Trol

Zajímavě znějící filmová látka odehrávající se v nádherných norských reáliích, kterou ale trápí až moc zjevná inspirace hollywoodskými snímky podobného ražení. Je to vážně veliká škoda, jelikož film a celá tvůrčí vize pak ztrácí svou jedinečnou severskou identitu, takže ve finále bohužel dostaneme jen lacině podbízivou jednohubku, na níž si za pár měsíců vzpomene jen málokdo. (Netflix) (04.12.2022)

Rozkoukáno 3x, protože mě ten začátek nebavil. Což je docela paradox, protože druhá polovina a především konec je doják jako prase. Ale byla to hra bez vítěze, v které je cítit ta pachuť. A evidentně bude dvojka. Tak snad v ní budou věci dotažený. Protože kdybych tohle viděla v kině, asi dám hvězdy jenom dvě. Za tu zbytečnou cestu do něj jednu dolů. Škoda. Na tohle jsem se fakt těšila  :( (21.12.2022)

Když se Godzila převleče za kámen, aby potrolila pár Norů, začnou se tito okamžitě chovat, jako by pocházeli z o(O)sla. Výsledkem je takový přitrouble šablonovitý plagiátek kajdžu produkcí Spojených sráčů, a to včetně veskrze uvědomělé, hodné a chytré paleontovložky, připravené se mazlíčkovat, i veskrze prohnilého, zlotřilého a hloupého vládního úředníka, připraveného jaderně bombardovat. Ovšem plagiátek krásně natočený, odporně nedivezitní, nechutně rasistický, prudce homofobní a krutý k labilním, zamindrákovaným feministkám. Ani jeden Olaf tam během celé hrací doby nepřeblaf žádného ztepilého fesháka, žádná Nora nerejdila v noře, nikdo nikoho traumaticky mentálně neznásilnil a počet Afronorů na čtvereční celuloid se neustále limitně blížil k nule! A takovou příjemnou změnu je třeba docenit, ač Norové umějí i líp! (25.03.2023)

Norská variace na Godzillu opřená o tamní pohádky a mytologii se sice celou dobu pohybuje na hraně béčka, ale je natolik zábavná, že to ničemu nevadí. Stejně jako nevadí průhledný děj, u kterého je od začátku jasné kam bude směřovat. Na evropskou produkci je Troll navíc velmi slušně udělaný a na zasněžený páteční večer to byla ideální volba...70% (03.12.2022)

Norská Godzilla z Wishe. Filmu se nedá upřít jedna věc a to je prostředí. Panorama severských krajin a hor snímku dodává nádech něčeho krásného a samotné lokality dokazují, že Norsko je opravdu hezká země. Netflix snímek samotný nepřipravil, ale odkoupil a tak jde jasně vidět, že se nenatáčelo někde u režiséra ve sklepě, což je pro mě osobně veliké plus. (Většina filmů od Netflixu je totiž škaredá jak noc). Příběhem provází i sympatické postavy. Mariňák, vědkyně, nerd, se kterými strávíte většinu času. Nesmíme zapomenout na nutné zlé generály a ministry, kteří jsou v každém takovém filmu akorát proto, aby si dupli pro puštění atomovek a dělali hloupá rozhodnutí.  Největším plusem považuji u snímku, že obsahuje nádech něčeho mystického. Nejedná se  totiž jen o monstrum film, kde velká příšera ničí domy, žere lidi a neplatí daně. To vše tu samozřejmě je, ale v mnohem menším měřítku. Příběhy o trolech jsou zajímavé a samotný obr vypadá vizuálně obstojně. Filmu nechybí ani takové to pohádkové srdíčko a nabízí tak aspoň něco trošku odlišného.  Problém vidím akorát v tom, že se jede podle zajeté šablony od startu do konce a krom právě těch mystických věcí, tady není nic, co už bychom neviděli jinde a třeba i lépe. Neříkám, že to je špatný film, ale v rámci žánru celkem zapadne. Občas trošku drhne tempo a divák jednou za čas mrkne na hodinky, zda už se blíží konec. Ve výsledku se tak jedná o klasickou spotřební podívanou na Netflixu, která nenadchne ani neurazí. Potěší vizuál, sympatické postavy a až pohádkový nádech. Zamrzí šablonovitost a v některých chvílích nástup nudy. Na jeden večer je to ale dostačující a patří to do té lepší části toho, co streamovací gigant za poslední dobu vypustil. (01.12.2022)