přestože mně jeho komedie zas až tolik neokouzlily. (17.06.2012)

Efekty již vypadají trochu ošuntěle, ale emotivní náboj přetrvává. Z ústřední herecké trojce mi není sympatický nikdo, leč díky prvním dvěma má film nádhernou (ano, ve správném duševním rozpoložení nádhernou) a sexy scénu s hlínou a díky třetí je to občas fajn hlína. 80% Zajímavé komentáře: sud, oLí, J.o.h.n.ny (30.08.2007)

Duch je podle mě jeden s nejhezčích romantických trháků všech dob...Patrick Swayze a jeho nádherná kštice spolu s nezdolným charizmatem nás udolují k patřičným toužícím pohledům celých 127 minut filmu.Demi Moore, kterou opravdu nesnáším potkalo jediné štěstí,že s ním mohla hrát,protože to ji katapultovalo mezi světové herečky(ačkoliv to nechápu,protože její "umění" je jako na disney channelu).Představa,že nás opustí ten nejbližší člověk mi nahání husí kůži a o to více,když nedostane klidu a sám se ještě plouží kolem svých blízkých a snaží se jim něco sdělit. Mě samotné se podobné věci stávaly..sice ne až tak očividně a hlavně ne tak romanticky :-D. Velká výhra pro tento snímek je podle mě také Whoopi Goldberg, která dokáže navýsost zahrát i uklízečku a všichni jí to uvěříme.Prostě krásná klasika,která by neměla chybět v podvědomí každého z nás.Zasloužené 2 oscary. (01.05.2012)

Keď sa začiatkom sedemdesiatych rokov dostal na televízne obrazovky seriál Randall a Hopkirk, bola z toho udalosť a každý týždeň sme sa tešili na pokračovania. Pri existujúcej konkurencii bola tá radosť úprimná. Keď o 20 rokov neskôr sa dostal na plátna kín Duch, mal som z neho rozpačitý dojem, pretože za každým gestom, za každou scénou a obrazom bol kalkul tvorcov, ktorých cieľom bola maximálna manipulácia diváka. Oduševnený výraz Patricka, permanentne uslzené oči Demi a pekne spievajúci Righteous Brothers, to je kombinácia, ktorá nezlyháva.Iná situácia je po opakovanom sledovaní. Pôvodné pocity sú preč a divák vidí kulisy, ktoré mali predstavovať realitu. (28.08.2020)