Krotitelé duchů II

Kus hollywoodské historie. Většina druhých dílů se snaží vychytat mouchy prvních kousků a hlavně znovu slušně vydělat, tu a tam se to podaří, většinou ale tvůrci nasekají další hrubky. Takoví druzí Vetřelci nebo druhé terminátoří dobrodružství jsou nicméně jasnými důkazy, že kolikrát to jde i lépe. Návrat našich neohrožených hrdinů vnímám stejně. Navíc nostalgie jít stranou ani nemůže, k nadprůměru druhé Krotitele duchů táhne opět výborná atmosféra, vypointované dialogy a skvělé postavy, včetně krutého přízraku Viga, který sestoupil z obrazu, aby mohl v novém (novorozeneckém) těle ovládnout svět. Právě toho si z dvojky pamatuju nejvíc, stejně jako bublající slizovou řeku v opuštěné šachtě pod městem, ve které se kupí negativní energie. I po letech fajn rodinné kino. (09.03.2012)

"Kitten, I think what I'm saying, is that sometimes, shit happens, someone has to deal with it, and who ya gonna call?" Jsme nejlepší, jsme skvělý. Jsme jediný Krotitelé duchů! Jsme tu zas! Sic je dvojka přesně taková jako prohlásil Bill Murray. "Bylo tam hodně slizu, ale málo nás." Tak přesto dokáže bavit jako skvělé pokračování téhle nesmrtelné klasiky z roku 1984. Úvodní trio se vrací, aby ještě jednou postavilo duchy do latě, a ukázalo jim, že mají spíše odpočívat v pokoji. Příběh začíná a Krotitelé jsou poměrně vyhořelý a nikdo už si nevzpomíná, že před pěti lety zachránili město New York před Gozerem. Od ztřeštěných dětských oslav se přesouvají pomalu ke kopání díry uprostřed Manhattanu. "Mysleli jsme si, že tam je tolik děr, že si jedný navíc nikdo nevšimne." Následuje soud a návrat Krotitelů na scénu. Máme staronové autíčko a finále se Sochou svobody nemá chybu. I dvojka se může pyšnit skvělými hláškami, které nestárnou. Hudba, který je stále ikonická a herci, kteří si užívají svoje životní role. Škoda, že nikdy nevznikla slibovaná trojka. Pro mě, ale navždy bude tohle jednička a sequel, který udělaly díru do světa. [Viděno v 4K] (95 %) (19.04.2016)

Dějově, humorem i efekty nabitější jak jednička, což se dá říci o málokterém pokračování. Zajímavý záporák, parádní Peter MacNicol a pohybující se Socha svobody.A místy to umí být i docela děsivé, za mladých let se mi o svíticích očích Petera MacNicola zdávaly i noční můry. Přesto mi však dvojka přišla zpracovaná o něco více jako rodinný film. Pětihvězdičkové hodnocení je stejně jako v případě prvního dílu možná moc, ale pro mě jsou Ghostbusters klasikou, kterou si rád zopakuji kdykoli. (12.04.2015)

Jednička byla skoro zázrak a měla nápady. Dvojka chce jít v jejích stopách, ale s jedním rozdílem. Chybí jí nápady, anebo ještě lépe, z nápadů se po jedničce vyčerpala, a když jsou, tak nejsou už tak dovedně využity jako ve svém předchůdci. Většina nápadů je předložena jen v obměněné variantě anebo jsou zoufale obehrané, jako třeba to, že Sigourney Weaver musí být zasloužilá mamina a po jejím dítěti musí jít hned hlavní zloduch. Vždyť to byla trapárna, když chtěl dětského tělíčka využít pro svoje zhmotnění. Triky na tu dobu dobré, ale s dnešními se to pochopitelně porovnávat nedá. Příběh vyvřel do průměrnosti s morálním poselstvím v závěru, kdy se všichni občané NY semknou, a stará herecká parta z jedničky už není ani tak zábavná. O zábavu se staral jako vždy brilantní Peter MacNicol. V červených číslech je to za co?! Hned si sám odpovím. Za zásluhy. 60% (05.01.2012)

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)