Věčná dcera

Přesně vystihuje pojem nezávislého nízkorozpočťáku s dějem téměř o ničem. Film pro milovníky starých anglických zámečků uprostřed mlžných lesů, mysteriózní atmosféry a především Tildy Swinton, která zde bere, krom pár dalších figur, vše na sebe. Snímek se opravdu pomalu táhne a odkrývá tajemství, o kterém jsem sám měl trochu tucha už od začátku, filmaři si šikovně pohráli s realitou. 45% (05.07.2023)

Majestátné stromy shodily šat a utápí se v mlze, kterou se pomalu prokousává automobil. Scéna jak vystřižená z gotického hororu není ojedinělá. Julie s matkou přijíždějí do tajemného hotelu, který byl kdysi jejich rodinným sídlem. Julie je filmařka a chystá se natočit film o sobě a své matce, a proto naplánovala několika denní pobyt, aby začala pracovat na scénáři a současně s matkou prošla její vzpomínky. V řadě scén je ticho, když se ale Julie vydá se svým psem do parku a nebo když sama prochází starým domem, zní temná až mrazivá hudba. Pomalý film, který snad především díky výkonu Swintonové v klíčové dvojroli, nenudí. Pointa mě tak nějak napadla ještě před jejím vyzrazením, a tak jsem překvapen nebyl, spíše se utvrdil v tom, co jsem si myslel. A přirozeně jsem ji uvítal jako logickou. Mysteriózní komorní drama o vzpomínkách a vyrovnání se s minulostí. Některé obrazy, které kamera vykouzlila, jsou krásné. Mainstreamový divák by se měl tomuto filmu raději vyhnout. 3,5* (09.03.2023)

Na bývalé rodinné sídlo, nyní prodané a přestavěné na hotel, přijíždí matka a dcera zavzpomínat na staré časy. Hotel je ovšem podivně opuštěn, recepční velmi neochotná a po ubytování se začnou dít divné věci. Nabízí se srovnání s The Others, i např. ve svém směřování k překvapivé pointě, tento film je ovšem i přes hororové prvky víc psychologický. Obě role matky i dcery zvládla skvělým způsobem Tilda Swinton, která tak téměř neopustí plátno. (07.09.2022)

Silné a zřídka zpracovávané téma - v podstatě vztah matky a dcery, který se s věkem překlopil, až se dcera stala tou, kdo poskytuje [téměř mateřskou] péči, a matka její příjemkyní, a jak se to může vychýlit, pokud dcera nemá vlastní rodinu, své děti, a (možná i z dalších důvodů, jako jsou - zřejmě zbytečné - výčitky a špatné svědomí, a tedy z navozeného pocitu viny) začne být na vztah s matkou a poskytování péče fixovaná až příliš úzkostlivě. *** Logická linka a narativní struktura byly bezchybné, pointa pro mě přišla překvapivě, což bylo příjemné, a sedlo si to pak všechno perfektně, člověk prostě jen musí přijít na to, že návštěva, kterou dlouho sledoval jako přítomnost, byla ve skutečnosti vzpomínaná (a do scénáře zapisovaná) minulost, během nové návštěvy, kdy už je tam dcera samotná. Dá se i vytušit, že během té předchozí návštěvy - a možná jich absolvovaly i víc, dle několika fází stárnutí matky - matka v onom specificky vytapetovaném pokoji i zemřela. *** Jen mi připadá, že tentokrát by bylo třeba téma zpracovat o trošičku víc, rozvést je konkrétněji a víc do souvislostí, vše ústrojněji propojit. Že se naznačilo příliš málo o tom, proč dceru trápí matčina minulost, proč vlastně zanedbává muže a nemá rodinu, kde se v ní vzala ta úzkostlivost, čí tvář to pozoruje v okně, jak s tím pozorováním souvisí historka taxikáře z úvodu atd. I kdyby to pozorování postav v oknech měly být jen žánrové pomůcky k navození mysteriózní atmosféry ve scénáři, který píše, nějakou spojitost by to mít mělo - něčí tvář to přece musí být. Připadá mi přece jen škoda, že takhle nosné téma o překlápění a vším možným utvářených posuvech vztahu matka-dcera je tu jen tak jemně dotknuto, z povzdálí a jako by se stále přítomnou bázní. Ale možná že vlastně o tom, jak těžko se takového tabu člověk zbavuje, ten film byl. *** (V Lib., sama.)*~ (26.10.2023)

Nejsem si jistý, nakolik a zda vůbec mohu napsat, že do sebe ve finále vše krásně zapadlo (SPOILER všimněte si: chování recepční před a po odhalení X; Billa, jenž zabředl v rozhovor, jak s Julií, tak Rosalind; (ne)obsazenost hotelu před a po odhalení X SPOILER; stále v sobě tyhle rozpory nezvládám racionálně zpracovat), ale to nevadí, kašlu na případné lapsy, rozhodně se totiž ukázalo být smysluplným - přijmeme-li pointu -, že jak dceru (Julie), tak matku (Rosalind) ztvárnila Tilda Swinton, současně asi má nejoblíbenější herečka, to byl velmi chytrý tvůrčí tah, a spolu s pečlivě budovou hororovou atmosférou (tu A24 umí!) starého hotelu, mně toto ke štěstí stačí. Při troše interpretační volnosti by se dalo říct, že film tvrdí, že to nejděsivější, co se vám může stát, je, že vám život (jeho přítomnost a budoucnost) uzme špatné svědomí, a tak poselství, které si ze sledování odnáším, zní, že nemá cenu sloužit duchům minulosti a napravovat něco, co už napravit nelze. V tomhle je toto nenápadné dílko (dostupné na HBO MAX) vlastně osvobozující, za což si krom pěkných čtyř hvězdiček zaslouží i plnohodnotný komentář. 75 % (03.09.2023)