Invaze barbarů

Po delší době opět jeden film se zcela nezáživným příběhem v naprosto skvělém balení. Nemohu si pomoci, ale takto sofistikovaní lidé, kteří jsou zároveň tak morálně zvrhlí já zkrátka nepochopím a nepřekousnu. A když je jich v 99 minutách taková vysoká koncetrace (s hlavním hrdinou v čele), o sympatiích s postavami nemůže být moc řeč. Čeho si naopak cením jsou mistrovské dialogy a s nimi spjaté občasné filozofické otázky (byť nepříliš objevné). Spíše než všeobecná snaha tvůrců působit nepřístupně prostřednictvím bezúčelného vršení slavných jmen z úst hlavních postav v domnění, že výsledek bude vypadat prudce inteligentně mě pak zaujalo zejména vyobrazení napjatého vztahu otce a syna, který postupně dostával grády a vyvrcholil (pro diváka) naprosto famózně. Ale i tak mi je Oscar v tomto případě spíše záhadou... (08.01.2012)

Když porovnám tento film a Želary vyjde mi, že Invaze je pro Oscara mnohem přijatelnější, přestože i v něm mi cosi vadí, např. kopec intelektuálních hovorů a rádoby rozesmívacích keců u postele umírajícího, asi by mě to dřív postrčilo do hrobu než vytrhlo z bolesti. Taky přísun a aplikace heroinu byla pojata jak Hurvínkova válka a pacient, který je na heroinu, je jistě vysmátý, ale nemoc a její projevy postupují bez ohledu na tento fakt dál, čímž se tady tvůrci přiliš nezaobírali. Co bylo na filmu naopak slušně podané, byl vztah otce a syna, který gradoval s blížícím se koncem, a který mi připomněl ještě daleko lepší film Cena za něžnost. (05.06.2005)

Další z dlouhé řady filmů z artu, který jsem viděl poprvé na střední škole. Hlavní postavou je umírající profesor, který vyznává levicové hodnoty, a proto lpí na léčení v klasické nemocnici. Jeho syn je jeho pravým opakem, úspěšným byznysmenem a snaží se otci zajistit lepší péči. Jejich názorový střet je nevyhnutelný, nicméně vzhledem k blížící se smrti, spěje spíše ke smíření. Tato kanadská konverzačka o umírání a o strachu z budoucnosti mě bavila a přinesla spoustu zajímavých otázek. Umírám já a se mnou i můj svět. Přijdou mladí barbaři, kteří rozmetají to všechno, co znám? Film asi není pro každého a velmi záleží, v jaké náladě a v jaké životní situaci diváka potká. Pokud bych na něj narazil, asi bych si s chutí hodil opakování a hodnocení by se možná z průměrných tří hvězd na některou stranu posunulo. (15.03.2024)

na tento film som išiel s tým, že som nevedel od koho ten film je, o čom je, aký je starý, dokonca som ani netušil, že je francúzsky (respektíve kanadský) a podľa mňa by sa tak malo chodiť na každý film - vnímať ho bez akýchkoľvek predispozícií a očakávaní či už dobrého alebo zlého. Zároveň som však natrafil na film veľmi inteligentný, citlivý, rozoberajúci niekedy nevinne a niekedy odvážne otázky okolo života a smrti, rodiny ale aj súčasané témy, drogy, sex, zdravotníctvo, ako aj celkom pekná analýza dejín ľudstva a špeciálne kresťanstva, pestrofarebné postavy vedúce naozaj zvládnuté osudy a svieže dialógy, no jednoducho - film, ktorý je geniáony a práve vďaka svojej genialite asi nechytí za srdce každého priemerného konzumenta (15.10.2005)

Úvod: preplnená kanadská štátna nemocnica, pacienti nielen v naplno obsadených izbách, ale i na chodbách, všade obrovská byrokracia a nadvláda odborov – pripomína to záverečné roky komunizmu v Československu a nie súčasnú Kanadu. V jednej z izieb sa nachádza starší pán – učiteľ na univerzite, ktorému prišiel pomôcť ním zanedbávaný syn a bývalá žena. Snažia sa mu spríjemniť posledné dni života, zoženú umierajúcemu na obveselenie priateľov roztrúsených po celom svete, študentov, nasadia účinnejšiu liekovú terapiu a preberajú život, ktorý žil. Prevažne slovným humorom, plynúcim v nekončiacich dialógoch, pričom nie nevýznamné miesto dostávajú v príbehu i potomkovia súputníkov umierajúceho učiteľa – generácia, ktorá žije trošku iným životom, je trochu odcudzená svojim rodičom – uprednostňuje iné priority, užíva iné drogy, vyznáva inú kultúru. Šanca na zmierenie s rodičmi však predsa len existuje. Odchádza generácia vášnivých čitateľov kníh, ako jediného zdroja serióznych informácií, generácia náklonnosti k ideológiám. V osobe vyskoškolského učiteľa histórie vymierajú revolucionári a vizionári vyrastajúci a ovplyvnení 60. rokmi 20 storočia – rokmi halucinogénov, voľnej lásky a rock´n´ rollu. Šancu na zmenu, ktorú im dali tieto roky utopili v jedinom výstrelku, čo im z bujarosti tých čias zostal: sexuálnej slobode uplatňovanej často na úkor rodiny. (23.10.2004)