Kde zpívají raci

Olivia Newman sa ukazuje ako šikovná režisérka a prináša nám príbeh, ktorý nepoznám, no o to viac ma dostal. Možno mohol byť vo finále trošku zaujímavejší a možno sme nemuseli mať scénky až do večnej staroby, ktoré tej dojem trošku posunuli niekam inak, no všetko ostatné hodnotím veľmi pozitívne. "Where The Crawdads Sing" je pre mňa filmom, ktorý svoju nasilnejšiu stránku dal niekam, kde som to vôbec nečakal. A tou je krása. Je to skutočne veľmi krásny film na pohľad. Vyzerá to nádherne, celý ten močiar má svoju úžasnú atmosféru a obdivujem našu hlavnú hrdinku Kyu, ktorá roky žila na tom mieste úplne sama, no bola schopná prežiť, naučiť sa tam existovať a využiť to na maximum. A pôsobí to na mňa uveriteľne. Okrem toho Daisy Edgar-Jones je skutočne skvelá. Po "Fresh" je toto ďalší film, v ktorom ukazuje svoj talent a opäť ma svojim výkonom presvedčila. Príbeh skrýva v sebe niekoľko prekvapení a je fajn, že som neustále hádal čo sa vlastne stalo. A vzniklo niekoľko teórií. Možno aj preto by som bol radšej, keby to koniec moc nerozmazával. Lebo som radšej, keď si môžem sám v hlave nejako predstaviť výsledok celej situácie. Pochváliť ešte musím aj úžasného Davida Strathairna. Je absolútne excelentný vo svojej role a dal do toho absolútne maximum. Celkovo si myslím, že postavy robia tento film silnejším, než by možno bol normálne. Pretože to celé pôsobí veľmi ľudsky a ukazuje aj typické ľudské vlastnosti, ktoré vidíme aj dnes všade okolo nás. Ide pre mňa o skutočne krásny film, ktorý stálo za to vidieť a môžem len úprimne odporúčať. Hodnotenie: A (05.10.2022)

Romantika,mladé dievča ktoré vidí v čoraz kalnejšom obzore vody rybníka,každé ráno stále nádej večera ked sa bude môcť tešiť na východ slnka splívajúceho veriac zrazu s krajšou hladinou po ktorej poletí späť do zajtra ,postaviť vetrom jesených umierajúcich listov,prečkajúc zimu jarný strom života z obrázkov sily utkanej slabosťou,nájsť toho pravého,vstať z popola zmieriť sa s bolesťou znovu vzplanúť ucítiť teplo lúča zažiť leto a rokmi času zomrieť s odrazom lásky v slze ktorou naposledy rozbrieždi rybník pre ktorý stálo za to byť raz popolom!(ano tú inšpiratívnu pesničku si púšťam už od rána a nieje z tohoto filmu priznávam,ešte mám v pláne Cool od G.Stefani...) (23.11.2022)

Jestli něco, tak tenhle film změnil žebříček mých oblíbených filmových bažin, kdy první místo stále drží Shrekova bažina, ale druhé místo je nově obsazeno právě Kyeninou bažinou a Artaxova bažina se tak odsunula na třetí místo. Co se mi tu krom opravdu krásně vyobrazené bažiny velice líbilo byla Daisy Edgar-Jones (ona se mi vlastně líbila zatím všude, kde jsem ji viděla). Stydlivou, zavrhnutou dívku z mokřin zahrála přesvědčivě dobře. Dějová linka s vraždou byla fajn, do poslední chvíle jsem netušila, jakej rozsudek si porota nakonec usmyslí. Co mi vadilo byla dle mého nelogičnost základů, na kterých je příběh postaven. Já nevím, nepřijde mi pravděpodobný, že by cca 8letá dívenka žijící samotná v bažinách mohla 10 let utíkat před sociálním pracovníkem ve stylu „vždycky když přijde, schovám se za keř“ a že by nikoho z města nenapadlo zakročit. Kdybych věděla, že je tak lehký vyřešit těžký životní situace sedím za keřem každej druhej den. Moc se mi líbilo, jak elegantně vždycky přeskočili zimu a šup hezky do teplého léta, kdy je přežití v bažině hračka. Co se lovestory týče je tahle jedna z těch horších, nějak jsem jim to nemohla uvěřit.  Byla to milá podívaná, ale nic převratného. (30.09.2022)

Kdo knihu četl, bude srovnávat, kdo ne, má šanci si film, kde se pořád něco děje, vychutnat. Kyu jsem si takhle nějak představovala, kniha je ale proti filmu jiná především v té tíživé samotě a smutku, s jakým musí vystrašené dítě zdolávat každý jeden den, rok za rokem, s matnou představou, že je pro ty na pevnině jen špinavé zvířátko. (07.10.2022)

Takže, film jsem sledoval s dvěmi čtenářkami předlohy a hned po skončení mi bylo coby nečtenářovi a případnému kritikovi toho samého dne odňato právo byť jen lehce otevřít pusu s poznámkami o filmu. Teď už uběhl týden, tak na to kašlu a napíšu to. Hned za prvý, když jsme se o tom pak rozpovídali, bylo mi naznačeno, že jsem kretén co absolutně nepochopil poslání filmu. Však já uvedl několik pádných argumentů a nakonec alespoň jedna čtenářka přiznala, že mám pravdu. A tak mi byla převyprávěna kniha. A musím říct, že to určitě zní dobře. Zajímavě. ba dokonce i tak nějak chytře. Ale u filmu mi jakékoliv poselství absolutně uniklo. Ten film byl prakticky klasicky vystavěný příběh, který si představuji v každém filmu natočeném podle ''knihy pro ženy'' (z tohohle tvrzení asi bude za pár let průser!). Máme tu soběstačnou postavu, letí po ní dva kluci, jeden hodný a druhý zosobněné zlo, a ona kvůli osudovým situacím dopadá stále špatně. Však heleme, vše dobře dopadne! Jen tu máme zabudovanou maličkou nepatrnou vraždičku, která je prakticky záminkou k tomu, aby mohla ústřední postava odvyprávět svůj nějakým způsobem dozajista srdceryvný příběh právníkovi, během čehož však dokáže i zmínit všechny detaily, jaký si nechala udělat účes, či kolikrát přesně kdy zahlédla nějakou kytičku, či že nebe je modré, však v noci černé. A v tom já vidím problémy a řádnou řádku klišé, která vskutku neoceňuji. Ke všemu se to snaží na konci dojmout k slzám... a neříkám, že by se to někdy nějak asi nepovedlo, ale já k těm postavám neměl jakýkoliv vztah. Jediné, co mě nutilo smutnit, či si připadat, že smutním kvůli postavám, byla hudba. Ach jářku, ta hudba. Ta byla kouzelná. O zbytku filmu a jeho kladném pojmenování už mám pochybnosti. Herci zajímavý (Harris Dickinson mile překvapil), to jo. Ale kamera mě vysírala. Přesvícené záběry doupravené jen potemělým filtrem, to moc dobře znám ze své kariéry (😂) a to jsem skutečný amatér. U filmu vysokých kvalit bych to neočekával. Ale do toho asi nemám právo zasahovat, chápu. No, co říct. Prostě asi nějak zajímavý film, ale pro mě, ne, to fakt ne, díky. (10.03.2023)