Invaze barbarů

Recenze, které slibovaly hřejivě lidský film vnášející světlo, humor a optimismus do problematiky umírání mě možná až příliš navnadily, protože film samotný mě trochu zklamal. Scénář to určitě všechno obsahuje (a hlavně za něj si Invaze zaslouží Oscara víc než Želary), ale nevýrazná režie výsledek bohužel sráží dolů. (28.07.2004)

Nevím jestli je tento film přijatelný pro Oskary (jak tady hodně lidí píše), ale je hlavně přijatelný pro mě. Zajímavé téma umírání a smiřování rodiče s dítětem po stránce názorové. Přesně takhle to znám z vlastní zkušenosti, mám úplně odlišnou životní filozofii než moji rodiče a připadám si jako barbar (respektive tento pocit je mi podsouván). * Na tomhle filmu se mi líbí sonda do kanadského zdravotnictví (Kanada bývá často na čele žebříčků zemí nejideálnějších pro život), složení party kolem umírajícího, jejich dialogy, prostředí chaty u jezera, shánění drog na policii a taková zvláštní lidskost, která se mě dotýká. Prostě jsem na tento film asi ideálně naladěn... (03.05.2010)

Tenhle film mě nejen pobavil (spousta scén byl velice zábavná), ale i dojal a svým způsobem i uklidnil. Proč?, na to jsem při jeho sledování nemyslel - a nejspíš to nebudu rozebírat ani nyní. Stárnutí a smrt nemusí být banální, ale tady šlo přímo o jeho oslavu; zemřít jako poslední (možná jediný) hrdinský čin. Přestože náš hrdina má k dispozici silné vojsko, přesto tuhle bitvu musí vybojovat (vyhrát?, prohrát? - to už je možná jedno) sám se sebou. A tak přece jen vstoupit do jedné vody. Pozn. 1: Film je kromě toho značně instruktivní. Tohle se může stát každému, a každý by na to měl být připraven. Sotvakdo má ovšem syna (a Rémy přeje synovi stejného syna), který otci opatří pro jeho umírání tak skvělou štafáž. Každopádně cesty k heroinu by bylo vhodné zmapovat dopředu. Pozn.2: V této souvislosti podtrhuji skvělou vedlejší roli krásné Marie-Josée Croze, která má ráda Hanka Williamse. Pozn. 3: Les invasions barbares. Ale kdo jsou oni barbaři? Zřejmě jsou tím myšleni mladí lidé, kteří nečtou beletrii (tj. něco přečetli a znají, ale mimovolně a nesytematicky - a neprošli všem těmi -ismy), jako naše generace. (Znám člověka, který se honosí tím, že přečetl pouze "Ferdu mravence".) Ale jak vidět (i v tomto filmu) mají jiné kvality, které možná přesahují naši "intelektuální dovednost". My bychom ovšem bez knížek, filmů a Hanka Williamse, už sotva obstáli. Pozn. 3: Kdybychom chtěli film "zhodnotit" racionálně, došli bychom nejprve k tomu, že je to naprostá fantasmagorie. A podezřelé na něm je už to, že nenese titulek "natočeno podle skutečné události". My se však na něj díváme jinak, jako na autonomní svět, ve kterém je možno i leccos, co není v souladu s naší omezenou existencí. (18.09.2017)

Zase jednou ty rodinné vztahy vykreslené chvílemi až pitoreskně, ale mně se to moc líbilo a až cynicky možná právě ve spojení se smrtí, která tu byla na spadnutí, otec a syn, kteří si nakonec přeci jen mají co říct a snad se i pochopí, a musím přiznat na rovinu, líbilo by se mi mít v posledních chvílích takový barbary kolem sebe. Já byla nadšená a dialogy kolem lůžka i mimo něj mě fakt bavily. (12.04.2009)

Příjemný film s dobrým tahem na bránu. Problémová je "televizní" kamera a hlavně spousta otravných keců přátel hlavního hrdiny, které šustí papírem. Pokud se tu srovnává s českými Želary, tak ty byly minimálně uvěřitelnější a v jistém smyslu upřímnější. Na druhou stranu předkládá Invaze barbarů spoustu otázek, které si minimálně před smrtí položí každý a na něž je těžké NEHLEDAT odpověď. (08.03.2009)