Odysseus

Tenhle tv film, produkovaný pro Hallmark, považuji za jeden z těch opravdu zdařilých. Líbí se mi i po letech a nejspíš líbit nepřestane především díky věrnosti své předloze, ale i výpravě a hereckému obsazení, na které se mi pořád hezky kouká. Miluji antiku a řeckou mytologii. Řečeno metaforou, jako mají teď někteří Tolkiena, já měla básníka Homéra, ale i pana Petišku. P.S. Dnes je ovšem mým favoritem řecký bůh Kairos. Sympaťák, kterého preferuji i v obecné rovině životaběhu:-). (06.02.2016)

Na Odysseovi se celkem dost viditelně podepsal zub času. Když jsem byl mladší, přišlo mi Odysseovo dobrodružství více napínavé než nyní s odstupem času. Na první pohled je vidět, že jde o TV film, což ale nemusí být na škodu - viz Merlin - nicméně v tomto případě mi přišla většina hereckých výkonů příliš strnulá a z technického hlediska nešlo též o bůhvíjaký skvost. Z postav mě rozhodně nejvíce zaujala Athéna v podání Isabelly Rossellini a nejzajímavější částí byl Odysseův návrat, ke kterému se ale musel člověk prokousat skrze dvě a půl hodiny děje. (31.05.2019)

Ale jo, takle se to nějak mohlo stát :o). Řecký báje a pověsti mě hodně braly , když sem malej. Od těch dob se toho natočilo celkem dost, ale na to, že je to poměrně oriinální, tak bych čekal mnohem víc filmů. Nede všemi jednoznačně kraluje Souboj titánl, kterej byl ve všech ohledech průkopnickej. Tenhle kousek není špatnej, hlavně teda dějem. Je to poutavý dobrodrůžo s absolutně obyčejnými efekty, což působí už celkem komicky, ale chápu to :o). 3 hodiny je dlouhá doba, ale na 3x jsem to dokoukal :o) (28.04.2022)

Na Hallmark vskutku ucházející... Kdybych ale použil tatáž slova k ohodnocení stavu lodi na otevřeném moři, posádka včetně kapitána by jistě nadšena nebyla... Ovšem v porovnání s gigantickými bouřemi a jiným smrtelným nebezpečenstvím, kterým Poseidon "odměnil" Odyseovu sebechválu, by se takový stav lodi nutně musel zdát téměř bezvadný, a to každému námořníkovi bez vyjímky. Je zajímavé, že o "trochu" později přišel jiný Řek, zvaný Archimédés, se zákonem o tělese ponořeném do kapaliny. Ještě zajímavější ovšem je, že Archimédův zákon vystihl již autor této básně. A vlastně již tehdy viděl (což nás po zásluze přivádí k otázce: Kdo že je tu vlastně slepý?) jeho platnost i v oblasti, kterou Archimédés očividně neviděl, a proto jí, ani i kdyby chtěl, nemohl věnovat pozornost. Tedy v lidském srdci. Ucházející srdce, ať už z důvodu velké pýchy, předsudku, či jiného poklesku, klesá ke dnu stejně jako ucházející loď. Změnu stavu pak může způsobit jen změna stavu mysli, například projevená pokora. Srdce, které ucházelo a šlo ke dnu se pak snáze dostane na hladinu, a je-li pokání dostatečné, tak až do krajiny zalité sluncem... A stává se tak vskutku "ucházejícím"... ... ... Přiznávám, autoři tohoto díla mají můj obdiv za ne až tak marný pokus vyjádřit poezii obrazy. Jsou-li však obrazy v zásadních pasážích doprovázeny slovy v souladu s původním zněním básně, stává se dílo unikátem. Zejména v samotném závěru to vyšlo znamenitě... :) (09.08.2015)

Po rokoch som si to pozrel znova, ale uz nie som taky ohureny ako predtym. Najviac mi vadi, ze to tvorcovia zobrali tak hopom. Takisto ako v Iasonovi. Mam rad grecku mytologiu, no chyba v tychto filmoch prilis vela veci. Aj ked na druhej strane by asi bol problem vtesnat to do 3 hodin aby to bolo pozeratelne (bral by som aj 7 hodin, keby sa to drzalo historie ;o)) Uff, ale tie jatky na konci nemaju chybu. (21.02.2009)