Jeřábi táhnou

Jeřábi táhnou je pro mě prototyp skutečného válečného filmu! Žádní nabušení yankeeové, střílející nácky pro mír a demokracii, žádní vysocí a blonďatí árijci bojující za čistotu rasy a rozšíření životního prostoru, žádní rudarmějci na tancích... Zde je "jen" vyprávěn příběh obyčejných mladých lidí, kterým válka vpadla do života... Nechtěně, násilně a brutálně... Válka jim ničí životy, nutí je dělat nešťastná rozhodnutí a ovlivní je na celý život. Hlavní postavou je Veronika, které do války odjede milovaný Boris a nedá o sobě už vědět. Její láska k němu ale přetrvává i přesto, že podlehne Borisovu bratranci Markovi a provdá se za něj. Jeřábi táhnou je ohromně silný film, který ukazuje hrůzu války na tom nejbolavějším místě - v životě normálních lidí. A ještě: klobouk dolů za to, že tento film vznikl v padesátých letech v Sovětském svazu a ideologicky není skoro vůbec poznamenaný. (07.05.2006)

Tento film nabízí poměrně sugestivní zážitek a jako takový se víceméně vyhýbá propagandistickým tendencím sovětské kinematografie (viz dvoudílný Pád Berlína). Druhá světová válka je zde vyobrazena skrze osudy jednotlivců a místo samotného válečného konfliktu se příběh soustředí na osobní dramata lidí mimo frontu. V Sovětském svazu vznikla spousta tradičních válečných filmů a ono civilnější pojetí v Jeřábi táhnou mě velmi potěšilo. Zaujala mě práce kameramana Sergeje Urusevského, především pak způsob, jakým byla natočena scéna úprku zoufalé Veroniky ulicemi města – užití roztřesené ruční kamery tisknoucí se na její obličej učinilo ze scény nebývale intenzivní zážitek. (14.12.2010)

Tak tomu hovorím brilantný filmový zážitok. Malý veľký film o vojne bez vojny, ktorý nielen že disponuje príbehom, ktorý na diváka zapôsobí väčšou silou ako "pôsobili" letecké útoky na Moskvu a hercami hrajúcimi úžasne a neskutočne prirodzene (najlepší je opäť Alexej Batalov, ktorý by si už konečne zaslúžil byť pridaný do databázy ČSFD...), ale aj formálne a režijne je na mimoriadne vysokej úrovni - geniálna scéna leteckého útoku na pozadí s dokonalou klavírnou hudbou a už "Bumerangom" spomínaná scéna behu pozdĺž koľajníc sú niečo, na čo sa len tak nezabúda. Celkový konečný dojem mi takmer skazil patetický prejav jedného generála na konci po príjazde vlaku a hlavne potom Veronikina reakcia naň, ako sa zrazu zmyslela a začala rozdávať kvetiny všetkým naokolo (už som si ju začal predstavovať o 20 rokov - malomestská komunistická predáčka, ktorej najväčšou radosťou je organizovať prvomájové oslavy), ale chvalabohu prišla posledná veta "Hele, jeřáby táhnou...", predošlá myšlienka sa mi rozplynula a ja som bol zase odrovaný :-)... 9/10 (10.05.2006)

Film je sice prostoupený vlastenectvím a přesvědčením, že morální povinností jedince je položit oběť pro dobro kolektivu, ale nejde o nic, co by ho činilo "propagandistickým" - to jen ideologie, které už se přežily, nebo zrovna nejsou v naší společnosti dominantní, jsou pro nás v uměleckých dílech nápadnější a více viditelné. Jeřábi táhnou nicméně stojí především na humanistických základech a strojenost dříve oficiálního socialistického realismu přímo odmítají - když třeba za Borisem dorazí kolegyně z továrny a spustí naučený proslov o práci a plnění plánu, otec rodiny je hned usadí s tím, ať už jsou ticho a raději se napijí. ____________ Přes důraz na lidské osudy se Jeřábi neuchýlili k realistické estetice a jsou naopak poměrně silně stylizované. V rovině herectví a typizovanosti postav to možná chvílemi úplně nenadchne (viz Markovo mnohanásobné provinění, abychom si byli opravdu jistí, že je to darebák), v rovině filmového stylu však snímek nabízí unikátní zážitek. Krom mimořádně působivých obrazových kompozic (postavy na náměstí obklopené protitankovými zátarasy, válečné scény v bažině) nadchne Kalatozovo dílo zejména virtuózním užitím jeřábových jízd - třeba scéna, v níž Veronika / Bělka / Veverka běží po bombardování do bytu svých rodičů je ztělesněním čiré filmařské brilance. (02.02.2014)

Velice zajímavý snímek. Nejlepší na tom celém je jistě kamera a potom také výprava. Moskva v obležení to je prostě něco pro mě. Taky zde chtěl vyzdvihnout skutečnost, že narozdíl od amerických filmů podobného typu (Pearl Harbor), jsem zde vůbec netušil, co se za dalších 5 minut stane, takže jsem od obrazovky po celý film neodklodil zrak. PS: Řitka by se měla stydět, že když už přidá na DVD bonusy, tak je prozměnu neotitulkuje. (12.07.2010)