Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
Invázia barbarov
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrají:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis, Micheline Lanctôt (více)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (135)
„Vy ste anjel?“ – „Ja prichádzať z Bulharsko.“ Bože, to zas bolo umenie. Muž umiera a v posledných dňoch života sa najskôr v nemocnici, potom v chatke pri jazere obklopí dávnymi priateľmi, známymi a rodinou a vedie nudné dlhé akože vtipné reči o ľudstve, politike a sexe. Ide o pokračovanie režisérovej kanadskej snímky ÚPADOK AMERICKÉHO IMPÉRIA z roku 1986, takže „dvojka“, sledujúca zostarnutých hrdinov, ZREJME musí byť pozoruhodná pre každého, kto videl prvý diel. K môjmu znudenému hodnoteniu si teda prirátajte dôležitý fakt, že som jednotku nevidel. ()
Po delší době opět jeden film se zcela nezáživným příběhem v naprosto skvělém balení. Nemohu si pomoci, ale takto sofistikovaní lidé, kteří jsou zároveň tak morálně zvrhlí já zkrátka nepochopím a nepřekousnu. A když je jich v 99 minutách taková vysoká koncetrace (s hlavním hrdinou v čele), o sympatiích s postavami nemůže být moc řeč. Čeho si naopak cením jsou mistrovské dialogy a s nimi spjaté občasné filozofické otázky (byť nepříliš objevné). Spíše než všeobecná snaha tvůrců působit nepřístupně prostřednictvím bezúčelného vršení slavných jmen z úst hlavních postav v domnění, že výsledek bude vypadat prudce inteligentně mě pak zaujalo zejména vyobrazení napjatého vztahu otce a syna, který postupně dostával grády a vyvrcholil (pro diváka) naprosto famózně. Ale i tak mi je Oscar v tomto případě spíše záhadou... ()
Vůbec ne ta bláznivá fraška, na jakou to vypadá z většiny popisů, ale dost vážně míněný film o posledních věcech člověka, i když notně odlehčovaný humorem spíš hořce sebeironickým než ztřeštěným nebo cynickým, bez absurdního vylhaného optimismu Skafandru a motýla a podobných lacině humanistických limonád. Bilancuje se tu éra, která odchází s generací „volné lásky“ a s koncem dvacátého století, příznačně ohraničeného útokem na manhattanská dvojčata, účtuje se s dravým kapitalismem, veřejným zdravotnictvím i s odbory, polemizuje se s církví, hledí se s obavami do budoucna – a rozhodně se nevolí snadné cesty, nezjednodušuje se ani nepřikrašluje: Luxusní umírání v láskyplném kruhu rodiny a přátel, vyhandlované uprostřed přecpané státní nemocnice za úplatky z peněz, kterými hlavní hrdina pohrdá. Jeho neustálé protináboženské filipiky, které jdou autorovi evidentně z duše, ale vyústí v prazvláštní remízu s nemocniční řádovou sestrou, která je nakonec jediná, kdo pacientům opravdu naslouchá. Prázdné tlachy požitkářských vzdělanců a samozřejmá empatie novodobých barbarů. V jádru generační film, který říká: „Nevíme, jestli náš život a naše ideály vůbec dávaly nějaký smysl, nevíme, co bude se světem dál, odcházíme s neurčitým pocitem, že jsme něco nedokončili, odcházíme v úzkostech a nechce se nám, protože ze všech lidí v dějinách zdaleka nejmíň tušíme kam a proč, protože nemáme víru v Boha, v komunismus nebo aspoň v konzum,“ ale přesto nakonec skoro zázrakem dospěje k čemusi, co lze nazvat smířením, velkorysostí a opatrnou nadějí, přičemž většinu času dokáže být současně brutálně upřímný, zadumaný i prudce zábavný. Skoro za 90 %. ()
Recenze, které slibovaly hřejivě lidský film vnášející světlo, humor a optimismus do problematiky umírání mě možná až příliš navnadily, protože film samotný mě trochu zklamal. Scénář to určitě všechno obsahuje (a hlavně za něj si Invaze zaslouží Oscara víc než Želary), ale nevýrazná režie výsledek bohužel sráží dolů. ()
Základem všeho je velmi inteligentní scénář, ve kterém se vtipné scény mění rychlostí blesku v dojemné a vážně míněné drama plynule přechází v satiru na zdravotnictví (mimochodem, kam se hrabou poslední dva díly Básníků). Nápaditá režie a vynikající výkony všech zúčastněných herců jen dotvářejí dokonalý filmový zážitek. ()
Reklama