Velká přestřelka

Vadí mi to porušování westernových pravidel. Darebák není tak úplně darebák a klaďas je zase hloupý, až by ho člověk chytal za ruku, aby se tolik nepletl, protože to, co jemu trvá celý film, než konečně pochopí, je zřejmé vzápětí po titulcích. Samozřejmě, že takový příběh může existovat, ale neměl by, jestli se tvůrci chtějí tvářit, že natočili seriózní western. (22.08.2012)

Nebýt Leoneho, tak se Sollima zapsal do dějin kinematografie jako režisér nejlepšího spaghetti westernu. Stylový pistolník, lovec odměn a živoucí legenda, před kterou nikdo nechce mít problém; i kdyby snad nějaký problém na krásně měl. A je na stopě bezvýznamému mexikánskému potížistovi odnikud. Začíná to tedy sice jako špageťácky klasická odlehčená naháněcí přechcávačka nesourodého dua, ale tady se jedná o více. Mnohem více. A tak se film po hodině během scény z vězení přirozeně tematicky i charakterově rozvine do mnohem ambicióznější a dramaticky vážné podoby. A byť tu a tam lze mít nějakou tu oprávněnou výhradu, tak stejně vezmou všechny za své během neskutečně vygradované závěrečné dvacetiminutovky, která by fungovala sama o sobě i bez geniální Morriconeho hudby, která; jen tak mimochodem; je jedna z jeho vůbec nejlepších (malá ochutnávka). PS: Výše uvedené platí o plném 110 minutovém sestřihu a nikoli o tom pokráceném zámořském. (21.01.2011)

Prací s charaktery postav se Sollima velmi blíží Leonemu (sympatičtí darebáci). Ukazuje své postavy současně jako zloděje i hrdiny v době, kdy bylo těžké odlišit jednoho od druhého. A najdeme tu i jiná podobná témata - osamělá žena na farmě uprostřed vyprahlé pouště, mexická revoluce, nelítostný rozvoj železnice... Vše doplněno o krásnou Morriconeho hudbu. Je to takřka dokonalé. Jediné (byť podstatné), co ten dojem trochu snižuje je absence osudovosti. Finální přestřelka za zvuků kultovní melodie nemá ten správný náboj. (spoiler) Rakouský pistolník je sice legrační, ale domnění, že zastřelí největšího střelce západu Corbetta v podání Lee Van Cleefa, s ním nemůže sdílet ani ten nejnaivnější divák. To nezachrání ani Morricone. I tak ale Sollima dokazuje, že nejen Leone dokázal natočit nebéčkový, vtipný western s jednoduchou a srozumitelnou myšlenkou. (18.01.2013)

Z veľkých Sergiov spaghetti westernu je Sollina až číslo tri, napriek tomu som vôbec nemal pocit, že by Veľká prestrelka zaostávala nejakým výraznejším spôsobom za dielami Leoneho a Corbucciho. Nejde ale o žiaden špeciálny zázrak, proste tu chýbajú veľké detaily očí tesne pred uchopením zbrane a výstrelom, inak som sa ale slušne bavil a ani snáď netreba spomínať, že Lee Van Cleef to celé utiahol bez väčších problémov. Morricone taktiež nepovažoval tento projekt za čistú rutinu, takže jeho hudba sem tiež skvele zapadá. Trochu sa budete pozastavovať nad tým, prečo sa Corbett nespýta na okolnosti zločinu ešte predtým, ako začne urputne hľadať údajného zločinca, ale keďže je na potenciálneho politika až príliš inteligentný, tak mu stále niečo bráni vo vykonaní spravodlivosti. 70%. P.S. Z predĺženej verzie by som mal zrejme ešte lepší dojem a štyri hviezdy by boli hutnejšie. (06.09.2019)

Tenhle film se mi navzdory hnusnému dabingu a ořezanému obrazu líbil vlastně už v televizi, ale teprve v originální podobě (tedy i s 16 minutami navíc) jsem poznal, jak skvělý doopravdy je. Přímočarý příběh ženou vpřed závody supersympatického Lee Van Cleefa a všemi mastmi mazaného Tomase Miliana, šlapající hudba Ennia Morriconeho a Sollimova režie, která si nehraje na Leoneho a jde vlastní cestou. Závěrečná honička vrcholící trojitým soubojem patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve spaghetti westernech kdy viděl. (28.07.2016)