Bombastický Johan

„Víš Johane, dynamit není nebezpečný. Zbabělci jsou nebezpeční!“ - „Táta to zvládne, Johane. A ty třeba jednou taky. Bude to zábava!“ A Johanova matka to trefila tak napůl…Svérázný celovečerní režijní debut. Film je spíš než ryzí komedie její příbuzná tragi. A typicky severská. Plná absurdit (vede pasáž s odhalením pomníku), nadsázky (nesmrtelný kůň), se špetkou černočerného humoru (názorná scéna s pošťákem a holínkami) a paletou trhlých postaviček. Na rozdíl od většiny nesnášenlivých obyvatel není pro diváka těžké si Johana oblíbit a fandit mu. Ostatně, s takovým dětstvím asi ani člověk nemůže být normální. A Johanova vpravdě vikingská nátura mu dala sílu k tomu, aby se vypořádával s nesnázemi osudu. A ve stejném duchu se ostatně nese rovněž „vikingský“ konec (ehm, malinko moderní) uzavírající kruh. I přes výkyvy tempa a nálady to za mě budou ještě slabší 4*. „Nikdy jsme se nestarali o to, jestli nás má někdo rád. Nikdo nás rád neměl. Za celý můj život se to nezlepšilo. Člověk ale nemůže ztrácet čas tím, že se někomu snaží zalíbit.“ (07.08.2024)

S norskými komediemi jsem se zatím moc nesetkal a šlo o docela příjemně strávený čas. Absurdním humorem a zvláště absurdní titulní postavou se zálibou v odpalování dynamitu Bombastický Johan vyloženě kráčí ve stopách typických skandinávských (např. švédských) komedií. Hodně se mi líbila první polovina včetně celého příběhu Johanova táty, zatímco po zvratu, kdy všemi opovrhovaný Johan začne prožívat na chvíli šťastné romantické období, začal pro mě film stagnovat a po dalším zvratu mi zas připadalo, že tvůrci už začínají být vůči hlavní postavě místy příliš krutí. Oceňuji, že tvůrci dotvořili celý osud fiktivní postavy od raného dětství až po opravdu stylové „pohřbení“ na závěr, jen mě zamrzelo, že mimo pár zmínek o 2. světové válce zde není žádné výrazné propojení příběhu s dějinnými událostmi či společenskými změnami u tak velkého časového oblouku 1940 – 2022 (ač je možné, že norský venkov žije izolován téměř od všeho :o)) – ale mnohem víc jsem se pozastavoval nad tím, jak film často skáče časem přes 10 až 20 let, jednu hodně zajímavou kapitolu z Johanova života (práce v Americe) zhrne do krátkého vyprávění a pár fotek, z další (pobyt ve vězení) nám neukáže nic, zatímco některé rozehrané situace se naopak líně táhnou. Jako milovník Doživotní renty mám holt u komedie s osudy postav v průběhu několika dekád vysoké nároky, ale stačilo méně velkých časových skoků, dodat pár scén z vynechaných období + svižnější tempo u pár jiných a byl bych hodně spokojen. V rámci severských absurdních komedií za mě příjemný, ale jen mírný nadprůměr: díky výtečné první polovině a závěru. [70%] (27.01.2023)

Napíšu to takhle - Pål Sverre Hagen u mě už své místo má (Rozbouřené vody, Kon-Tiki, Amundsen) a opětovně mi potvrdil, že jeho herecký um a mužné charisma na mě bezvadně funguje.. Příběh Johana je takový hořkosladký, tragikomický, no a zcela pochopitelně seversky černohumorný až absurdní.. Sedlo mi to skvěle, líbilo se mi to.. (20.12.2023)

Synchronicita tomu chtěla, abych si před Johanem sfouknul ještě jednohubku O koních a lidech. Ideální lehký předkrm k naladění chuťových pohárků, po kterém přišel bombastický hlavní chod. Johan je skvělá záležitost, moje krevní skupina. Směs humoru a melancholického dramatu v homogenní směsi, kde se těžko rozpoznává jedno od druhého, ale jako celek tvoří dokonalé spojení. Tohle si dám brzy za dlouhých zimních večerů s radostí znovu. (29.09.2023)

Je možné byť silný a čudný zároveň. A presne taký bol Johan, ktorého všetci nenávideli. Možno by mi k výbornému filmovému zážitku stačil bombastický Pål a svetre s nórskym vzorom .. lenže ja som ku tomu navyše dostala príjemný čierno-humorný a smutno-veselý príbeh od môjho obľúbeného spisovateľa. 4,5* (07.03.2024)