Invaze barbarů

Další z dlouhé řady filmů z artu, který jsem viděl poprvé na střední škole. Hlavní postavou je umírající profesor, který vyznává levicové hodnoty, a proto lpí na léčení v klasické nemocnici. Jeho syn je jeho pravým opakem, úspěšným byznysmenem a snaží se otci zajistit lepší péči. Jejich názorový střet je nevyhnutelný, nicméně vzhledem k blížící se smrti, spěje spíše ke smíření. Tato kanadská konverzačka o umírání a o strachu z budoucnosti mě bavila a přinesla spoustu zajímavých otázek. Umírám já a se mnou i můj svět. Přijdou mladí barbaři, kteří rozmetají to všechno, co znám? Film asi není pro každého a velmi záleží, v jaké náladě a v jaké životní situaci diváka potká. Pokud bych na něj narazil, asi bych si s chutí hodil opakování a hodnocení by se možná z průměrných tří hvězd na některou stranu posunulo. (15.03.2024)

Toto bolo trápenie. Nič proti hercom, proti nápadu, ale preplniť film nudnými intelektuálnymi dialógmi bezo zmyslu, od úvodných titulkov po záverečné, je aj na mňa veľa. Takže z komédie veľa neostalo a ani dramatická línia film nijak nezachraňuje. Naozaj neviem, kde sa stala chyba. Vo mne to nebude. 40%. (06.05.2007)

Velmi kontroverzní a v jistých (odborných) kruzích velmi oceňovaný kanadský režisér Denys Arcand (Úpadek amerického impéria, Ježíš z Montrealu) se pokusil zachytit poslední dny života člověka, který ani na smrtelné posteli žít nepřestává. Univerzitní profesor Rémy vždy miloval život, dopřával si jej plnými doušky, jen přitom trošku pozapomněl věnovat se také své rodině, za což jej syn Sébastien na jednu stranu nenávidí, na stranu druhou si teprve během posledních otcových dní uvědomuje, jak moc pro něj vlastně znamená. Těžko říct odkud, nicméně Sébastien sebere dostatek hrdosti, aby otci co možná nejvíc „zpříjemnil“ umírání. Sébastien si to může dovolit, je milionář, jenže co když ne láska, nýbrž peníze, tolik ovlivní vztah těchto dvou mužů? Když máte peníze, nebude pro vás státní zdravotnický systém dlouhodobou překážkou, taky heroin zmírňující nesnesitelnou bolest si můžete dovolit kupovat po dekagramech a bývalí studenti, ke zdravotnímu stavu svého kantora zcela lhostejní? Za drobný úplateček jej rádi potěší svou přítomností. Barbarství? Bezpochyby, ale rovněž způsob jak se bezstarostně prodrat životem a jak se o veškeré radosti života připravit. Proč nežijeme naplno, proč rozmělňujeme své štěstí v hmotných statcích? Protože jsme barbaři, všichni jsme do jisté míry barbaři – svým přístupem k životu, svým vztahem ke smrti, svým chápáním dějin. Vzhledem k tématu by se dal čekat film deprimující, Invaze je především o tom, že každý jednou pochopí. Byť až na smrtelné posteli, nebo v její těsné blízkosti. 75% Zajímavé komentáře: Jordan, belldandy, Radko (18.12.2006)

Nedokonalá dokonalost! Tak bych asi nazval tenhle snímek, který sebral Želarům Oskara. Ač nerad, musím uznat, že právem. Tenhle film si člověk vychutná až s odstupem času, docení se dodatečně, asi tak, jak když hlavní hrdina bilancoval v okruhu svých nejbližších a ..... a nejbližší též... Jo, v tom filmu je hodně pravdy, odpuštění a poznání sebe sama, hodnot... včetně usmíření sám se sebou (25.03.2005)

Těžko říct, zda by byl umírající vděčen za bandu intelektuálů, kteří, pokud zrovna neomílají všechny -ismy, kterými se nechávali ovlivňovat (papouškujíc jména a díla jejich představitelů), stále častěji vzpomínají na svá erotická dobrodružství, jež vzhledem k pokročilejšímu věku vypravěčů vyznívají nepatřičně a místy až nechutně... přestože hlavní hrdina nebýval jiný, nechtělo se mi věřit, že by ho tváří v tvář smrti něco z toho zvlášť zajímalo. Mnohem silněji působily scény s pragmatickým a zároveň citlivým synem, heroinové dýchánky s Nathalií i komornější okamžiky samotného Rémyho. Bohužel, ty výše zmíněné celkový dojem znehodnotily. (31.10.2009)