Párty Hárder: Summer Massacre

7,5/10 – Druhá plnohodnotná pubertální komedie z dílny kontroverzního rapera Martyho Pohla, jinak dobře známého pod přezdívkou Řezník, se překvapivě velmi vydařila a v několika ohledech i kvalitativně předčila jedničku. Párty Hárder: Summer Massacre je odvážná a všemi mastmi přisprostlá komedie dělaná pro omezené publikum (jak rozsahem, tak inteligencí), která se i půl roku po vydání stále nějakým zázrakem drží v kinech. Ze strachu, že by mi snad tento letní hit minulého roku mohl uniknout, jsem možná mezi posledními zavítal do kina i já. Konkrétně jsem si pro tento účel vybral Kulturní centrum Zahrada na Chodově. Zdejší rodinná atmosféra a milá uvaděčka, v kombinaci s promítacím plátnem mně dobře známým ze školy, navíc umocnily finální zážitek na druhou. Film jsem si moc užil. Řekl bych, že podstatně více, než jedničku, která na mě byla asi příliš velké sousto po stránce moralistické a také humor mi úplně nesedl. Naproti předchozímu „pokládání hoven na podlahu“, v Summer Massacru tvoří highlight spíš ústřední trio kamarádu a jejich vyvíjející se vztah a vzájemné pošťuchování. Přestože partička doslova vyráží na lov buchet, zpracované je to vlastně komorněji než jednička, kde se vše točilo kolem závěrečné párty. Svému názvu párty hárder ovšem dvojka bohužel nedostojí, v tomhle ohledu rozohněný perverzák Pohl (možná na doporučení shora) trošku ubral. A ono je to v konečném důsledku dobře. Nejasný cíl tvoří ze sebranky vygumovaného frajírka, cringujícího normála a tlusťocha s daddy issues nezřízenou střelu, u které nikdy nevíte, co semele v příštích minutách, natožpak v dlouhodobém časovém horizontu. Příběh plyne docela hladce – hlavně díky tomu, že Řezník zběsile zakrývá veškerá hluchá místa v ději sériemi gagů, hlášek a urážek –, ale přesto se najde několik nudnějších pasáží a chvílemi je ze snímku silně cítit, že není moc co vyprávět a hlavní pointa je v tom to s postavami nějak doklepat na závěrečnou ne-až-tak-hárd párty. Při sledování jsem se bavil dost, chvílemi i hlasitě, vtipy to skutečně srší, leč důvtipem už tolik ne. Co je ovšem důmyslné a nadmíru hodné pochvaly, je Řezníkův talent a hlavně perzistentní úsilí proměnit jakoukoliv situaci na nějaký zvrácený nápad s chlípným podtextem. V tomhle ohledu dávám palec nahoru. Také je osvěžující slyšet pro jednou běžnou mluvu, již člověk denně slýchá na každém rohu, pro jednou na filmovém plátně. Ač bílém a stahovacím. Top hláška (jediná, na kterou jsem si po několika dnech vzpomněl, a pravděpodobně nepřesně ocitovaná): „To je právě to. On jí za dva, ale prdel má jenom jednu!“ (08.02.2023)

Mrzí ma, že sa mi nepodarilo dostať na premiéru a dokonca ani na premietanie ktoré bolo v lete na Slovensku. O to viac som sa príjemne prekvapil, keď sa tvorcom podarilo dostať túto snímku na netflix. Prečo sa teším, nie len za seba, ale aj za nič netušiacich divákov, odpoviem nižšie. Filmový aj hudobný tvorca Martin Pohl, viac známy pod pseudonymom Řezník, dokázal niečo, čo sa teda často nevidí. Dokázal nakrútiť film, ktorý veľmi cynicky paroduje teenagerské komédie a neslávne známe, pre mňa odpudivé, akože vtipné České komédie. Robí si z nich takú blaženú srandu, že to až stavia zrkadlo divákom ktorí takéto lacné výplachy sledujú. Tvorbu Martina Pohla sledujem od roku 2010. od amatérskych začiatkov až po teraz. Preto som veľmi rád, že sa niekomu, kto má ako ja podobný názor na kultúrny gýč, podaril takýto husársky kúsok. Dostať sa medzi kategóriu filmov ktoré nemá rád a infiltrovať tam ten svoj, ktorý prerazí ich komfortnú zónu svojou kontroverznosťou. Je to iba moja hypotéza ale viem si predstaviť ako sa nejaký párik 50+ rozhodne pustiť si Párty Hárder: Summer Massacre, preto, lebo to bolo nedávno na Netflixe v kategórií najsledovanejšie: a buď sa totálne zhnusia alebo sa im odvážnosť tvorcov zapáči. Ale poďme späť k filmu. Čo sa týka deja, príbeh je klasická šablóna teenagerských filmov, ale o to tu nejde. Vtipy a scénky ktoré parodujú istú časť spoločnosti, sú také skvelé, že taký Troška ktorého tvorba je za posledné roky ohraničená iba zbieraním nie veľmi vtipných vtipov, by sa mohol pokojne poučiť. Čierny humor, bizarnosť, začlenenie rôznych subkultúr deja, to všetko robí z tohto filmu unikát. Odporúčam každému kto má rád čierno čierny humor. Za mňa 4/5. Plné hodnotenie som nedal preto, lebo predošlá časť Párty Hard z roku 2019 bola ešte viac nekorektnejšia No tá bola tvorená vyslovene pre fanúšikov, nie pre širší okruh divákov, takže tomu rozumiem a odpúšťam :D (20.03.2023)

More of the same? Dalo by se to tak říct. Ale zároveň je nutné dodat, že to vůbec nevadí. Marty Pohl slíbil profesionálnější film při zachování osobitého přístupu a smyslu pro humor a to taky dodal. Párty Hárder má sice pořád pár technických nedostatků (hlavně zvuk), už však vypadá jako film, který může jít do kina. Je velkolepější, dramaturgicky sevřenější a zároveň zůstává stejně sympatickou hovaďárnou jako minule. V partě hlavních hrdinů proběhlo pár změn, důležité ale je, že na Mácháči na ně čeká jedna šílená situace za druhou a nikdo z tvůrců se nedrží zkrátka. Párty Hárder opět nabízí směs odporných, vulgárních a urážlivých scén, které jsou naštěstí pořád vtipné. A u některých momentů člověk kroutí hlavou nad tím, kam až byli Pohl a jeho tým schopní a ochotní zajít. Díky větší filmovosti a evidentně i profesionálnějšímu přístupu to celé drží lépe pohromadě. Zároveň je však evidentní, že spousta materiálu skončila ve střižně a část fóru není úplně dotažená k důstojné pointě a jednoduše vyšumí. Na druhou stranu je důležité říct, že těch fórů tady najdete takové množství, že když vás nějaký nepobaví nebo u něj máte pocit, že mohl být lepší, budete na to myslet maximálně tak patnáct vteřin, protože pak přijde na řadu další fór. Potěší, že se sequelem se tvůrci posunuli k větší profesionalitě, ale ještě víc fajn je, že i přes tu profesionalitu zůstávají stejně osobití jako minule. Lepší jak posledně. A chci víc. (25.06.2022)

Dlouho mi v kině nebylo takhle studno. To kvůli tomu, že jsem svými výbuchy smíchu musel značným způsobem rušit ostatní diváky - i když ti povětšinou vypadali stejně dobře naladěni jako já. Párty Hárder: Summer Massacre ve všech aspektech přináší nejnařachanější českou komedii poslední doby a přitom stále působí upřímně, civilně a ve smyslu filmového vyprávění zcela uvěřitelně. Kolik současných českých filmů tohle má? A co víc, strašně rád bych se do toho pubertálního, dekadentního, přesto živoucího a veskrze zábavného světa znovu za čas vrátil... Tak Marty, co z toho udělat rovnou trilogii? Párty Hárdest čeká. (26.06.2022)

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější. (19.06.2022)