Stíhán a podezřelý

Kriminálně-psychologické drama, které více než o zločinu pojednává o psychicky a fyzicky zlomeném muži utíkajícím před zákonem přesto, že žádný zločin nespáchal. Bohužel je film po všech stránkách nedotažený. Tak za prvé už od počátku známe domnělého vraha a stejně rychle se dozvídáme, že vlastně ani vrah není. A pak už jen sledujeme, kterak muži zákona, respektive jeden muž, pátrá po nevinném inženýrovi. A místo toho, abychom sledovali postupnou proměnu Trojanovu, filmaři je vymění za pár zoufalých Trojanoných výkřiků, vzpomínek či blouznivých představ a skřeků. De facto nepřemýšlí nad tím, co vlastně udělal nebo nebilancuje, vše se odehrává na poli útěku a čirého zoufalství. Policisté se také nechovají moc logicky. Nejprve vyhlásí pátrání po muži díky televizi a rozhlasu a pak ho vůbec stejným způsobem neodvolají, přestože právě to by mohlo Trojanovi pomoci, kdyby hlášení slyšel. A navíc by mohlo odradit pár občanů od nadšeného udávání, že chytili zločince. Navíc mi role k Jiřímu Adamírovi moc nesedla. Podle mě se na takovou roli moc nehodil. (23.04.2021)

Niektoré filmy z obdobia rokov 1969 - 1989 vystihli atmosféru Česko-Slovenska tých rokov. Zrejme však išlo o čaro nechceného. V časoch povinnej zamestnanosti a plánovaného hospodárstva bolo veľmi častým javom vydávanie energie na prácu, ktorá nemala takmer žiadny zmysel a význam. Tento prístup sa odrazil v postupoch kriminalistov, stíhajúcich muža, aby mu oznámili, že žiadny zločin nespáchal. Namiesto riešenia ozajstných mordov. Na ničenie historickej pamäte poukazuje demolácia mesta, ustúpiaceho ťažobným mechanizmom. Odťažité správanie, drobné výsmechy z inakosti iných a všetko vykonávané s podivným nezáujmom, apatiou je nakoniec vidieť u všetkých zúčastnených i v samotnej režijnej práci, postrádajúcej šmrnc a čosi, čo by úroveň filmu pozdvihlo kamsi vyššie. Pretože absurdný námet na to má. Spracovanie žiaľ uviazlo v akejsi guľášovej konzerve, vyrobenej v Husákovej ére.. (18.04.2013)

Stíhán a podezřelý. Dva kriminalisté pomalinku sledují člověka, který prchá napříč republikou. Je nemocný, ve stavu hraničícím se šílenstvím a stop nechává více, než slon v porcelánu. No ale co, ukryje se v demolovaném Mostě a až tam ho najdou. Ne ale kriminalisté, ale banda dětí. Jako kriminálka je film naprostá blbost. Dialogy jsou více než vypečené, můj obvzlášť oblíbený je rozhovor patologa s kriminalistou. Také Přeučil a "Ládínek" Svoboda jsou fascinující. Lábus funguje jen jako ozvěna a občasný rádoby komik, ostatní jsou jen do počtu. Vyčnívá snad jen Adamíra a to také jen v některých scénách. Film má ovšem neskutečně hypnotickou atmosféru, vytvářenou paradoxně levnými, až civilními prostředky a závěrečné finále, něco mezi apokalypsou a surrealismem, je působivé. Žluto-bílé volhy VB ve zničeném Mostě a zkreslené výkřiky "Trojane, vyjděte z úkrytu, nic jste nespáchal", to je opravdu síla. Moje malé české guilty pleasure. (30.08.2011)

Příběh je zdlouhavý a vcelku nezajímavý, děj se velmi vleče, jednotlivé scény jsou jakoby schválně natahované, aby měl film celovečerní stopáž. Ani poněkud přehrávající Adamíra v hlavní roli nezaujal, natož další herci. Jako by Brynych schválně natočil špatný film, zato možná podle instrukcí dramaturga a schvalovatelů. Díky tomu také patří (spolu s Kleinovým titulem Město nic neví) k divácky nejméně úspěšným tuzemským kriminálkám 70. a 80. let. Jediné, čím je snímek zajímavý, je autentická demolice starého Mostu. Ostatně je možné, že právě (a pouze) kvůli ní byl narychlo sepsán a schválen scénář a natočen tento film. (26.04.2021)

První polovina filmu je docela obstojná, i přes jaksi podivné scény a jejich skladbu, druhá se pak definitivně rozpadá a vše vrcholí s upoceným úsilím ve scenérii starých barabizen historické části města Most. Nebýt vždy charismatického Jiřího Adamíry, který bez váhání vystřihne noblesního gentlemana i ošoupaného blázna, mávl bych nad tím rukou, protože to neměl šanci zachránit ani obstojný fízl Ilja Prachař a už vůbec jeho poskok Jiří Lábus, kterého k policii vzali asi jen kvůli naplnění stavů. O dalších postavičkách nemá cenu mluvit. Ani dámské role, značně okleštěné a vlastně vedlejší, nebyly žádnou perlou a veškeré snažení zastrešují někdy vyloženě slabé dialogy neoriginálních scén. Závěrečné drámo pak dosti trapně končí tuhle nemastnou polívku a přitom stačilo, aby z toho baráku Adamíra skočil a alespoň ten poslední hlt mohl být okořeněn. (09.08.2014)