Zločiny budoucnosti

Cronenberg je hvězda body horroru minulého století a za jeho minulé snímky si určite uznání zaslouží, ale nyní je mu už skoro 80 a těžko říct, jestli je to tvůrcí vyhoření, senilní demence a nebo jen nucená touha vysílat do světa nevkusné braky, ale tohle je teda obrovský průser. Očekával jsem originální scifi svět, ve kterém se orgány budou řezat po stovkách, k tomu charismatického Viggo Mortensena a celkovou pointu s filozofickým přesahem a místo toho jsem dostal naprosto přesný opak všeho zmíněného. Svět je nefukční, Viggo je průměrný až tuctový a myšlenka je jednoduše katastrofální - respektive samotná myšlenka špatná rozhodně není, nicméně její zpracování zde je. Gore se skoro nedočkáme, což je už úplný přestřel v tomhle subžánru, a když už na scéně je, tak stojí za hov*o. Nulová uvěřitelnost, levné béčkové vizuální provedení a nerespektování a výsměch lidské anatomii. Těžko popsatelné zklamání. (30.06.2022)

Napriek tomu, že Cronenberg robí body horrory odjakživa, stále v nich vie byť originálny. V hlave si asi pitve, transplantuje a znovu zašíva úryvky stále rovnakej témy. Tu sme taký proces mohli vlastne vidieť doslova. Inak je to ale mdlý film, ktorý je imho príliš málo artový, aby si mohol dovoliť byť tak málo priamočiary. (10.02.2023)

Prvý raz od registrácie na ČSFD neviem, čo napísať ako obsah filmu. - Teraz neviem, či je David Cronenberg už senilný, alebo je problém vo mne, ale hodinu a trištvrte som sa pozeral na niečo, čo sa ani nedá popísať. Plejáda absolútne katastrofálnych hereckých výkonov, ktorá vyzerá, ako keby bola epizódou alebo sequelom k nejakému infantilnému seriálu. Radšej si zopakujte nejakú old school klasiku tohto režiséra, lebo toto som vydržal sledovať do konca len kvôli tomu, že ma to s každou pribúdajúcou minútou stále viac udivovalo svojou debilitou. (21.06.2022)

Cronenberg se vrací k svému nejoblíbenějšímu tématu - lidskému tělu. Propojení s technologiemi, mutace, ale i hledání Vnitřní krásy a nových možností, které tělo skýtá. Klasický sex? Přežitek. Už v Crash (1996) Cronenberg ukázal, že jsou daleko vzrušující věci, než tradiční spojení. A zde je to chirurgie! Tělo se dá řezat, propichovat, otvírat. Slastný výraz Mortensena, když mu přístroje vyndávají orgány v průběhu vivisekce je toho důkazem. Vůbec performance, kdy dochází k extrémnímu zraňování těla, nejsou v umění nic nového. Krvavé orgie Rakušana Hermanna Nitsche, amputace částí těla, naroubování větvičky do vlastní ruky (Petr Štembera), branding...já tedy zažil jen zavěšování na háky a bičování před vystoupením skupiny Grausame Töchter, ale i to mělo své zvláštní kouzlo. Cronenbergův film je ale také o nabourávání systému, anarchii a svobodě. Vizuálně působivé, hudebně podmanivé (aby ne, Howard Shore má kupu ocenění včetně za LOTRa) a pro mainstreamového diváka jistě odvážné. Akorát že tenhle film je pro menšinovou obec, což je u Cronenberga většina jeho filmů, a zřejmě neosloví ani některé režisérovy fanoušky. Já byl spokojen převelice a doufám, že ještě alespoň jeden film pan režisér zvládne. A Mortensen? Tomu bych ve filmu hádal sto let....tak dobře, osmdesát. Je fajn, že si s Cronebergem už v minulosti padli do oka... (13.07.2022)

Nesourodá směsice zajímavých myšlenek, nápadů, filosofování a dějových linek, trestuhodně špatně poskládaná do sebe a ještě mnohem trestuhodnějc nedotažená do konce. Promarněnej potenciál, kterýmu by možná daleko víc sedla minisérie, kde by se pro každýho člověka našlo mnohem víc času k pitvání a pochopení jeho i světa kolem, čímž by pak zamejšlený pointy pointovaly mnohem víc a gore gorovalo mnohem silnějc, páč by nebylo tak odosobněný. Navíc ani nechápu ty první zhrozený reakce, protože tu nic vyloženě hnusnýho vážně nebylo. (07.07.2022)