Ennio

Poctivá, pečlivá a důkladná biografie mistra, která na můj vkus až příliš dlouhou dobu mapuje jeho útlé mládí a příliš málo se věnuje jeho nejznámější tvorbě, kterou si podmanil většinu hudebního světa. Fakt, že tvůrci zde úplně vynechali jakoukoliv zmínku o některých jeho nejslavnějších ostech a naopak zde sáhodlouze a do nejmenších detailů jmenují a analyzují rannou tvorbu, kterou většina diváků nezná, je jen těžko pochopitelný. (17.12.2023)

Letos jsem lepší film neviděl, při jeho sledování jsem ani nedutal. Jasně, není to dokonalé. Jak taky chcete zmapovat život jednoho z nejzásadnějších (dost možná nejzásadnějšího) filmových skladatelů, experimentátorů a vizionářů, který složil hudbu k více než 500 filmům, to do 150 minut narvat prostě nejde. Takže je to bráno dost z rychlíku, až teda zapomněli hudbu k filmu Věc, jinak ty podstatné a opravdu důležité filmové okamžiky tam byly. Je to dost pěkně natočeno, kombinujíce tam nahrávky z archivu, které se prolínají se současností a samozřejmě do toho hraje jeho famózní hudba. 2 koncerty jsem navštívil. I na jeho posledním v ČR jsem byl kde oslavil své 90. Morricone se nikdy nenaučil Anglicky, nepřestěhoval se do Ameriky / Hollywoodu, dost možná důvody proč ho celé ty roky přehlíželi, mírně řečeno. Také nenáviděl, když se italský western nazýval "Spaghetti" westernem".[Kino Veselí n. M] (30.10.2022)

Jeden z nejkomplexnějších dokumentárních portrétů, co jsem kdy viděl, a neříkám to pouze proto, že jsem náruživým obdivovatelem Ennia Morriconeho! Tornatore odvedl prostě skvělou práci, kdy spojil radostné s užitečným; tedy vzdát hold svému příteli a zároveň přiblížit současnému publiku a alespoň zběžně analyzovat jeho tvůrčí genialitu. Byť za Morriconeho vždy nejvýstižněji hovořila právě jeho hudba, dokumentární, v podstatě téměř tříhodinový snímek o něm (o maestrovu hudbu nijak neošizený, ba právě naopak) každou minutou bez zbytečných skrupulí (a patosu) vysvětluje, proč dílo Ennia Morriconeho během let přerostlo v mnohem víc než jen v "pouhou" filmovou hudbu. Doporučuji všem, co se zajímají o film a hudbu, a v první řadě všem, co milují Ennia Morriconeho tak moc jako já. 9/10. (07.11.2022)

Ennio a jeho rozprávanie od úplného začiatku, teda od doby ešte pred začatím jeho kariéry až po súčasnosť. Hlavným rozprávačom je tu on sám, pri tom mu sekunduje množstvo známych a slávnych osobností (myslím, že sú to až desiatky), s ktorými spolupracoval. Všetko chronologicky pekne po poriadku, ako z knižky. Jeho úspechy sa dostavili  okamžite, čo svedčí o jeho talente, ktorý mal v sebe vlastne odjakživa, keďže sa narodil do hudobne a umelecky založenej rodiny. A samozrejme dobrá škola. Morricone dokázal emócie filmu zhudobniť tak presne a dokonale, že divák v kine neraz nevedel, čo je lepšie. Jeho hudba často presahovala to, čomu sa hovorí filmová hudba, podobne to vidia aj spomínané osobnosti. Možno pomyselne súťažil s filmom, že kto je lepší. Domument je koncipovaný jednoducho a zrozumitelne, s počtom jeho skladieb a filmov sa stále nabaľuje a rastie. Sem tam sú použité hudobné výrazy, viac zrozumitelné hudobníkom. Možno sa mohol pri najznámejších melódiách aj viac pozastaviť (vlastne raz alebo dvakrát sa tak aj stalo), ale to by z toho museli spraviť seriál. Takže je to dobré aj takto. (07.09.2022)

Pred časom som sa rozhodol nehodnotiť dokumentárne filmy, pretože si myslím, že je závislejšie od zobrazovaného, než od umenia filmárov. Prvú výnimku som urobil pri Hanákových Obrazoch starého sveta, druhú činím dnes. Ennia Morriconeho obdivujem už veľmi dlho, videl som viacero programov približujúcich jeho život a dielo, ale žiaden z nich to nepojal tak komplexne a príťažlivo, ako práve dopozeraný film môjho obľúbeného Giuseppe Tornatoreho. Napísať niečo o výnimočnosti až genialite Ennia Morriconeho považujem za zbytočné. Tvorí jeden z pilierov môjho kultúrneho povedomia. (09.05.2023)