Moskva slzám nevěří

To je melodrámo. Dva díly plné životních příběhů tří žen od vedle. A ta krásně vlezlá melodie ... Alexandra... Alexandra. Nedivím se, že právě toto dílo z Mosfilmu uspělo i na západě, protože Moskva slzám nevěří je jednoduše příjemný divácký film, herecké výkony nejsou patetické a jen tak mimochodem si projdeme i dvě dekády po začátku tání. (10.02.2011)

Dovolím si tvrdiť, že scenár je takmer totožný so scenárom "slávneho" mexického seriálu Jednoduchá Mária, rozdiel je akurát v čase a priestore a v množstve vaty. Za čo ten film dostal Oscara? Netuším, možno to bol jediný sovietsky normálny film, možno za zobrazenie obyčajného príbehu o hľadaní šťastia, bez ideológie (no,troška je predsa len bolo). (26.12.2014)

8/10 Na svou delku prekvapive svizny film, sledujici zivot tri mladych kamaradek z ubytovny v prubehu 20 let. Kazda z nich je jina a tim padem ceka od zivota neco jineho. Pres sve divci idealy se ale postupne musi vyrovnavat s nenadalymi prekazkami v podobe nechteneho tehotenstvi, alkohlou a hlavne s katastrofalnim nedostatkem vhodnych muzskych partneru. Ve filmu se stridaji bezstarostne etudy s hodne drsnymi zivotnimi situacemi, s momenty ironickymi az komickymi. Az na par naznaku - napr. placeni stranickych znamek, nejlepsi lekarsky system na svete - se do filmu nedostala temer zadna idelogie, zato existencialni problemy, ktere v ruznych variantach prozivaji lide na celem svete, proto ani neprekvapi oceneni filmu Oscarem. (02.05.2008)

Príbeh filmu začína v roku 1958 a trvá necelých dvadsať rokov. Počas tej doby sa prakticky nič nezmenilo a nezmenilo sa to ani o ďalších desať rokov, keď som to zažil osobne. Je to smutný, melancholický až depresívny film. Vzdialene mi pripomenul Lásky jedné plavovlásky. V tom nevľúdnom prostredí sa hrdinovia hrajú na nejaké ideály a deklamujú obvyklé frázy. Netuším, čím film zaujal amerických akademikov, ale verím, že pozretie si desiatich náhodne zvolených sovietskych filmov z toho obdobia by mi na túto otázku poskytlo uspokojivú odpoveď. Tuším však, že vysoké hodnotenie tomuto filmu môžu v súčasnosti dávať iba bývalí funkcionári Zväzu československo-sovietskeho priateľstva. (26.09.2010)

Od pocitu "ajvaj, co to je za hovadinu!", když jsem na tenhle film náhodou přepnula, do naprostého zaujetí. LIdé vlastně řeší pořád totéž. Nutno říct, že problém hlavní hrdinky ani dnes není něco, co by se nestávalo. Vlastně oba její problémy, jak postoj muže s velkým M k neplánovanému těhotenství, tak to, jak se muži staví radostně k profesně úspěšné a soběstačné ženě. Kromě samotného děje mě zafascinovala jedna věc, ten samovar ve vlaku. Opravdu bych obětovala "pohodlí" současných sedaček ve vlaku za horký čaj. A děsivé připomenutí toho, co jsem u různého sortimentu zažívala jako dítě ve větě - nemohla bych vám to zabalit do dvou papírů, papíru je málo. (26.09.2010)