Bílý Bim, Černé Ucho

Podobně jako Hallstromův Hačikó, nádherný film o absolutním přátelství psa a jeho "páníčka". O více než 30 let starší film ani po tolika letech nezastaral a má stále co říci a to nejenom "páníčkům a paničkám" . Není to totiž zdaleka jen příběh o vzájemném přátelství psa a jeho pána, ale také moc zajímavá a pronikavá sonda do všemožných lidských povah i chování těchto postav v konkrétních situacích. Celý (tříhodinový) film díky poutavému prolínání všech pestrých lidských osudů a za účasti psího hrdiny Bima alias Černoucha uteče jak voda a obávám se, že možná na většině diváků po jeho skončení zanechá i určité následky ... (10.05.2017)

Jako dítě jsem milovala psy a fascinovaly mě filmy o nich, hlavně Lassie a pak seriál Goro, bílý pes. Ale zdaleka nejlepší " psí " film, který byl natočen, je právě Bim. Když jsem ho viděla poprvé, vůbec mi nepřišlo divné , že si říkali soudruhu a vedli občas trochu socialistické řeči. To až teď. Ale myslím, že na poutavosti příběhu to vůbec neubralo. Znovu a znovu brečím jak mimino, když film sleduju. Myslím, že je to jeden z mála tak silně emotivních a zárověň poetických ruských filmů. Krásné přírodní scenérie, příjemná hudba a jeden anglický ( nikoliv skotský špatně zbarvený ) setr, který miluje svého pána . (03.01.2015)

Krásný dojemný snímek. Od sovětské kinematografie bych v těch letech nic podobného nečekal, a - světe, zboř se - ono ano. Dodnes si pamatuji větu toho malého chlapečka : NEPLAČ, DÁM TI KRÁSNÉ ČESKOSLOVENSKÉ PASTELKY!. Viděl jsem to jen na povinné školní návštěvě kina a potom ještě jednou v televizi, nicméně i tak s klidným svědomím dám 90%. (13.05.2010)

Snímků o nejlepším příteli člověka, tedy o psu, je natočeno již ohromné množství, ale žádný nedosahuje tak silné lásky a náklonnosti jeden k druhému, jako tento dnes již klasický ruský snímek, rozdělený do dvou dílů v celovečerní stopáži. O to víc šokuje závěr celého příběhu, který není přetvářkou, ale skutečnou ryzí realitou dějící se i dnes. A je to hodně bolestivý konec. Celý příběh se dotýká obou stran barikády lidských charakterů. Někdo má pochopení a vůli pomoci, někdo je plný nenávisti se snahou neustále škodit. Moralizační aspekt je dán hodně výrazně, takže v každé generaci se může mnoho lidí i poznat. Natočeno je to podle stejnojmenného příběhu od Gavriila Troyepolskyho a celý dějový koncept vypovídá o fenomenální oddanosti psa ke svému majiteli dotýkající se odvahy a loajality. Zajímavostí je, že před natáčením herec Vjačeslav Tichonov se psem použitého ve filmu skutečně často chodil, takže si na něj opravdu zvykl, tudíž jeho přístup a věrnost ve filmu je autentický. O to více ke psovi přilne i divák. Děj příběhu obsahuje nemalý počet emočních scén, což obzvlášť na milovníky psů zapůsobí. Snímek měl v kinech ohromný úspěch a dokonce byl nominován Oscara. V Karlových Varech na MFF byl režisér Stanislav Rostockij oceněný velkou cenou poroty, tedy Křišťálovým globusem. K tomu již není co více dodat. (02.02.2021)

Sovětská Lassie v podobě anglického setra. 1) Zásadní vada filmu je v jeho délce. Tři hodiny na vcelku plytký příběh jsou příliš, situace se opakují a zejména první hodina by zasloužila sestřihat._____ 2) Líbí se mi, že příhody nejsou vázány primárně na děti, ale spíše na dospělé._____ 3) V prvním plánu, vhodném pro děti a milovníky psů, jde o rozmanité příhody, které Bim zažívá poté, co jeho pána odvezou do nemocnice a on zůstane sám._____ 4) Film má ovšem ještě druhý plán, možná nezamýšlený, ale velmi zajímavý. Ukazuje totiž každodenní život sovětského občana. Domovní důvěrník, který leze lidem do bytu, kolektivní (balkónový) životní styl, nesnášenlivá uječená bába a její souputnik dědek, občané píšící stížnosti a udání, kšeftující řidič autobusu, ti všichni nenápadně ale výrazně ukazují, že v sedmdesátých letech měl sovětský člověk do socialistického prototypu hodně, hodně daleko. Toto poselství podtrhuje i konec filmu. (27.09.2018)