Oáza

Zase jeden z filmů, které mohly být lepší, než nakonec jsou. Originální námět, ale ve zpracování je někde chyba. Herecké obsazení nepasuje. Zvláště na německé straně je zcela špatné. To měli být herci daleko mladší a navíc němečtí. A měli mluvit německy. Na straně legionářů je to podobné - vypasený Hrušínský jako příslušník Cizinecké legie, to vypadalo jako vtip. Rovněž hudba jakoby byla z nějakého filmu ze současnosti. Nakonec ani ty přestřelky nebyly nic moc, tam bylo vidět, že střílejí jen do zdi, nebo někam naslepo. A samozřejmě, že nejvíce záleží na tom, jak film skončí. To, že Oáza končí uprostřed přestřelky naprosto nesmyslným doslovem, který působí na docela spokojeného diváka jako studená sprcha, sráží výsledný dojem. Psal jsem, že někde je chyba, jak vidno, je jich víc. Mám z toho velmi rozporuplný pocit. Docela se mi to líbilo, oceňuju originalitu i některé scény, tím víc mě mrzí, že nemohu dát lepší hodnocení. Je to takových 70%. (15.08.2006)

Radoslav Brzobohatý, Rudolf Hrušínský a Josef Bláha ve válečném filmu, Zdeněk Řehoř jako důstojník Luftwaffe, téma o němž se ostatní nemohli ani zmínit a možnost natáčet v Turkmenistánu. Ani tohle nestačilo, aby Zbyněk Brynch vypotil alespoň průměrný snímek. Film měl být komorní psychologické drama, ale protože režisér na sofistikovanější metody práce s postavami rezignoval a suploval je přidáváním scén s dlouhými záchvaty nepříčetného smíchu, tak zůstalo jen u záměru. Herci dřeli, trpěli ve špíně a neskutečným horkem, jenže co naplat, z hovna bič neupleteš. Ukázkou tvůřčí neschopnosti je násilně naroubovaný konec s jalovou pointou. (17.12.2020)

Z hlediska námětu a exotických exteriérů, kde se celý děj odehrává na poušti, se v dějinách československého filmu jedná o pěkně raritní snímek. Obsazení je dokonalé, fakt radost sledovat všechny herce, to je zážitek nad zážitky! Nemá cenu jmenovat, každý je nezapomenutelný. Širokoúhlá kamera Josefa Vaniše vyloženě kouzlí nádherné záběry a scenérie a umně si pohrává s různým zaostřováním a snímáním detailů, buď obličejů nebo rekvizit. Začátek filmu je jak z nějakého westernu, záběry na herce, zastavení kamery a jméno herce napsané parádním písemným fondem. Do toho jazzová hudba Jiřího Sternwalda a já čumím jak péro! Během děje atmosféra houstne, hudba už místo jazzu brouzdá v expresivním ruchu a zvucích a postavy začínají naplno projevovat svoje charaktery. Bez vody na poušti leckomu hrábne. Divím se, že už jen kvůli tématu českých legionářů mohl film vůbec projít a být natočen, v závěru je však poznat, že byl krapet sestříhán a konec působí dost ukvapeně a věta, že s fašizmem nelze jinak než bojovat, byla vyloženě dotočena na zakázku cenzorů. Přesto se však film do širší distribuce nedostal a z kin byl brzy stažen. I přes ten strmý závěr hodnotím plným počtem! (09.03.2020)

V téhle oáze se divák zasměje. Bohužel, nechtěně. A užije si trochu té bojové vřavy, ale mezitím asi tak třikrát usne, protře si obličej, zamžourá očima, následně vypleští oči z toho, co to má před sebou za debilně obsazenou slátaninu v děsně nekvalitním technickém a obrazovém provedení. Režisér Zbyněk Brynych byl mimořádný fušer. Zřejmě ho "komáři" museli děsně obdivovat a s láskou k Sovětskému svazu mu dali v čase normalizace šanci natočit si hru na vojáčky ve kterém svoji významnou roli sehrála číslovka 7, která se táhne napříč filmovou historií: 7 samurajů, 7 statečných, 7 milionů v krabici od vína. Což o to, prostředí pouště je na tehdejší dobu exotika mimořádná, ale když se v ní povaluje sedm tatrmanů, tak už to taková bomba není. Nejhůře dopadl tlustý Hrušínský. Lilo z něj jako z konve. Nejhorší role v jeho kariéře. Josefa Bláhu má většina diváků spojeného s komediemi. Je pravda, že měl mimořádný talent pro herecké chameleonství, ale to, co předvedl v "Signum Laudis", je pouhým stínem v téhle frašce. Někdejší urostlý, slovenský lamač srdcí Kvietik byl pak zřejmě jediným, komu jsem byl ochoten věřit jeho roli. Ostatní byli snesitelní, ale role nepojali uvěřitelným způsobem. Herci určitě zaslouží obdiv za náročné natáčení v písečných dunách, ale bud to chtělo vyměnit režiséra, anebo kompletně přepsat scénář. Film je to roztahaný a dějově by obléhání studny vystačilo na krátkometrážní povídku o délce dvaceti minut, ne na celovečerní film. Z filmu se line dusno, vedro, sluneční žár, který divák pocítí téměř fyzicky, což je jeden z nejpůsobivějších kladů filmu, kterých bylo jinak poskrovnu. Příběh sedmi uprchlíků z cizinecké legie svádějící boj s nepřítelem je však vyveden maximálně nekvalitně, což je svým způsobem škoda, přijmu-li fakt v jaké době vznikl a že se film vymykal normalizačním slátaninám, které upadly v zapomnění. Jenže to samé postihlo i tohle malé, válečné drama, které aby bylo velké, muselo by nabídnout i nějaké velké a významné až nezapomenutelné momenty bez aplikovaného monotonniho rázu vyprávění, kvalitnější obraz s nezkreslenou barvou, méně karikované postavy, zajímavý a koncepčně funkční scénář a v neposlední řadě řemeslně kvalitní režii. Ani jedno film nemá. Nezbývá než se téhle oáze vyhnout. Mé hodnocení: 20% (08.09.2014)

Budu upřímný, opakované setkání s tímto filmem po třiceti letech bylo zklamáním. Silný námět, skvělé obsazení a neobvyklé prostředí spolu s ucházející výpravou (přiměřenou komornosti filmu) zůstávají zcela nevyužité. Provedení je nanejvýš průměrné pokud jde o postavy, dialogy, plynutí děje či jeho vyznění. Konec je neskutečně useknutý, najednou střih a dvě věty Brzobohatého uzavírají celý příběh. Podivná psychedelická vysloveně šedesátková hudba a s tím i kamera klonící se do divných úhlů mají asi nabudit napjatost situace, ale ve mně spíš vyvolávaly představu příběhu odehrávajícího se v dobovém narkomanském doupěti než podobenství o válce, moci ideologie a boji lidské mysli proti ní. Ta závěrečná věta "poznal jsem, že smír s fašismem není možný" jako shrnutí toho, k čemu měl film asi směřovat, je plochá a tezovitá. To co by mělo (marně) nějak vyplývat z příběhu samotného, povah, vývoje a prostředí muselo být asi ještě dořečeno, aby to "jako každýmu došlo". (20.03.2021)