Jan Werich: Když už člověk jednou je…

Působivé, pro mě v několika momentech i překvapivé, laskavé, důstojné, dojemné. O soukromí se toho moc nedozvíme, což mi je sympatické a co se týče tvorby- studnice beze dna. Zrovna čtu jeho Deoduši- pohádky a bajky pro dospělé, je z nich cítit smutek. Obdivuhodný mozek s výjimečnou schopností prezentace, zvláštní je, že mi nebyl nikdy zrovna sympatický, ovšem jeho tvorba patří k pokladům naší kultury a v tomto směru bezmezný obdiv. Překvapilo mě, co všechno stihnul, měl velmi zajímavý život, cosi jako jízdu na horské dráze. Turbuletní dvacáté století mu dalo do těla. Vždy, když letěl vzhůru, přistřihlo mu cosi zákeřného křídla. Zvláštní život... Jeho sousedem ve vile byl básník Vladimír Holan. Wericha nesnášel. Měj mu toho za zlé nemálo, beztak to bylo vzájemné. V dokumentu se ke kritickým pasážím nedostáváme, jsou jen lehounce naťuknuty jakési prkotiny stran Werichovo povahy. Rozumím tomu, že o mistrovi jen dobře, ale jsme lidé, čili ono by ho to nijak nepoškodilo. Škoda, že film nevznikal ještě v době, kdy ho pamatovalo více umělců, jak tady jeden pán zmiňuje. Ale nevadí, sakum prdum plný počet. Dokument je to krásný a velmi podnětný. (01.11.2021)

Je mi to líto, ale když nebudu brát v potaz velikost osobnosti Wericha, nejde o výjimečný dokument. Nezatracuji náročnou práci při dohledávání dochovaných materiálů, ale formát filmu působí jako televizní dokument z ČT2. Aneb není na tom nic vyloženě špatného, ale ve slabších pasážích je to sterilní nuda. (13.01.2023)

Vcelku tradičně natočený dokument (vzpomínky ještě žijících přátel či rodinných příslušníků, fotky, videa) o veselém velikánu československého filmu, který bohužel žil v tak blbém období dějin, že nemohl tvořit naplno (nacisti, druhá světová válka, komunistický převrat v roce 1948, normalizace po roce 1968). Werich si dobu opravdu "vychytal", měl hroznou smůlu, ani v té Americe mu to nevyšlo. Dokonce ani v té bondovce si prý kvůli dobrým očím Blofelda nezahrál (aspoň jsem tu viděl jeho fotku s bílým kocourem při castingové zkoušce, tu jsem dříve nikde nezahlédl). Dokument silný, ale svým způsobem smutný. (13.02.2022)

Standardní střihový portrét Jana Wericha. Nečekal jsem, že bych se snad dozvěděl něco úplně nového, ale pánové si dali práci a v nějakých archivech vyhrabali dosud neviděné záběry. No jo, do divadla už se na něj zajít nedá. Ale pořád si můžeme přečíst jeho knihy, kouknout na staré filmy, tenhle sestřih jen ušetří čas. (09.01.2022)

Velmi dobrý dokument o jedné z největších kulturních osobností minulého století. Zamrzí začátek, který má zřejmě v divákovi hned vyvolat emoce (od dokumentu ale čekám hlavně fakta), ale vzhledem k tomu, že zbytek filmu je (naštěstí) chronologický, se tam vůbec nehodí. Je určitě dobře, že jsou připomenuty filmy natočené v zahraničí. Oceňuju titulky informující, o jaký film v ukázce jde, ale tyto titulky ke konci chybí. Nakonec si z filmu odnáším i jakousi myšlenku: "My Češi jsme takoví kulturní bojovníci. Když je nám zle, spojíme síly, nikoli však s flintou v ruce, ale v umění. Mezi řádky si zanadáváme na ty, kteří nám velí, a je přitom úplně jedno, jestli jsme si je sami zvolili, nebo nám byli zvoleni, pak se vrátíme do svých životů, které celkem rádi přizpůsobíme dané situaci, a jsme rádi, že máme klid." (09.01.2022)