Šťastný nový rok 2: Dobro došli

Prvý diel ma celkom bavil, nebola to žiadna sláva, ale funkciu vypnutia mozgu to splnilo. Zato tento druhý už nedokázal upútať ani ako reklama na Chorvátsko, aj vzhľadom k tomu, že bežný človek sa skôr stotožní s Účastníkmi zájazdu ako týmto okázalým luxusom. Príbeh bol kde? Malo to vôbec nejaký príbeh? Ani som si nevšimla čo je blbé. Kvôli nepochopiteľnému predabovaniu ma nebavil ani Maštalír, ktorý zábavu ťahal v prvom diely. Pritom najviac sa mi žiadalo predabovať Pauhofovú, ktorá sa nedala počúvať a neskutočne ma iritovala. Záverečný indický tanec som už ani nemala snahu pochopiť. (31.07.2022)

Chtěla jsem si v sychravém počasí zpříjemnit den, ale tímto odpadem to opravdu nešlo, dodívala jsem se až do konce, dokonce až na tu stupidní závěrečnou píseň s tancem a jediný co mi znělo v hlavě byla známá hláška: ,,Jdu blejt velebnosti". Jak může někdo tak plýtvat penězi a talentem, co to má vůbec být, tato slátanina s Bollywoodským koncem? Příště se musím vyhnout podobným hnusům, abych si nekazila náladu. (07.04.2023)

Jediným opravdu vážným problémem filmu je tradičně Dagmar Veškrnová,menším pak předabovávání některých(?)scén,což mně osobně leze řádně na nervy.Jinak pohodička,šum moře,dovolená,..Příběh je jednoduchý,až naivní,ale na odreagování a natěšení se na léto a dovolenou u moře ideální.K čemu nějaký složitý děj,umělotinu které zdejší uživatelé rádoby zatleskají,přitom samotnému obsahu ani nerozumí.To už je ale alfou a omegou ČSFD. (03.03.2023)

Ve svém štědrovečerním komentáři / recenzi k druhé Bambitce  jsem psal něco v tom smyslu, že pokračování nepovedené záležitosti zpravidla nepřinese zlepšení, ale vydá se cestou přesně opačnou. U tohoto snímku to platí naprosto a doslova. Šťastný nový rok 2: Dobro došli aneb Možná přijde i Vašut pro mě vlastně ani nebyl filmem. Na mě celá tato záležitost působila jako sled samostatných scének, jimž chybělo pojivo v podobě alespoň nějakého (i mizerného) příběhu, a po celou dobu jsem měl neodbytný pocit, že tuto taškařici zafinancovali Chorvaté jako lákadlo pro české a slovenské turisty. A v takovém případě tento devadesátiminutový spot svůj účel splnil, protože krásy Chorvatska byly tím jediným, co se mi tady líbilo. Příběh prakticky neexistoval, jelikož o svatbu v Chorvatsku vlastně vůbec nešlo, dialogy byly skutečně zoufalé a při "humorných" scénách jsem si přál být na tamním pobřeží, abych mohl vší silou bušit hlavou do skály. A když už jsem u těch vší; paní Dagmar mi svou snahou o slovenštinu připomněla projevy Gustáva Husáka, protože se k jeho rodnému jazyku chovala podobně jako on k češtině. Myslím, že tento paskvil nejlépe vystihují slova trapný a zoufalý, a dobrá nálada se mě zmocnila až ve chvíli, kdy jsem mu přiklepl odpad. / Poučení: Toužíš-li po skvělém zážitku, zaskákej si s rogalem na trampolíně. (31.12.2022)

Odhliadnuc od toho, že niektorí slovenskí herci boli z neznámych príčin dabovaní do češtiny a niektorí zase nie, tak všetko ostatné bolo vo filme ešte horšie. Dejová línia bola najskôr len nudná, potom bola ešte nudnejšia, ale level trápnosti sa dostavil onedlho, keď vo filme spustili melódiu z Titanicu. Oproti solídnej prvej časti je pokračovanie odpadom. Bolo mi ľúto všetkých tých známych hercov, že sa účastnili na niečom takomto. (07.08.2022)