Leťat žuravli
Žeriavy tiahnu
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)
(více)Recenze (121)
Po druhé světové válce a hlavně po smrti Stalina se zase Rusové pustili do filmů, které skutečně stojí za to. Tenhle romantický příběh má neskutečně krásnou kameru, ale on i příběh je krásný. Trochu to má z realismu, ale přitom je tu pořád vlastenectví, i když se rozhodně nedá mluvit o silně socialistickém filmu. I proto se vyplatí na něj podívat. ()
Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%. ()
Filosofie... Přemýšlej. Rozhodni se. Truchli. Žij. Přežij. Styď se. Vstaň. Děkuj. Žij. Jeřábi táhnou jsou filmem věčným. Jeho příběh nikdy nezemře, tak důležitý pro minulé, dnešní i příští generace je. Sděluje nám důležtou myšlenku a to sice tu, že člověk musí být smířený sám se sebou, bez toho nemůže žít. Ne normálně. Herci předvedli skvělé výkony. Konec je jedním z nejhezčích filmových momentů, které jsem zažila. Ve vzduchu bomby, rány, strach a napětí všude kolem - a klavír! To je další z těch úžasných momentů. Ale přesto není film Jeřábi táhnou o síle momentu. Je o věčnosti. ()
Náhodou jsem dnes v televizi narazil na "Jeřábi", pár minut jsem se díval, a pak jsem pokračoval v tom, co jsem měl v úmyslu. Proč jsem se na tento film, který jsem hodnotil ***** nepodíval znovu? Protože je tabu. Podobně jako pár dalších fimů, které jsem viděl před více než 50 lety (De Sicovy "Zloděje kol", Felliniho "Silnici", Bergmanovu "Hanbu"), nejsem schopen si znovu pustit (ani přes lákadlo vyšší kvality). Jsem si vědom, že mají leccos společného, jakýsi truchlivý romantismus, jakési nenaplnění, jakýsi přímý dotek, jakýsi život před životem. Teď už jen vím, že se tyto filmy už znovu nikdy nepodívám. Už je prostě nechám táhnout.... ()
Zajímavá a nápaditá kamera ještě vylepšuje už tak dobrý válečný film, který se na válku dívá ze značně neobvyklého pohledu, z týlu. Hlavní hrdinka je skvěle zahraná a uvěřitelná a ta tragédie, která ji zasáhne v průběhu filmu, má tu moc, že dokáže pohnout i divákem. Ruský film z dob Sovětského svazu, ale to, co bylo typické pro socrealistické filmy předchozích let, je zde spíše zesměšňováno. ()
Galerie (81)
Zajímavosti (18)
- Záverečný záber na žeriavy tiahnuce nebom sú odkazom na počiatok filmu, kedy sa ešte pred vypuknutím vojny objavil rovnaký motív. Prepojenie počiatku i konca diela je vyjadrením večného obnovovania lepších časov, taktiež, že po vojne sme nezostali živí len pre odkaz skazy, lež pre nový život. (Biopler)
- Napriek tomu, že sa film odohráva v období druhej svetovej vojny, Kalatozov sa absolútne vyhol zobrazeniu Nemcov ako nepriateľov, ako nejakých démonov. Skôr sa upriamil na Rusa Marka (Aleksandr Shvorin), ktorého expresívne nerealisticky zobrazil ako zvádza Veroniku (Tatyana Samoylova) v najfamóznejšej scéne snímky. Filmovou rečou a kamerovými podhľadmi zobrazil Marka ako hororového protivníka, ktorý sa postupne zmocňuje dievčiny, v ktorej vyhasla nádej v budúcnosť vzťahu s Borisom (Aleksey Batalov). (Biopler)
- Film bol veľmi zásadný pre ruského režiséra Andreja Končalovskijeho. Ovplyvnil ho vraj natoľko, až zanechal štúdium hudby a nastúpil do filmovej školy. (jaklee)
Reklama