Docent

Když se na Docenta podíváte optikou člověka, který má rád novinky na České televizi, tak se zákonitě musíte těšit. Herci v hlavní roli super, pod scénářem podepsaný Josef Mareš, režie Jirka Strach. Všechno je dobře, tedy až do momentu, než si pustíte první díl a scénáristi na Vás vytasí dvě chyby v systému, jak ostatně uvádí sama postava Ivana Trojana. Těmi chybami je právě postava docenta, kterou tu hraje Ivan Trojan, a který coby profesor přišel o práci na škole a tak ho uvrtali do vražd, a postava Terezy Ramba, která se k vraždám dostala taky hodně omylem a její postava by zasloužila spíš pár facek na srovnání. Nicméně Docent působí jako další příběh z Případů 1. oddělení, třeba Ondra Vetchý je tu na totožném fleku. Jen zde se jeho postava chová jak hovado, což je srovnatelné s rolí Terezy. Jejich postavy tu tak strašně kazí to dění, že mě první dva díly dost otrávily. Terezy hláška „pracky vzhůru“ musí rozesmát snad každého policajta ve službě. Naštěstí třetí díl ubral postavu Terezy, přidal solidní napětí a dotáhl příběh do výsledné tří hvězdičky. (21.02.2023)

Policejní rodina je základ policejního státu. Docentovi lze rozumět jako jakési očistné kúře Jiřího Stracha po ponoření do kdysi osvěžujících, již nějakou dobu kalných esoterických vod bubu-sérií, které doufám ani on sám nebral příliš vážně. Jeho čerstvou práci naopak skoro vážně brát lze. I když se točí okolo šestákového motivu sériových vražd, manifestuje cosi, co lze považovat za detektivní vyšetřování, včetně slepých uliček, falešných a domnělých stop, falzifikujících se hypotéz a všeho to, co činí řešení skutečných problémů nelineárním. Základní konflikt neprobíhá mezi vyšetřovateli a pachateli, nýbrž mezi metodami policejní práce. Nejspíš proto ty divácké stížnosti na 'nudu' - čím realističtější to je, tím méně to odsýpá; a odsýpání je kupodivu velmi žádaná komodita, snad aby se už mohlo jít brzy spát. V jednom ohledu zašel Strach a scénáristé příliš daleko: Dysfunkčnost policejního týmu je alarmující a já doufám, že skutečnost reflektuje spíše méně věrně. Složitost problémů vyplývá z povahy světa, stejně tak existence kreténů. Sem tam nějaký profesionál se snad i u policie našjde. Prosím vás, s pánem režisérem Renčem citlivě. To víte, je to umělec. (29.07.2023)

Komediální kriminálka, kde vtip je spíš omyl, pátrání úsměvné a postavy černobílé jak televize za dob rady Vacátka. Jirka Strach z toho aj tak udělal celkem príma zábavu, ale já si říkám, jestli by si pan Mareš neměl vzít na chvíli dovolenou. Anebo si aspoň koupit jinou tužku, než s jakou psal První oddělení. (21.02.2023)

Táto miniséria dostala odo mňa tri hviezdičky, rovnako ako Prípady 1. oddelenia. Samozrejme, že sú to neporovnateľné diela, ale 5-hviezdičková stupnica mi neumožňuje jemnejšie hodnotenie, ktoré by sa v 10-hviezdičkovej stupnici rozčlenilo na 5 a 7 hviezdičiek. V Prípadoch mi prekážal iba Sršeň, ktorého povýšili na kapitána polície za lepenie modelov lietadiel a nosenie pošty. V tejto minisérii mi prekážal spomalený docent, vzorne konzumujúci tabletky, popíjajúci čaj z termosky a útočiaci na podozrivého obuvákom. Tiež ramboidná Tereza, ktorá bola tak hyperaktívna, nezávislá a nezodpovedná až si vyslúžila pivničné väzenie. A nakoniec policajt Taclík, ktorý svojim metrákom živej váhy nedokázal bez pomoci prekonať pomerne nenáročný kopček. Dalo by sa pokračovať chaotickým scenárom, množstvom zbytočných odbočiek a hluchých miest, ale nemám chuť. Ide podľa mňa o priemerný, nie príliš vydarený seriál a dočítal som sa, že sa chystá druhá séria. Tak neviem. (19.02.2023)

samotný případ sériového vraha, jehož činy si za víc jak deset let nebyl nikdo schopný spojit, natož aby se k němu někdo dostal jakkoliv blízko je ok a má potenciál na slušnou detektivku. Jenže pak je tady to všechno okolo a já se zdráhám uvěřit, že Docenta mají na triku stejní scénáristé jako Případy 1. oddělení nebo Devadesátky. Ještě bych to jakžtakž chápal pokud by šlo o jakousi Marešovu pomstu policii, jenže velmi pravděpodobně nejde a většina věcí je tu myšlena smrtelně vážně. Co se týká postav, tak tady je králem Ivan Trojan, který svého docenta zvládá s prstem v nose a nakonec mu i odpustíte, že se na konci zpronevěří všem zásadám, za které tolik bojoval. Zbytek je bohužel jedno neštěstí vedle druhého. Vetchý tu buď jen křičí, nebo se tváří že mu umřelo štěňátko a už delší čas ve mě klíčí podezření že on vlastně neumí moc dobře hrát. Ramba - kterou mám jinak za celkem schopnou - tady hraje sebestřednou, uječenou k*ndu, která potřebuje všem ukázat že není protekčním spratkem a přesně proto se jako jeden takový chová (přičemž to že je/není dcerou nějakého ministra nemá na příběh vůbec žádný vliv a nikam se to za celou dobu neposune a nic z toho nevyplyne). Poté tu máme dvojku "geniálních" detektivů. kteří jsou všem dáváni za vzor, ale s jejich přístupem by normálně nevyřešili vůbec nic. Korunu tomu nasadí v poslední díle, když před nimi zdrhá pachatel jehož fotku mají v ruce a ujede před nimi autem které hledají a jim to nepřijde zvláštní, nikam to nenahlásí a nijak to dál neřeší. To mě přivádí k samotnému pachateli, což byl nakonec takový blb, že je záhadou jak dokázal policii unikat tak dlouho. Na druhou stranu pokud má policie víc Taclíků a Hádků, tak to vlastně ani záhada není. Samotné vyšetřování pak alespoň občas snese přísnější měřítka, ale i tady se dost sází na náhodu a slibovaný "konflikt" policejní praxe a teorie založené na psychologickém profilování je díky tomu, že k žádnému profilování vůbec nedojde absolutně žádný. Strach je sice zkušený režisér a až na slow motion scénu kdy se Tereza Ramba snaží napít (ta scéna sama má pocitově tak půl hodiny) mu v technické stránce není moc co vyčítat, ale bohužel s takhle špatným scénářem by nic lepšího nevytvořil ani Martin Scorsese...40% (20.02.2023)