Osm hor

Juuuj, na tento film som sa tešil veľmi dlhú dobu, no čakanie sa veru oplatilo. Je to už dobrých pár rokov, čo som čítal knihu od Paola Cognettiho. Bol to neskutočne krásny príbeh o živote v horách, o priateľstve dvoch ľudí v mladosti, neskôr v dospelosti a o rôznych pohľadoch na život ako taký. Odlišné povahy, odlišné rodiny, no predsa ich dokázalo niečo jedinečné spojiť. Je len málo filmov, ktorým sa aspoň trošku podarí priblížiť knižnej predlohe, no tu sa to podarilo všetkými desiatimi. Neskutočne nádherná krajina, do toho úžasný soundtrack a trošku prekvapivo vybratý formát v pomere strán 4:3, ktorý síce pri dychberúcich scenériách hôr trošku nedáva zmysel, no zase filmu dodáva tú artovosť, ktorú si toto dielo určite zaslúži. Dúfam, že jedného krásneho dňa sa podarí sfilmovať aj ďalšie Cognettiho knihy ako napríklad Niekedy netreba zdolať vrchol prípadne Chlapca z divočiny... (02.02.2023)

Komorne ladený príbeh dvoch mužov a ich priateľstva, ktoré sa tiahne celým životom na pozadí nádhernej alpskej prírody, ktorá je tak podmanivá, že som z nej nevedel spustiť oči. Škoda len, že príroda bolo to maximum, čo tento snímok dokázal ponúknuť, nakoľko príbehovo a scenáristicky to bola dosť nuda a veľa sa tam toho po pravde neudialo. Dialógy celkom fajn, ale niečo tomu proste chýbalo. 60 % (27.06.2023)

Vizuálne veľmi pekné, ale to som už minule povedal, že na pekné scenérie mi stačí aj Živá panoráma na RTVS, obsah hrá významnú úlohu, no za dve a pol hodiny ho bolo pramálo. Je to také rozjímanie o priateľstve a vzťahoch medzi otcom a synom. Film o horách a mužskom svete, ale nie pre každého muža. (12.05.2023)

Ohromně silný příběh, kde mě celou dobu trápil fakt, že jsem věděl o stratistiplném konci. Musím se přiznat, že oddání se divokosti přírody, kdy jde člověk bezhlavě do extrému až za hranu, je moje a už zítra začíná moje putování, kdy budu říjen-listopad stanovat na západním pobřeží deštivého a už asi i chladného Irska. Stopáž je tady zcela adekvátní, perfektně představila pouta mezi oběma horaly, jejich vztah k horám, lidem, i celoživotní snaze se přiblížit člověku, kterým chtějí být. Záběry z Alp jsou nadpozemské, značení tras jsem zažíval i já, kdy nás můj táta vzal poprvé do Fatry a ta představa pietně vzdát hold postavením horské chaty je prostě noblesní a hrozně inspirující. V Tatrách člověka v horkých chatách hned napadá jaké to asi je žít v oblacích, odpověď, zcela omračující, ale daň se platí s přirážkou. Každopádně lidi jsou různí, co je pro jednoho bláznovina, je pro druhého modla a žít a zemřít pro to, co milujete, v co věříte, v čem jste jako ryby ve vodě, kde na sobě necítíte tlak, to za to mnohdy stojí. Pietrova evoluce byla taková moje, no a z Bruna mám v sobě maličko taky - každopádně na rozdíl od něj mám tu rodinu, které mě drží daleko od myšlenek na strávení zimy někde mimo civilizaci. Však to byla má sestra, kdo mně film ukázal, bravo, kandidát na film roku jak vyšitý. (17.10.2023)

Je s podivem, že sem vůbec dvou a půl hodinový dráma dokoukal na jeden zátah a pozor, dokonce bez usnutí :o). Kdo bych (podle názvu) čekal, že se tady bude lozit po horách, tak je vedle. Tady se sice na hory podíváš, ale jen párkrát a už vůbec ne na hory, kde ti jde o kejhák. Co teda vůůbec nechápu, tak proč je to takle dlouhý. Na druhou stranu, kdy se člověk mže podívat na italskej filmek. (16.07.2023)