Oáza

I kdyz se netocilo v Africe, ale v Turkmenistanu, troufnu si rict, ze se jedna o neco lepsi film, nez Marhouluv Tobruk. Sice si myslim, ze je nesmysl, aby pet chlapu prezilo sestidenni pochod pousti temer bez vody a na to, jak malo obsahuje Oaza dialogu, tak si na nich tvurci mohli dat vice zalezet... Ma tento film slusnou atmosferu a vybornou kameru. (11.01.2012)

Film je zaujímavý kvôli zasadeniu do exotickej pieskovej púšte. Jednalo sa o Karakum - púšť vo vtedajšej Turkménskej ASSR, ktorá pripomínala Saharu a aj po rokoch má púštne prostredie silnú atmosféru. Pekelné teploty cítiť aj cez obrazovku a nezávidím hercom, ktorí museli v tomto pekle natačať. Škoda, že príbeh sa vlečie a zápletku tvorí vlastne iba zistenie, že voda v púšti má väčšiu hodnotu ako znepriatelené strany, čo je málo. Aj ten záver je akoby ustrihnutý. Sranda, ako dlho si zahral Krampol. (04.12.2018)

Film je plný logických děr velikosti mostecké pánve. Zkušení vojaci - legionáři se plouží pouští ve dne místo v noci, v oáze plné stínů se neustále vystavují rozžhavenému slunci. Jedná se zřejmě o psychologické drama, ve kterém se několik lidí ocitá v extrémních podmínkách. Scénář i režie však nejsou příliš kvalitní a na filmu je to hodně znát. Snímku by například prospělo, kdyby němečtí vojáci mluvili němčinou, což by dodalo autenticitě. Konec je hodně zkratkovitý a vyzní do prázdna. (09.03.2020)

Zajímavý exotický snímek o československých uprchlých vojácích v drsném dobrodružství mimo civilizaci, s existenciální zápletkou. Byť na pozadí zuří druhá světová válka a boje proti nacistům, do popředí vstupuje především jedna touha - přežít. Film jsem si užil více až s odstupem času podruhé, je zajímavé sledovat Kvietika, Vinkláře nebo Rudolfa Hrušínského ve válečných akcí a ještě k tomu v prostředí zaváté africké pouště s tropickým horkem a nedostatkem vody. Jde o dobře vystavěné dobrodružní drama, se stupňováním napětí a postupnou změnou prostředí... z nekonečného prostoru pustého písku, provázeného bludnými představami... ke schátralé oáze s protivníky s podobně tragickým koncem až vykopání studny se skutečnou vodou (samozřejmě hodně špinavou). Jazzová hudba JOČRu od Jiřího Sternwalda zajímavá, i když ne zcela nejvhodnější k příběhu, nicméně jako nadsázku i s tím orchestrionem na poušti beru. Ale teda, ty neustálé šílené záchvaty smíchu uprostřed smrtelně nebezpečné situace, to nepobírám ani teď! :o) 75% (12.05.2018)

Pozoruhodný film! Začnu u herců. Ti jsou samozřejmě nejzásadnější složkou a myslím, že se svých úloh zhostili nadmíru dobře. I na Rudolfa Hrušinského se "dá zvyknout", naproti tomu Josef Vinklář je naprosto vynikající. Bojové scény jsou spíše na dokreslení, proto nemá cenu je hanět, naopak bych chtěl vyzdvihnout dechberoucí prostředí pouště, krásné záběry písku, postav, či detaily zoufalých spocených obličejů. Krom poněkud fatálního závěru je jinak tok děje zajímavě akcelerován a zpomalován, nebral bych to jako závadu. A nakonec si neodpustím vyzdvihnout nezapomenutelné vykreslení smrti Josefa Bláhy a skrývané uvolnění, že už se s ním nikdo nebude muset tahat... (16.08.2006)