Invaze barbarů

Nevidím na tomhle snímku nic zvláštního, nic zajímavého, klasické téma umírajícího otce, syn podnikatel, co se bez mobilu ani nenají, přátelé donucení přijet a dělat mu společnost, podplacení studenti...možná by to všechno nevadilo, ale je to natočeno tak nudně, nezáživně, že už podruhé jsem u toho skoro usínala. A to už vůbec nemluvím o hercích, protože ti byli všichni velice průměrní. (08.10.2005)

Mysteriózní / Krimi? Moje druhý setkání s rejžou, kterej mě ohromil v Době temna. Tohle dopadlo poměrně o velký kus hůře... Důvod? Kecy, kecy, samý kecy, sem tam nějakej heráček, ale jinak porád jen kecy. A do toho všeho i kecy o filozofii atd... Je to loučení jednoho bohéma, kterej se poměrně zajímavým způsobem loučí se svým životem. Ale ně mě to vůbec nezabralo. Teď nevím, esi si pustit 3.film od tohodle rejži, ale asi jo. Tohle nebyl vůbec film pro mě. (05.03.2021)

Vůbec ne ta bláznivá fraška, na jakou to vypadá z většiny popisů, ale dost vážně míněný film o posledních věcech člověka, i když notně odlehčovaný humorem spíš hořce sebeironickým než ztřeštěným nebo cynickým, bez absurdního vylhaného optimismu Skafandru a motýla a podobných lacině humanistických limonád. Bilancuje se tu éra, která odchází s generací „volné lásky“ a s koncem dvacátého století, příznačně ohraničeného útokem na manhattanská dvojčata, účtuje se s dravým kapitalismem, veřejným zdravotnictvím i s odbory, polemizuje se s církví, hledí se s obavami do budoucna – a rozhodně se nevolí snadné cesty, nezjednodušuje se ani nepřikrašluje: Luxusní umírání v láskyplném kruhu rodiny a přátel, vyhandlované uprostřed přecpané státní nemocnice za úplatky z peněz, kterými hlavní hrdina pohrdá. Jeho neustálé protináboženské filipiky, které jdou autorovi evidentně z duše, ale vyústí v prazvláštní remízu s nemocniční řádovou sestrou, která je nakonec jediná, kdo pacientům opravdu naslouchá. Prázdné tlachy požitkářských vzdělanců a samozřejmá empatie novodobých barbarů. V jádru generační film, který říká: „Nevíme, jestli náš život a naše ideály vůbec dávaly nějaký smysl, nevíme, co bude se světem dál, odcházíme s neurčitým pocitem, že jsme něco nedokončili, odcházíme v úzkostech a nechce se nám, protože ze všech lidí v dějinách zdaleka nejmíň tušíme kam a proč, protože nemáme víru v Boha, v komunismus nebo aspoň v konzum,“ ale přesto nakonec skoro zázrakem dospěje k čemusi, co lze nazvat smířením, velkorysostí a opatrnou nadějí, přičemž většinu času dokáže být současně brutálně upřímný, zadumaný i prudce zábavný. Skoro za 90 %. (16.01.2018)

na tento film som išiel s tým, že som nevedel od koho ten film je, o čom je, aký je starý, dokonca som ani netušil, že je francúzsky (respektíve kanadský) a podľa mňa by sa tak malo chodiť na každý film - vnímať ho bez akýchkoľvek predispozícií a očakávaní či už dobrého alebo zlého. Zároveň som však natrafil na film veľmi inteligentný, citlivý, rozoberajúci niekedy nevinne a niekedy odvážne otázky okolo života a smrti, rodiny ale aj súčasané témy, drogy, sex, zdravotníctvo, ako aj celkom pekná analýza dejín ľudstva a špeciálne kresťanstva, pestrofarebné postavy vedúce naozaj zvládnuté osudy a svieže dialógy, no jednoducho - film, ktorý je geniáony a práve vďaka svojej genialite asi nechytí za srdce každého priemerného konzumenta (15.10.2005)

„Vy ste anjel?“ – „Ja prichádzať z Bulharsko.“ Bože, to zas bolo umenie. Muž umiera a v posledných dňoch života sa najskôr v nemocnici, potom v chatke pri jazere obklopí dávnymi priateľmi, známymi a rodinou a vedie nudné dlhé akože vtipné reči o ľudstve, politike a sexe. Ide o pokračovanie režisérovej kanadskej snímky ÚPADOK AMERICKÉHO IMPÉRIA z roku 1986, takže „dvojka“, sledujúca zostarnutých hrdinov, ZREJME musí byť pozoruhodná pre každého, kto videl prvý diel. K môjmu znudenému hodnoteniu si teda prirátajte dôležitý fakt, že som jednotku nevidel. (29.10.2009)