Krotitelé duchů

Při možnosti vidět "Krotitelé duchů" po více jak patnácti letech znovu, a navíc v kině (díky ArtFilmFestu 2012) člověka překvapí, že se jednalo o originální koncept podle původního scénáře. Z dnešního pohledu je to až nepředstavitelné, že byla doba, kdy high concept filmy nebyly jen jednou položkou v již dříve existující franšíze, ale dokonce samy franšízy zakládaly. Dnes se Hollywood původních scénářů a originálních konceptů k vysokorozpočtovým snímkům štítí. Není divu, že filmovému průmyslu dýchá na krk jeho videoherní konkurence. Jistě, i tam se o velký podíl tržeb dělí především schematické áčkové tituly, které navíc kopírují prvky a postupy filmů, ale současně se může prosadit i malé studio či dokonce jednotlivec s osobitou vizí. Tvůrci indie hitů jako "Super Meat Boy", "Limbo" či "Bastion" by mohli vyprávět. (20.06.2012)

Velmi vtipná a originální komedie, ale nadprůměrnou ji nedělá ani tak příběh a scénář, jako spíš nenapodobitelné herecké výkony v čele s Murraym a Aykroydem. To je fakt síla, jak mě pouhý pohled na jejich tváře dokázal rozesmát. Jo a nesmím zapomenout na hudbu a opravdu zajímavé příšerky, ty určitě také měly něco do sebe.Kultovku bych z toho ale zase nedělal. (26.10.2011)

Zdravím Legase... ;-) - nenechme se mýlit, to, že triky vypadají dneska směšně, je snad dané dobou - ovšem není to důvod hodnotit film níž - tehdy byly vynikající a tvůrci si na nich dali záležet přinejmenším tak, jako dnešní počítačoví experti. Navíc potěší trio Murray Aykroyd Ramis jako lehce vážní, lehce směšní vědci, krásná Sigourney a Rick Moranis. A sliz :-) Klasika. (22.09.2003)

„Musím(e) už běžět, mám(e) schůzku s duchem“. Geniální Reitman(ův) resp. Aykroyd(ův) nápad, pojmout duchařské téma komediálně, následně mít čich na casting (v čele s rozeným komikem-minimalistou B. Murraym), říct jim: „hrajte to, chlapi, navážno“ a udělat z nich rockové resp. popové stars (počkejte si na závěrečné titulky). Když k tomu přidáte mistrně (napsané) a vypointované dialogy („Máte ňáké koníčky? Já sbírám plísně a houby“...Jak se má Elvis....?) a ústřední hudební motiv, který se vám (lehce) zažere pod kůži jak červotoč do čerstvého (smrkového) dřeva (mít v té době mobil, hádejte (jednou), co bych měl nastaveno jako vyzváněčku) výsledkem je zasloužený 80’s kult, z kterého ta léta (vzniku) „křičí“ na všechny strany a který sice (Superpero) stárne, né že ne, ale stárnout se dá (Oskare) i s „noblesou“. Silné (nikoliv nostalgické), stále resp. nově bavící, nikoliv „hrůzu“ (pohledem dětských očí) nahánějící, s patřičným (věkovým) odstupem resp.nadhledem 4*. P.S. a ano, JÁ jsem „Pán brány“. V případě S. Weaver, kdykoliv a kdekoliv aneb nepodceňovat sílu (červených) růží... 85% (12.03.2013)

Jeden z velkých komerčních hitů 80. let, který se mohl opřít o komediální schopnosti Billa Murraye a Dana Aykroyda. Ženským půvabem přispěla slavná S. Weaver a Ivan Reitman to celé zaštítil řemeslně zručnou režií. Chytlavá filmová písnička a scénář obsahující řadu gagů spolu s tím, že film je natočen jako typická mainstreamová rodinná podívaná přispěly k tomu, že Krotitelé důchů zaznamenali přímo globální ohlas a dají se vnímat jako určité ztělesnění komerčně zaměřené produkce amerických studií v 80. letech.Celkový dojem 75 %. (05.01.2008)