Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Azda je to čiastočne tak ako píše Maq, že ide o "reflexiu dôležitých všeobecných znakov doby". Zámerne nepíšem o umeleckosti, pretože o umenie nejde. Skôr o naštvaný odkaz nadurdeného deda-režiséra svojim fanúšikom o tom, čo si myslí o spoločnosti. Všetko sa skurvilo, deti si nevážia rodičov, rodičia deti, žije sa na dlh, všetci sa podvádzajú a všetko sa deje v mene prízemných hodnôt, závislostí a pudov. Zároveň je toto fŕkanie odeté do moderného hávu prehádzaných časových rovín. Tomuto ozvláštneniu chýba dramatický dôvod. Všetci hrdinovia sú totiž morálni hajzli, s dejom sa ich pokrivené charaktery len prehlbujú, takže v dôsledku je úplne jedno ako dopadnú oni a aká bude pointa. Hoci sa s kritikou do istej miery stotožňujem, v tomto prípade vadila ťažkopádna depresívnosť moralizátorstva bez možnosti úniku. Táto ulepená odpornosť celého deja s absenciou humoru celé vyznenie posunula do roviny života v celoživotnom lajne. Film potom skončil podobne ako to čo kritizuje: Neznesiteľná nuda, prekrytá pláštikom adrenalínovo nabudenej zábavy, spočívajúcej v bombastickom ozvláštnení, v skutočnosti len variujúcom predžuté a vopred známe výsledky. (02.05.2014)

Úplne mi učarovala ústredná melódia a skvelá réžii vrátane hereckých výkonov sú len krásnym konštatovaním výborného snímku totálneho úpadku jednej rodiny ktorého hlavnými aktérmi sú dvaja bratia topiaci sa vo finančných problémoch čo sa rozhodnú prepadnúť zlatníctvo patriace ich rodičom. Nevydarené prepadnutie roztočí kolotoč úplného sa odcudzenia, straty zdravého úsudku dláždeného kopou mŕtvol. (17.02.2008)

Já toho z Lumetovy dílny moc neznám, ale tady u mě rozhodně zabodoval. Vynikající zpracování prolínáním hlavních postav a souvslostí před a po nevydařené loupeži, aby se v závěru před námi vyloupli všichni v celé své podobě. Bezvadné vykreslení všech postav s fantastickým výkonem Andyho v podání Seymoura Hoffmana, například ve scéně, kdy jede se svou ženou od návštěvy otce a to bych toho tady musela vyjmenovat ještě daleko víc. Albert Finney ale rozhodně nezůstal o nic pozadu a svou roli si střihnul se vší parádou. Po vizuální stránce nemám jedinou výtku, atmosféra byla hutná hned od začátku a postupné vygradování celého příběhu až do úplného závěru nemělo taky žádnou chybu. Možná, že na konci to bylo sešitý už trochu moc horkou jehlou, ale v tomhle případě to házím za hlavu a pětihvězda je na světě. (29.01.2013)

Sice mě trochu mrzí, že vyprávění postavené na promíchané kauzalitě a nepředvídatelnosti byl ponechán dost nedoslovný a otevřený závěr, ale jinak předvedli Lumet a s ním i všichni přítomní herci vskutku obdivuhodné výkony. Depresivní, hluboko pod kůži se deroucí příběh dvou životních ztroskotanců, který od začátku řádně utahuje šrouby a nezanechá v divákovi ani jiskřičku pozitivní energie. Takhle vypečenou rodinku Hollywood snad ještě nepamatuje, vzešlý poznatek "Jak křehké mohou být rodinné vztahy tváří v tvář těžké životní situaci" mi bude pulzovat v hlavě ještě hodně dlouho... (18.09.2016)

Při sledování Lumetova snímku se mi hned vybavila určitá podobnost se známým coenovským kouskem Fargo. Ani ne tak dějovou shodou, jako spíš žánrovým zařazením a modelovou situací jednoho kriminálního činu, který měl být rutinní záležitostí, ale díky určité náhodě se zvrtnul a změnil v šokující drama. Mohlo by jít o pouhou epizodu nějakého krimiseriálu, ale tvůrci se soustředili na hlubší vykreslení psychologie všech aktérů loupežného přepadení, takže film překračuje nejen žánrový průměr, ale i hranice svého žánru. Jde spíš o psychologické drama - díky rodinným vztahům s téměř antickým vyzněním. Tam, kde Fargo přechází v určitou karikaturu a pracuje s "cool" prvky a postavami, tam je Lumetův snímek komornější a depresivnější. Jakkoliv i tady se spirála násilí roztáčí na vyšší obrátky, lidské tělo v řezačce v něm divák nenajde. Snímku hodně pomáhá přítomnost Philipa Seymoura Hoffmana, který coby pachatel má podstatně prokreslenější charakter a vděčnější roli než měl ve Fargu William H. Macy. Není to jen slaboch, ale i nadmíru nebezpečný hráč a je radost sledovat Hoffmana, když svádí ke zločinu, když se svíjí v hysterickém záchvatu nebo když staví vzdušné zámky. Každá z postav filmu je výborně napsaná i zahraná. Celkový dojem: 90 %. Film pracuje s prolínáním časových rovin a pohledů jednotlivých postav filmu na tutéž událost. (13.05.2010)