Gervaisa

8/10 – Wow. Na film pomalu starší než můj děda je s ním až překvapivě hodně zábavy. Černobílý formát vůbec nevadí a zamýšlená surovost z něj stříká na všechny strany. Není divu, že je kniha od Emila Zoly Zabiják považována za jeden z nejlepších naturalistických románů vůbec. Bohužel, knihu mám teprve rozečtenou, takže nemůžu poskytnout srovnání – tím se také dostáváme lidově řečeno k jádru pudla, aneb pochybným důvodům, pročpak jsem si tenhle snímek pustil. Ačkoli to tedy nebylo zcela dobrovolné sledování, můžu říct, že má nulová očekávání byla v průběhu sledování podrobena následující číselné operaci: 0 + 100 (přibližně v 15 minutě stopáže končí ženská šarvátka v prádelně a začíná velice dlouhých 50 minut) - 70 (umírám nudou u zdlouhavých scén ze života manželů a také především zmírám z velice pečlivého všestranného nasnímání šťavnaté pečeně, kdy se kameraman na cca 5 minut trochu zapomněl a zkrátka snímal a přibližovat pečínku z každé strany, div, že mu slina neukápla) - 10 + 10 (stala se asi ta nejotravnější věc, kterou mohl Emil Zola vymyslet, ale na druhou stranu jsem měl radost, že se aspoň něco stalo) + 5 (příběh se konečně začal posouvat a vypadalo to slibně) + 5 (za další cca čtvrt hodinu jsme zjistili, kdo je záporákem příběhu – strejček alkohol; škoda jen, že jsme ho ještě na plátně neměli možnost vidět) *2 (věci vzaly šílený spád a řádění opilého Coupeaua strčilo do kapsy i úvodní dámskou pranici) = 80. 80 %. Tak a teď hlavně doufám, že jsem to správně spočítal. V opačném případě však také nebudu věsit hlavu do klína – jak už hlavní poučka toho snímku praví: „Řešení tvých problémů je vždycky jen o jeden lok dál, než si myslíš.“ Nebo to špatně interpretuju? Zkusím s tím konfrontovat češtinářku a uvidíme, co bude. Ale zpět k tématu. Moc pěkná podívaná. Hlavně vynikne herecký výkon Marie Schell, které byla prostě úžasná. Plus taky oceňuji depresivní konec, opravdu to ve člověku něco zanechá. Myslím, že poslední scénu si budu ještě dlouho pamatovat. Pokavaď mi teda manžel naší češtinářky nezatne tipec. Samo sebou. Nemístná poznámka: „Mám pocit, že existuje nějaké nepsané pravidlo, které říká, že na černobílé filmy se neplive. Já mám pravidla rád.“ Ne, žádný ironický komentář už nebude... Opravdu! (04.01.2023)

Francouzský film režiséra René Clémenta a scénáristů Jeana Aurenche a Pierre Bosta „Gervaisa" není věrným filmovým přepisem slavného Zolova románu „Zabiják". Režisér i oba scénáristé si byli vědomi toho, že nemohou zachytit toto obsáhlé Zolovo dílo beze zbytku v jediném celovečerním filmu, že je musí zkrátit a tím i deformovat. Proto úmyslně nevytvořili filmovou podobu Zolova „Zabijáku", který, jak říká jeho název, je především románovým dramatem zabíjejícího alkoholu, nýbrž se pokusili zachytit filmovou zkratkou portrét hrdinky tohoto tománu Gervaisy. I při této záměrné deformaci však patří „Gervaisa" k nejlepším filmovým přepisům Zolových děl, kterých nacházíme v historii světové kinematografie mnoho (sám „Zabiják" byl před tím ve Francii třikrát zfilmován: v r. 1901 Ferdinandem Zeccou, v r. 1908 režisérem Capellanim a v r. 1912 Gérardem Bourgeoisem). Režisér „Gervaisy" René Clément začínal ve filmu ve třicátých letech jako dokumentarista. Ještě jeho první poválečný celovečerní film „Bitva o koleje", kterým si získal velké uznání na celém světě, nesl četné znaky dokumentaristické tvorby. Z Clémentovy další tvorby jsou nejlepší „Krysy" (1946) a u nás neuvedený protiválečný film „Zakázané hry", vyznamenaný Velkou cenou na festivalu v Benátkách v roce 1952. -Představitelka Gervaisy, herečka švýcarského původu Maria Schellová, byla za vytvoření této vynikající role vyznamenána v roce 1956 cenou benátského festivalu za nejlepší ženský herecký výkon. Za r. 1957 byla udělena filmu „Gervaisa" a jeho dvěma hlavním představitelům M. Schellové a F. Périerovi cena „Victo-rie". (Cena je udílena ve Francii každoročně na pokladě anket mezi širokou veřejností a majiteli kin.) Filmový přehled 41/1957 (25.10.2007)

Francúzsku literatúru 19. storočia mám doteraz rád, i keď diela Emila Zolu z nej najmenej. Možno aj preto bolo pre mňa sledovanie Gervaisy pre mňa nezáživné a musel som sa doslova siliť, aby som film dopozeral. Uznávam, že Maria Schell veľmi dobre stvárnila postavu Gervaisy, ale to bolo asi všetko, čo ma na filme zaujalo. Niektoré filmy starnú preto, že neboli dobré už v dobe vzniku a iné starnú preto, že doba sa tak výrazne zmenila, že divák ťažko hľadá nejaké záchytné body, ktoré by ho k filmu priblížili. Ten druhý prípad sa týka Gervaisy. (13.04.2023)

Ke Clémentovu Zabijáku jen pár veršů Théophila Gautiera; myslím, že u obou je Paříž: "temné a stohlasé / město mlh, kde je den nocí a černá se, / kde slunce podobné spíš pijákovu oku / uprostřed modrých střech klopýtá ztěžka v toku / kouře a v záplavách štítů a komínů, / kde prší každý den, ba málem hodinu, / kde dýmy horoucí a rezaté se vinou / v kotoučích k nebesům, zaplavují je špínou, / kde barvy zčernalých i nových průčelí, / žluť, zeleň anebo červeň by slušely / horalům ve skotských sukních, kde strmí chrámy, / prorážejí plášť par šedými věžičkami / a jejich opěrné oblouky bezpochyb / nám připomínají žeberní kosti ryb. / [...] / Zlatý důl, hnojiště, nesmírná změť i shon, / věčný vír obrovských vodstev i babylón, / kotel všech ztracenců, káď, která stále kvasí, / kde zkáza slaví žně, dav proudí, soptí hlasy, / cáry i řešeta děr, přes něž dělá škrt / severák nesoucí horečku nebo smrt, / kde brokát samý šperk vás nutí kráčet zpříma, / kde šedé postavy jdou s kruhy pod očima, / jdou v potu tváře žít o suchých krajících, / zatímco darmojed si hladí tučný břich. / Ty vleklé protivy a věčné protiklady!" (02.03.2017)

V počátcích filmu patřil Zola k jednomu z nejinspirativnějších autorů, a je škoda, že jeho obliba se dnes vytratila téměř beze zbytku (Berriho Germinal z roku 1993 je spíš výjimkou), jako by jeho skutečně nadčasová témata byla dnes méně aktuální. Snad je to i pravda, když paradigma "sex and dugs and rock'n'roll" se změnilo na "sex a televizní seriály a alkohol"... Clément se z předchozích (němých) verzí poučil, že Zolův svět příčin a následků vedoucích od útěšných počátků do hořkých konců, se nedá jen tak převést do obrázků, a tak zvolil jiný, zcela legitimní způsob, soustřeďující se spíš na zachycení dílčí atmosféry, než na pokus o filmový přepis díla. To dává explicitně najevo už názvem svého filmu - Gervaise není L'Assommoir (putyka, krčma, kořalna, nalejvárna - tradičně a poněkud nesmyslně česky uváděna jako Zabiják. Alkohol tu nezabijí. Alkohol tu vládne. Alkohol rozdává označené karty. A především demoralizuje. Víte přece, jak to chodí v těchhle "asomuárech".)... Clémentův přístup, byť v mnohém inovativní (zvláště výrazný je Coupeauův delirium tremens v závěru filmu), ctí celkem důsledně klasické filmové postupy. Sám bych byl třeba zvědav na způsob zpracování zolovské tematiky od nějakého soudobého slovanského režiséra (českého raději vyjímaje). Pozn. 1: Nejen Maria Schell, ale i François Périer. Pozn. 2: L_O_U_S *** píše: "ak má divák věřit tomu, že propadá alkoholismu, když ho ve filmu prakticky nevidí pít:" To je právě ta finta. Nezáleží na aktu pití, ale na jeho permanentní opilosti. (05.05.2015)