Režie:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Renata Olárová, Jiří Vala, Hanuš Bor, Jana Brejchová, Eduard Cupák, Stanislav Neumann, František Kreuzmann st., Valentina Thielová, Milada Smolíková (více)Obsahy(1)
Fasádník Mirek Helebrandt a řidička poštovního vozu Helena Dobiášová se seznámili při malé automobilové nehodě. Mirek se o Helenu velmi zajímá, ta se však chová zdrženlivě. Tají před ním, že je svobodnou matkou a že má malého synka, o kterého se jí občas stará strýc. Do Mirka se zamilovala i mladičká servírka Jana. Helena je pozvána na oběd k Mirkovým rodičům. Mirek jí před tím poprvé navštíví v jejím bytě. Když mu Helena vysvětlí, že malý chlapec na fotografii je její syn, Mirek je tím zaskočen a odmítne její vysvětlení, že byla příliš mladá. Večer se Mirek na taneční zábavě opije. Poté, co hosté odejdou, dá mu Jana otevřeně najevo své city. V tu chvíli si mladý muž uvědomí, že Helena byla před několika lety stejně zamilovaná a nerozumná jako je teď Jana. Vrací se k Heleně, která dokonce uvažovala o tom, že nechá synka u strýce napořád. Petřík se vrací domů. Když uvidí v bytě cizího muže, otočí se a utíká pryč. Helena za ním vyběhne na ulici a Mirek se k ní přidá. (NFA)
(více)Recenze (46)
Hodně jednoduchá červená knihovna s výborným výkonem Jany Brejchové v roli zamilované pubescentky a hlavně s enormně krásným Jiřím Valou. Olárová toho naštěstí mnoho nenatočila, takže její živé obrazy, za které by se nemusel stydět ani ten nejnadanější žák pomocné školy, jí odpustím. Krásné Janě Brejchové se těsně před uvedením filmu do kin podařilo dosáhnout plnoletosti, takže neměla problém sehrát rozjívenou puberťačku. A při sledování Žižkovské romance jsem pochopila, proč byl Jiří Vala idolem zřejmě všech žen i dívek, které žily v padesátých letech. ()
Působivé drama věrohodně vystihující prostředí pražského Žižkova. Je natolik civilní hereckými výkony, dobovými reáliemi i prostinkým příběhem, že zcela uvěříte, že se to přesně tak mohlo stát. I Renata Olárová svým úsporným herectvím a všedním neatraktivním zjevem sem zapadá a přidává příběhu na věrohodnosti, ačkoliv kdysi při prvním shlédnutí jsem se sama podivovala, co na ní tak sympatický a ženami obletovaný muž, jakým byl v tomto filmu Jiří Vala, viděl. Ta atmosféra je natolik přirozená, že by mě docela lákalo zajít se tam na chvilku projít, nejezdila ani neparkovala tam totiž skoro žádná auta. Ale zároveň souhlasím s názorem, že tenhle film není pro mladé. ()
Brynych, který natočil na stará kolena takovou píčovinu jako Mravenci nesou smrt, měl i krásná období tvorby. Toto je opravdu Žižkovská romance, tak jak rezonuje název. Praha je stará, krásná, nepokurvená bilboardy. Renáta Olárová je mladá, krásná (ale ta teda je krásná!) a ustaraná (má být proč). http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572-babylon/409236100154006/ Jiří Vala je mladý a naprosto neustaraný, je to kurevník. Eduard Cupák tu nehraje žádného Radkina. Hraje blbce a jde mu to pěkně od ruky. Jana Brejchová je mladá hospodská s culíky ale to jí nebrání být stále nadržená. Všichni neustále kouří a nikdo jim to nezakazuje. Všude zní dixík. Nechte se příjemně překvapit. Ten Brynych mě vážně sere, ještě nedávno jsem tu napsal, že je hloupé prase. Teď snad abych to smázl... ()
Tak tohle je opravdu hodně nedoceněný film. Je to jedna z nejhezčích českých romancí, které jsem kdy viděl, kdy je skoro škoda, že tam je moment, kdy se všechno hroutí, protože by bylo skoro hezčí, kdyby se tento vynechal. Ale závěr to celkem vynahrazuje. Jana Brejchová je zde skvělá, ale Renata Olárová je pro mě neskutečně krásným objevem. ()
Existují bezesporu filmy, jejichž atmosféra doslova stojí a padá s legendární pražskou čtvrtí. Režijní debut Zbyňka Brynycha představoval zároveň jeden z prvních českých pokusů o neorealismus, soutěžil na prestižním festivalu v Cannes, a co ztrácel na poněkud kýčovité milostné zápletce, to vynahrazovaly oprýskané žižkovské fasády, pavlačové činžáky a moderní filmová řeč. Civilně vedené herecké výkony hlavních protagonistů v čele s Jiřím Valou, Eduardem Cupákem a mladinkou Janou Brejchovou pomáhají i dnes, po více než půl století oživit genius loci jedné z nejznámějších pražských lokalit. Zajímavostí potom zůstává jedna z mála filmových rolí dnes již pozapomenuté Renaty Olárové, dcery významných českých architektů Oskara a Elly Oehlerových. ()
Galerie (3)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (4)
- Dům, ve kterém bydlí Helena (Renata Olárová), se nachází se v ulici Hořanská 3, Praha-Žižkov. (sator)
- Píseň z filmu má název „Sbohem smutku“, žije vlastním životem a stává se ve své době velmi populární. Zpívá Jiří Vala, hudbu složil Jiří Sternwald a text Pavel Kohout. (sator)
- Helena (Renata Olárová) jezdí s poštovním vozem značky Škoda 1101/1102, známém také pod lidovou přezdívkou Tudor. Název Tudor vznikl počeštěním anglického označení two-door (dvoudveřový) jako lidová přezdívka nejčastěji dvoudveřového sedanu Škoda 1101. Výraz se vžil a obecně začal používat pro dvoudveřové sedany. Vůz se vyráběl v letech 1946–1952. (sator)
Reklama