Tiché místo: První den

Nevzrušivý melodramaticky pantomimický čumákování dvou anonymních postav po rozvalinách New Yorku. Naprosto bezostyšně to ždíme pouze základ předchozích filmů, tedy vyhýbám se hluku co to jde, ale v zájmu dramatické zápletky přeci jen do něčeho sem tam drcnu jak idiot. Jinak tam není náznak hlubšího děje, vysvětlení něčeho je jen v prostém faktu, že emzáci jednoho dne doslova a do písmene spadli z nebe. Vlekoucí se nuda. (31.07.2024)

(6,5/10). A Quiet Place: Day One je prequelem jeho dvou předchůdců, kteří se nesmazatelně zapsali do thrillerového žánru s kapkou hororu. Musím však konstatovat, že po skončení tohoto prequelu se nemůžu ubránit dojmu z nevyužitého potenciálu. Očekával jsem daleko hlubší ponoření do celkového loru tohoto mimozemského vesmíru. Celkově je tady téma vetřelců hrubě nevyužito a dozvíme se o nich zoufale pramálo. Takovéto filmy jsou přesně prostorem pro hlubší probádání tématu, na které v přechozích filmech nezbyl prostor. V tomto ohledu nemá A Quiet Place: Day One moc co nabídnout. Kde však exceluje, tak to je opět napínavá atmosféra, která vás přinutí nedýchat a být po celých 99 minut stopáže naprosto zticha. Jelikož se celý příběh odehrává v zárodku celé invaze, takže lidé ještě nepřišli na to, jak proti vetřelcům bojovat. Objevují se tady však první zárodky nápadů - voda nebo hromy, které nás opět ujišťují o tom, že je tato série také o zajímavých nápadech, které dodávají filmu potřebný punc. Chtěl bych také pochválit skladatele Alexise Grapsase, který složil nádhernou hudbu podobně jako v jeho minulém počinu Pig. Jeho něžné tóny dodávaly divákovi v tomto temném filmu pocit naděje. Režisér Michael Sarnoski si tady dosadil opět svého oblíbeného Alexe Wolffa, který zde však dostal trestuhodně málo prostoru. Ostatní herci odvádějí kvalitní práci v čele s Lupitou Nyong'o a hvězdou Stranger Things Josephem Quinnem. A Quiet Place: Day One je prequelem, který nedosahuje kvalit prvních dvou dílů. Vrcholem této série pořád zůstává druhý díl. Před vznikem tohoto filmu bylo hodno se možná zamyslet, jestli mají tvůrci v rukou natolik kvalitní scénář, aby dokázal prequel obhájit svou existenci. V tomto případě se bohužel přikláním k názoru, že kdyby tento film nevznikl, tak by se vůbec nic nestalo. "To smaller and smaller. Until months to days, to hours to seconds. But not now." (11.07.2024)

Nemám nic proti obohacení hororu nebo sci-fi o nějaký vážnější přesah. Ani proti žánrovým mixům, na které jsou odborníci třeba Jihokorejci. Jenže Tiché místo: První den je trochu jiný případ. Jde o prequel a současně spin-off filmů, které byly žánrově relativně čisté. Většina diváků žádný experiment nejen nečekala, ale ani o něj nestála. Oč jde? Lakonicky shrnuto...tvůrce nám naservíroval umírání na rakovinu, na pozadí mimozemské invaze. Výsledek je velmi rozpačitý. Linka kolem "jejich" příchodu na Zemi je nijaká. Dokonce by se dalo říct, že díky tomuto podání ztrácí echoheadi na tajemnu. Ta druhá linka je tak komorní, že vlastně upozaďuje to trailerové lákadlo, že se vše bude odehrávat v NY. Ta cesta k finále je sice Lupitou, Josephem a kočkou hezky zahraná, místy to má svoje kouzlo, ale ....no, je to trochu klišé. Vlastně trochu dost a je dost dobře možné, že kdyby Sarnoski nenarouboval příběh Sam na něco atraktivního...jako je třeba invaze echoheadů, tak by to nikoho moc nezajímalo, protože podobných "umíracích" filmů vzniklo mnoho. A lepších. Vzhledem k tomu, že jsem neměl přehnaná očekávání (film jsem si pustil s vědomím, že byl nejen kritiky přijat poněkud chladněji), nejsem vysloveně zklamaný...snad jen zaskočený, že si Paramount dovolil risknout takový experiment. Nechal zmršit už tolik slibně rozjetých značek...čekal bych větší opatrnost, komu je svěřuje. Mám doma dvě ragdolky, které kočce Sam velmi fandily, takže ty tři hvězdy dám. (02.08.2024)

No sláva! Ty tam jsou odporné, toxicky neprogresivní časy, kdy blahodárné, přelidnění redukující kosmické entity pronásledovaly výhradně zkostnatělou, konzervativně bigotní rodinku a její bíle maskulinní pohůnky, z nichž ani jeden člen nesplňoval moderní asimilační závěry XV. Sjezdu levotočivých kokotporátů a agresivních bolševických ziskovek, tudíž se tam trestuhodně neobjevil jediný transpohlavník, homoseksualista, hexadecimální ONONA či jiný deviant, a rovněž pigmentové složení celého ansámblu hrubě neodpovídalo jednoznačné kvótové doktríně Sdružených barev Benettonu a BLM, ať už do filmu fuckticky patří, či nikoliv. Jiskřička naděje je však nyní vykřesána, soudruzi, a emzákům s netopýřím sluchem konečně zcela po právu a korektně zachutnali i negři! Ovšem zde je to rasofilně lhostejné, snímek nemá přídomek ani historický ani společenský a Lupita jím tiše cupitá se svým smirkovým papírem rozpraskaným spodním pyskem důstojně a přesvědčivě. Ale! Pepkovi Krasoňovi zjevně došly tiché vyfikundace, které dělaly místo místem a kterých by se s trochou invence a fantazie daly lehce navymýšlet další qanta, tudíž po předchozích vcelku umírněných rodinných hovnotách nyní vsadil na patetický a močopudný „příběh“ v pozadí, který se ovšem nekompromisně vecpal do popředí, a do té prdele tak tematicky poslal celý spektákl. A to se v akčních hororech rozhodně nedělá, nene! Výsledkem je kýčovitá fentanylová náplast na scénáristické bolesti a poměrně nudná stominutová cesta za obětavou eutanázií bývalé těžce uzurpované a diskriminované kenžské otrokyně ku prospěchu privilegovaného bílého šovinisty. Což jako progresivní filmový kritik a korektní uživatel prostě musím nekompromisně odsoudit a pevně doufám, že před následujícím Dnem dva spolkne konzervativní kudlanka Pepek Krasoň hodně hořkého Ježíše a konečně se dočkáme také pořádné nebinární pohlavní rozmanitosti a znatelně zvýšených teplot! (01.07.2024)

O nic horší, než předchozí sice lehce temné, ale o to víc patetické a melodramatické díly. Bavil mě prolog, obě hlavní postavy byly pěkně vykreslené a dobře rozehrané. Velká škoda, že potenciálně zajímavý "nurse" byl sežrán a nahrazen ufňukaným troubou, a to nejspíš jen proto, aby ještě víc vyniklo, jaký je ta karcinogenní slečna srdnatý a ledově cool chlapík. A úplně nejvíc mě samozřejmě bavil vpád zubounů, tyhle "apo" scény mám tuze rád. Naproti tomu mě pak úplně nejvíc nebavila skoro celá druhá polovina s ňoumou, kočičkou, spoustou významných a uslzených pohledů a slabomyslnou pantomimou v šantánu, blééé. (26.07.2024)